Článek
Jednou z nejpodivnějších technologií současnosti jsou robotické domácí mazlíčky. Nejde o žádnou novinku. Už na přelomu tisíciletí se objevil robotický pes AIBO, kterého vytvořila společnost Sony. Myšlenka byla jednoduchá: pořiďte si psa, který nelíná, nežere, nekouše sousedy a nepotřebuje venčit. Na druhou stranu také neprojevuje skutečnou náklonnost a když se pokazí, veterinář vám místo rady nabídne telefonní číslo na servisního technika. Přesto si našel fanoušky. Existují lidé, kteří pořádají setkání robotických psů. Pokud vám to připadá zvláštní, uvědomte si, že někdo musel přijít s nápadem uspořádat sraz elektronických zvířat a další lidé řekli: „Ano, to zní jako skvěle strávená sobota.“
Ještě o kus dál zašla technologie robotických společníků určených pro osamělé lidi. Některé společnosti vyrábějí zařízení, která simulují lidskou komunikaci, emoce nebo dokonce vztahy. Představa, že si člověk večer povídá s algoritmem, zatímco ignoruje souseda, který by si rád popovídal doopravdy, působí jako satira na moderní dobu. Jenže satira má nepříjemný zvyk měnit se v realitu. V některých případech už lidé se svými digitálními společníky tráví hodiny denně. Budoucí historici budou mít jednou těžký úkol vysvětlit, proč civilizace schopná vyslat sondy k okraji sluneční soustavy vedla hluboké emocionální debaty s programem, který běží na serveru vedle reklamy na granule pro psy.
Velkou kapitolu technologické podivnosti představují chytré domácnosti. Na papíře zní všechno skvěle. Chytrá žárovka se rozsvítí sama, chytrý termostat nastaví teplotu a chytrá lednička vám připomene, že dochází mléko. V praxi se občas stane, že si potřebujete vytvořit účet, aktualizovat firmware a potvrdit tři podmínky používání, abyste mohli rozsvítit lampičku. Lidé kdysi chodili na Měsíc s výpočetní technikou slabší než dnešní chytrá žárovka. Rozdíl je v tom, že astronautům se během letu nezobrazovala hláška: „Pro pokračování odsouhlaste nové zásady ochrany osobních údajů.“
Zvláštní kategorií jsou technologie určené k monitorování lidského těla. Existují chytré kartáčky na zuby, které analyzují styl čištění. Chytré váhy, které měří tolik údajů, že po jejich přečtení máte pocit, že vlastníte zdravotní dokumentaci menšího okresu. Chytré hodinky sledují tep, spánek, pohyb, stres a v některých případech patrně i vaše životní zklamání. Když si člověk představí, že by něco podobného existovalo před sto lety, vypadalo by to jako rekvizita z vědeckofantastického románu. Dnes je to zařízení, které vám každých deset minut připomene, že jste celý den seděli. Děkuji, hodinky. Bez tebe bych si opravdu nevšiml, že pracuji.
Neobyčejně podivnou oblastí jsou roboti určení k sociálním interakcím. Některé nemocnice a domovy pro seniory využívají robotické tuleně, kteří reagují na dotek a vydávají zvuky. Výzkumy ukazují, že mohou pozitivně působit na psychiku pacientů. To je samo o sobě zajímavé. Ještě zajímavější je skutečnost, že lidstvo po desetiletích technologického vývoje dospělo k závěru, že jedním z vrcholů moderní techniky je plyšový tuleň s elektronikou uvnitř. Kdyby to někdo řekl konstruktérům prvních počítačů, pravděpodobně by několik minut mlčky hleděli do prázdna.
Pak tu máme autonomní robotické vysavače. Ty si zaslouží zvláštní uznání. Jsou to snad jediní roboti na světě, kteří dokážou současně budit respekt i soucit. Pohybují se po bytě s odhodláním průzkumníka, který objeví nový kontinent, aby následně uvízli pod pohovkou. Majitelé jim dávají jména, mluví na ně a sdílejí videa jejich neúspěchů na internetu. Robotický vysavač se tak stal technologickým ekvivalentem domácího mazlíčka, který se živí prachem a pravidelně se zasekne o kabel, který tam leží už tři roky.
Mezi nejbizarnější vynálezy patří také zařízení na překlad zvířecích zvuků. Ano, skutečně existují projekty, které se snaží pomocí umělé inteligence analyzovat komunikaci zvířat a převádět ji do lidského jazyka. Vědecky je to nesmírně zajímavé. Současně existuje určité riziko, že po desítkách let výzkumu zjistíme, že většina kočičích sdělení znamená pouze „nakrm mě“ a většina psích sdělení „nakrm mě okamžitě“. V takovém případě bude lidstvo stát před nepříjemnou otázkou, zda investovalo miliardy do potvrzení něčeho, co majitelé domácích mazlíčků tušili od začátku.
Dalším kandidátem na cenu za technologickou excentričnost jsou robotické exoskeletony. Tyto mechanické konstrukce umožňují lidem zvedat těžká břemena nebo pomáhají pacientům s pohybovými problémy. Jde o úžasnou technologii s obrovským přínosem. Přesto nelze přehlédnout, že člověk v exoskeletonu vypadá jako hlavní hrdina akčního filmu, který omylem zabloudil do skladu stavebnin. Když podobné zařízení poprvé vidíte, očekáváte dramatickou bitvu s mimozemšťany. Místo toho sledujete zaměstnance, který přenáší krabice.
Neuvěřitelně zvláštní jsou také robotické kuchyně. Existují systémy schopné samostatně připravit jídlo podle digitálního receptu. Robotické paže míchají, krájí a vaří. Teoreticky je to splněný sen každého, kdo neumí vařit. Prakticky jde o zařízení, které stojí tolik peněz, že za stejnou částku můžete několik let navštěvovat restaurace a ještě vám zbudou prostředky na dezert. Technologické firmy tomu říkají revoluce gastronomie. Skeptici tomu říkají velmi komplikovaný způsob, jak připravit těstoviny.
A co teprve digitální zrcadla? Některá analyzují obličej, stav pleti nebo zdravotní ukazatele. Ráno se tak můžete postavit před zrcadlo a místo tradičního šoku z vlastního vzhledu dostanete profesionálně vypadající statistiku. Nic člověka nenastartuje do nového dne lépe než obrazovka, která mu sdělí, že spal málo, je ve stresu a měl by pít více vody. Dříve tuto službu poskytovali příbuzní zdarma.
Mezi technologické kuriozity patří i virtuální reality určené pro zvířata. Ano, skutečně probíhaly experimenty se speciálními systémy pro krávy nebo jiné hospodářské tvory. Myšlenka spočívá v tom, že zvíře vidí příjemnější prostředí a může být klidnější. Někde na světě tedy existoval okamžik, kdy skupina inženýrů diskutovala o grafickém zpracování virtuální louky pro krávu. Pokud to není důkaz neomezené lidské kreativity, pak už nevím, co by jím mělo být.
Nelze opomenout ani fenomén internetových zubních kartáčků, připojených praček nebo chytrých květináčů. V určitém okamžiku se technologický průmysl rozhodl, že každá věc v domácnosti musí být online. Výsledkem je svět, kde může mít květináč více výpočetního výkonu než kancelář před třiceti lety. Květiny o tuto možnost nikdy nežádaly. Zdá se však, že jejich názor nebyl součástí vývojového procesu.
Zcela samostatnou disciplínou jsou humanoidní roboti. Někteří umějí mluvit, gestikulovat a napodobovat mimiku. Čím více se podobají člověku, tím častěji vyvolávají zvláštní pocit neklidu. Psychologové tomu říkají efekt tajemného údolí. Laik by to mohl popsat jednodušeji: „Vypadá to skoro jako člověk, a právě proto je to děsivé.“ Humanoidní roboti jsou technologickým ekvivalentem figuríny, která se rozhodla mrknout.
Možná nejpodivnější na tom všem není existence jednotlivých technologií. Nejpodivnější je skutečnost, že si na ně neuvěřitelně rychle zvykáme. Kdyby se člověk z roku 1920 ocitl v současnosti, pravděpodobně by považoval většinu moderních zařízení za magii. My se naopak rozčilujeme, když se webová stránka načítá o dvě sekundy déle. Technologie, které by ještě nedávno působily jako zázrak, dnes považujeme za samozřejmost a čekáme na další.
A tak pokračujeme dál. Stavíme stroje, které rozpoznávají emoce, píšou texty, řídí auta, skládají hudbu a diskutují s lidmi. Někdy je těžké odhadnout, zda sledujeme triumf lidského génia, nebo velmi drahý experiment typu „co se stane, když to zkusíme“. Pravděpodobně obojí současně. Historie technologií totiž ukazuje, že hranice mezi revolučním vynálezem a naprostou absurditou bývá překvapivě tenká. A právě díky tomu je technologický svět tak fascinující. Nikdy totiž nevíte, zda příští převratná novinka zachrání miliony životů, nebo vám jen pošle notifikaci, že váš květináč má dnes výjimečně dobrou náladu.
