Článek
Dnes je situace jiná. Umělá inteligence píše texty, vytváří obrázky, analyzuje data, odpovídá na otázky, programuje a v některých případech dokonce působí dojmem, že rozumí tomu, co dělá. To poslední je mimochodem pocit, který občas chybí i některým lidem na poradách.
Zatímco internet změnil způsob, jakým pracujeme, umělá inteligence mění samotnou podstatu práce. Neznamená to, že zítra přijdou roboti a vyhodí všechny zaměstnance z kanceláří. Hollywood nás naučil představovat si budoucnost jako válku strojů proti lidstvu. Realita bývá méně dramatická a mnohem absurdnější. Místo robotického povstání nás čeká nekonečný proud prezentací o digitální transformaci, během nichž bude umělá inteligence vyrábět další prezentace o digitální transformaci.
Které profese tedy čeká největší proměna?
Na prvním místě jsou bezpochyby copywriteři a tvůrci obsahu. Ještě nedávno se zdálo, že firmy budou navždy potřebovat armády lidí schopných napsat článek o tom, proč je nový model kancelářské židle revolucí v ergonomii. Pak přišla umělá inteligence a ukázala, že podobné texty dokáže vytvořit během několika sekund. Problém je pouze v tom, že stejně jako člověk někdy píše příliš dlouze, příliš obecně a s podezřelou dávkou sebevědomí. Jinými slovy, dokonale napodobuje firemní komunikaci. Copywriteři proto nezmizí, ale budou více editory, režiséry a kontrolory kvality. Místo psaní každé věty budou přemýšlet, zda text náhodou netvrdí, že kancelářská židle zachránila evropskou civilizaci.
Druhou profesí jsou grafici. Když se objevily první nástroje generující obrázky, internet zaplavila vlna nadšení. Najednou mohl každý vytvořit ilustraci, fantasy krajinu nebo portrét kočky převlečené za středověkého rytíře. Přesně to lidstvo potřebovalo. Grafici však rychle zjistili, že klienti nezačali být méně nároční. Naopak. Dříve chtěli deset návrhů loga. Dnes jich chtějí dvě stě během odpoledne, protože „to přece udělá ta AI“. Budoucnost grafiky tak nebude spočívat v kreslení každého detailu, ale v umění zadat správný požadavek a následně vysvětlit klientovi, proč jeho nápad na logo obsahující orla, jednorožce, raketu a smažený sýr není úplně ideální.
Třetí skupinou jsou programátoři. To je téma, které vyvolává na internetu emoce srovnatelné s debatou o fotbale nebo cenách másla. Jedna strana tvrdí, že AI programátory nahradí. Druhá tvrdí, že nikdy. Pravda bývá nudnější. Umělá inteligence už dnes umí generovat části kódu velmi dobře. Dokáže zrychlit práci, navrhnout řešení a opravit chyby. Jenže stejně jako velmi sebevědomý kolega občas navrhne něco, co vypadá geniálně do okamžiku, než to někdo spustí. Programátoři tedy nezmizí. Spíš se promění v dozorce digitálního učně, který pracuje rychle, ale občas se rozhodne postavit most bez pilířů.
Čtvrtou profesí jsou právníci. To možná zní překvapivě, protože právo bývá považováno za pevnost lidské expertizy. Jenže značná část právní práce spočívá v analýze dokumentů, vyhledávání informací a porovnávání textů. Přesně v tom jsou algoritmy velmi silné. Advokát budoucnosti proto nebude trávit celé dny pročítáním tisíců stran dokumentů. Místo toho bude kontrolovat výstupy systémů, které to zvládnou za několik minut. Což je dobrá zpráva pro klienty a mírně horší zpráva pro všechny, kteří si mysleli, že faktura za dvacet hodin práce vznikla spontánně.
Pátou profesí jsou účetní. Účetnictví je svět čísel, pravidel, tabulek a formulářů. Jinými slovy prostředí, ve kterém se umělá inteligence cítí jako ryba ve vodě. Rutinní zpracování dokladů, kontrola údajů nebo vytváření reportů budou stále více automatizované. Účetní však nezmizí. Jen se posunou směrem k poradenství a interpretaci výsledků. Někdo totiž bude muset vysvětlit vedení firmy, proč navzdory třem strategickým workshopům a sedmi motivačním sloganům stále nejsou v zisku.
Šestou profesí jsou pracovníci zákaznické podpory. Chatboti dnes zvládnou odpovědět na velké množství dotazů. Někdy dokonce správně. Firmy tuto skutečnost milují. Zákazníci o něco méně. Každý už někdy zažil situaci, kdy potřeboval jednoduchou pomoc a chatbot mu nabídl šest odkazů, tři omluvy a existenciální krizi. Přesto je jasné, že zákaznická podpora projde zásadní proměnou. Lidé budou řešit složitější případy a běžné otázky převezmou systémy. Doufejme jen, že budoucnost nepřinese okamžik, kdy se zákazník bude snažit dovolat člověku a člověk se bude snažit dovolat chatbotovi.
Sedmou profesí jsou učitelé. Tady bývá diskuse obzvlášť zajímavá. Někteří se obávají, že AI nahradí výuku. Ve skutečnosti je pravděpodobnější, že změní způsob, jakým se učí. Studenti už dnes používají umělou inteligenci k vypracování úkolů. Učitelé ji používají k přípravě materiálů. Vzniká tak fascinující situace, kdy stroj vytváří zadání, jiný stroj vytváří odpověď a člověk uprostřed přemýšlí, zda by nebylo jednodušší celou záležitost uzavřít remízou. Největší hodnotou učitelů proto bude schopnost rozvíjet kritické myšlení, kreativitu a orientaci v informacích.
Osmou profesí jsou lékaři. Zde je potřeba zachovat střízlivost. Umělá inteligence může pomoci s diagnostikou, analýzou snímků nebo administrativou, ale medicína není jen o datech. Je také o komunikaci, rozhodování a odpovědnosti. Pacienti ostatně většinou nechtějí slyšet větu: „Podle algoritmu máte dvě možnosti. Dobrou a velmi zajímavou.“ Lékaři budou využívat AI jako mocný nástroj, nikoli jako náhradu. Pokud něco zdravotnictví skutečně potřebuje, pak je to méně papírování a více času na pacienty.
Devátou profesí jsou personalisté. Nábor zaměstnanců je oblast, kde se algoritmy zabydlují velmi rychle. Třídění životopisů, vyhledávání kandidátů nebo analýza kompetencí lze automatizovat poměrně efektivně. Na druhou stranu existuje riziko, že systémy začnou hledat ideální zaměstnance podle tak přísných kritérií, až se ukáže, že ideální kandidát neexistuje ani v laboratoři. Personalisté budou stále potřební, ale budou více pracovat s interpretací dat a posuzováním lidských kvalit, které se do tabulek zapisují obtížně.
Desátou profesí jsou manažeři. Ano, i manažeři. To bývá překvapení, protože manažeři tradičně věří, že technologické změny se týkají hlavně ostatních. Umělá inteligence však dokáže připravovat analýzy, plánovat projekty, vytvářet reporty a sledovat výkon týmů. Část manažerské práce se tak automatizuje. Samozřejmě nezmizí potřeba vedení lidí, rozhodování a odpovědnosti. Ale je možné, že budoucí manažer stráví méně času výrobou grafů a více času skutečným řízením. Což je revoluční myšlenka sama o sobě.
Při pohledu na tento seznam je snadné propadnout dojmu, že přichází katastrofa. Historie však ukazuje něco jiného. Technologie téměř vždy některé úkoly zruší, jiné vytvoří a většinu promění. Když přišly kalkulačky, matematika nezmizela. Když přišly počítače, kanceláře nezanikly. A když přišel internet, lidstvo nezačalo trávit všechen čas vzděláváním a kulturním rozvojem. Místo toho vznikly sociální sítě a videa, ve kterých lidé zkoumají, zda kočka dokáže přeskočit okurku.
Jinými slovy, bude to připomínat běžné pondělní porady. Jen s tím rozdílem, že tentokrát bude možné část viny hodit na umělou inteligenci. A to je změna, kterou si mnoho profesí nepochybně rychle oblíbí.
