Článek
Nebo bychom možná spíš měli říci hrdí. Česko se vrátilo po 14 letech na stupínek zlatých medailistů. Atmosféra v ulicích dýchala nadšením a láskou k zemi, ve které žijeme. A to díky tomu, že jsme zvítězili. Když použijeme sousloví: zvítězili jsme, není to však tak úplně pravda. Já ani vy jsme na ledu nebyli. Já ani vy jsme nevsázeli puky do branek soupeřů. Já ani vy jsme si nemasírovali namožené svaly a nezalepovali rány. Neberte mě špatně, je skvělé, že čeští hokejisté pomohli mnoha Čechům cítit po letech opět sounáležitost v zemi, které říkáme domov. Naše společná hrdost a pýcha na naše vítězství je ale malinko zavádějící. A nebylo by od věci instantní vlastenectví trochu prohloubit.
My jsme nic nevyhráli, vyhrálo pár desítek lidí z reprezentace nad dalšími desítkami lidí, které reprezentují někoho úplně jiného. Ale jako společnost se k titulu můžeme upínat, protože je pro nás světový a výjimečný. Kromě sportu u nás kolektivní hrdost nefunguje.
Dovolte mi také určitý povzdech (a absolutně nechci snižovat skvělé výkony a přínos úspěchu hokejistů Česku), mám pocit, že toho skrze slova po zápasech předali publiku, které jen dychtilo po tom, být inspirováno, trošku málo. Pokud se tedy sport tolik týká celé společnosti, která je kvůli němu a pro něj na nohou, bylo by hezké slyšet alespoň pár slov k tomu, co je důležité pro demokratickou společnost anebo jen jak je fajn, když stojíme všichni při sobě. A rozhodně by si jeden nepředstavoval zvláštní vystoupení hokejistů u autobusu (nebo spíše z jeho střechy), kdy jeden z hokejistů dokonce přiznal, že někteří jsou natolik mimo z celého úspěchu, že padl i nápad vysklít okno. Záběry ze šatny, kde hokejisté lijí obsahy svých půllitrů do ohnivého poháru, aby jej poté jeden z vyvolených mohl vypít, už je jen prapodivnou třešničkou na dortu. Jistě, je to hra, je to zábava, je to úleva. Vyhráli jsme přece, proboha, nebuďme prudérní! I slavení má ale, myslím, své hranice. Tím spíš, pokud se na vás upírá zrak celé české země.
Karlova univerzita byla založena dříve, než byla objevena Amerika
Zpět ale k vlastenectví. Amerika pro mě není zásadní měrnou mincí a v mnohém by se mohla učit od Evropy. Co se jí ale upřít nedá, je budování vlastenectví. Vlajky zde visí takřka všude, lidé je nosí na triku, na kšiltovce (my zde v Česku nosíme ty americké také, nemohli bychom je, a jakékoli jiné, vyměnit třeba právě za ty české?), milují svoje svátky a náležitě je slaví. Obávám se, že u nás jsou státní svátky spíše synonymem prodlouženého víkendu, klidného času na chatě, nebo příplatku v práci. Čas na chatě je skvělý, milujeme chataření. Proč bychom ale během státního svátku nemohli z okna chat a chalup vyvěsit malou (nebo i větší) vlajku? Nepovyprávěli si o tom, jak skvělou a obrovskou historii má naše země? A také třeba o tom, že Karlova univerzita byla založena dříve, než byla objevena Amerika?
Sever budiž příkladem
Sleduji dlouhodobě lid v Norsku a velmi mě zaujala jejich aktivní podpora demokracie a státu při všech možných státních svátcích. Jistě, i my státní svátky slavíme. Řekněte ale - také se během nich oblékáme do národních krojů, děláme společné party, při kterých jsou v českých pokrmech rozverně zapícháné malé státní vlaječky, máváme těmi velkými a pečeme dort ve tvaru české vlajky? Že ne? A proč ne? Přijde vám to směšné? Zvláštní? Nezvyklé? A co když je to prostě jen milé?
Máme být na co pyšní?
Radostné oslavy jsou ale jen malou radůstkou. Pojďme se společně zamyslet nad tím, co všechno je v Česku skvělé, co všechno se zlepšuje a co svým přičiněním může zlepšit každý z nás. Zamysleme se, na jakých obrovských, státotvorných dějinách české země stály. Jsme ve středu Evropy. Nejsme malá země, jak rádi a často tvrdíme (byť už naštěstí čím dál méně), ale naopak patříme mezi první půlku největších států v Evropě. Pomáháme státu napadenému agresorem, šijeme roušky, když je třeba, vybereme peníze na nemocné. Chci se do budoucna tématu vlastenectví věnovat častěji. Česko je fantastická a nádherná země, která si zaslouží být opečována a ovlajkována mnohem častěji, než se to děje doposud. Kolektivní hrdost je výborná věc a bylo by hrozně fajn, kdybychom ji dokázali vzbudit pod kvetoucími lipovými stromy i mimo sportovní klání.
Anketa
Zdroje:
https://www.mzp.cz/www/dav.nsf/rocenka_06/a0.htm
https://cuni.cz/UK-103.html
https://edu.ceskatelevize.cz/hledani?q=objeven%C3%AD+Ameriky
https://www.zemepis24.cz/kontinenty/evropa/staty-podle-rozlohy
https://www.irozhlas.cz/sport/ms-hokej/cesko-svycarsko-finale-mistrovstvi-sveta-primy-prenos-online_2405261905_mim
https://www.sport.cz/clanek/hokej-ms-hokejiste-slavili-i-na-strese-autobusu-necas-byl-i-napad-rozbit-okno-uz-nam-to-moc-nemysli-5029178
