Článek
Automobilové koncerny se v nás už po dlouhá léta snaží vzbudit pocit, že bez aut v takovém enormním množství, v jakém se ve městech nacházejí, bychom nemohli fungovat. Že vývoj moderní společnosti závisí na tom, jak se bude dařit automobilkám. Že je automobilový průmysl budoucnost. Ale ono je to celé ještě trochu jinak.
Problem s autodopravou je v Ostravě, v Brně i Praze. Všude
Poslední dny si čteme o tom, jak je situace v Praze opět tragická, a že doprava kolabuje. Bývalý primátor Prahy, nyní 1. náměstek Zdeněk Hřib vystoupil s prohlášením, že je třeba rychleji vyřešit uzavírky, rychleji dodělat okruh a obecně - rychleji pracovat. Většina z nás už ale ví, že tenhle přesycený trh se jedním okruhem nevyřeší. Tedy většina z nás, co zná Braessův paradox toků, neboli zjednodušeně řečeno a na silnici přeneseno - čím víc pruhů silnic přidáte, tím rychleji se zaplní. Přidáte silnici, přidají se řidiči aut. Přidáte bezpečnou (a to je důležité) cyklostezku, přidají se lidé na kolech.
Konkrétně tento paradox zní takto:
Nechť je pro každý uzel silniční sítě dán počet automobilů, které v něm začínají, a jejich cíle. Snažme se odhadnout rozložení provozu. Zda dá řidič té které silnici přednost, to ovšem nezávisí jen na kvalitě silnice jako takové, ale také na hustotě jejího provozu. Pokud se každý řidič rozhodne dát přednost té silnici, která pro něj samotného vypadá výhodně, pak celkový čas strávený řidiči na silnicích nemusí být nejmenší možný. Dokonce platí, že rozšíření sítě o další silnici může přinést nový rovnovážný stav, který situaci zhorší.
Na zmíněné tiskové konferenci Zdeněk Hřib zmínil několik možných řešení, jako poslední se dotkl otázky množství aut. Chápu, že musí našlapovat jemně, ale reálně nemusel být tak opatrný. Je totiž třeba v dopravě učinit něco jako revoluci. Udělala to Paříž, která přidala 1000 km cyklostezek, udělala to Bologna, která zavedla plošně třicítku. A další města v podpoře čistější a zdravějších měst postupně následují.
Ve chvíli, kdy se ve městech pomalu dusíme a kolony nám berou většinu času, uzavírky už prostě nejsou něco, na co bychom celý problém mohli svést. A mimochodem, o konkrétní podobě budoucnosti dopravy hovoří i renomovaný týdeník The Economist, jehož poselství je jasné: Budoucnost dopravy ve městech je kolo.
Přesycený trh se novými silnicemi nevyřeší. Ale smysluplným plánováním infrastruktury pro další způsoby dopravy ano.
Za všechno nemůžou uzavírky, trh je nasycen
Nebo by se možná chtělo říci přesycen. Aut už není jen tolik, kolik jich potřebujeme, ale tolik, kolik jich chceme. A to je očividně problém. Infrastruktura nemůže růst donekonečna, města prostě a jednoduše mají své limity a hranice. Ale aut je čím dál víc.
K zamyšlení, ke kterému dospěl i The Economist je, že je „zajímavé“ pozorovat, jak silnice zaplňují auta s pouze jedním člověk uvnitř - řidičem. Schválně si někdy tohle pohledem otestujte také, v jakémkoli českém městě. Prohlédněte si, kdo sedí za volantem, a kolik lidí celkově se v autě nachází. Pokud si toho jednou všimnete, nebudete to už moc nevidět.
Infrastruktura těmto lidem nemůže vycházet vstříc donekonečna, hlavně to ani není v jejích silách, trh je jednoduše (pře)saturován, více aut už města prostě neunesou. A pokud unesou, tak v té podobě, v jaké to známe nyní - stres, kolony, jeden člověk v autě. Naprostá nesmyslnost.
V malých městech zase není parkování
Problém se totiž netýká jen větších měst, i v těch menších někteří pojali pocit, že pro svou rodinu potřebují dvě auta, přestože mají mnoho věcí v dochozí vzdálenosti. Malá města pak narážejí na to, že lidé nemají kde parkovat, zpravidla tedy potom opět začínají parkovat na ulicích, a situace s dopravou více či méně kulminuje i zde.
Na infrastrukturu jsou jednoduše obrovské požadavky, ale zaplnění nových silnic je téměř okamžité. V Praze, ve městě s fantastickou MHD přitom nikdo nepotřebuje tolik aut. Zvláštní je i to, že lidé v těchto každodenních nekonečných zácpách jsou rádi. Protože reálně je to jejich volba. Oni si ten svět tvoří tak, jak jim vyhovuje. Přemýšlím stále nad tím, že když už jim nevadí ta nekonečná frustrace, tak je to přeci - tolik ztraceného času, který mohl být využit jinak. A opět - pokud by mnoho těch, kteří autem v tu danou chvíli jet nemuseli a využili nějakou alternativu - MHD, kolo, zbylo by více místa na silnicích pro ty, kteří autem v danou chvíli z nějakého důvodu jet prostě musí.
V podstatě je to win-win situace a čím dříve si to uvědomí naši představitelé, tím lépe.
Parkování na chodnících a neregistrované taxislužby
Zákon se má vymáhat, to je další bod z tiskového prohlášení ke kolapsu v pražské dopravě. V Praze je to nyní skutečně divoký západ, co se například soukromých taxislužeb týče, kterých enormně přibylo, a zároveň je to také naprosto chaotické parkování na chodnících, většinou pod argumentem dovážky zboží. Věřte, nebo ne, já rozumím tomu, že se zboží musí dovézt, reálně se ale nikdy za tímto účelem neparkovalo tak často na chodníku, jako je tomu dnes. Parkování má svoje pravidla, někteří ovšem dělají, jako když neexistují. Přijde mi skutečně zcela fascinující, ironicky řečeno, že na tomto poli snad děláme, jako že to je norma. Že musím z chodníku někam uhnout a pravidelně přemýšlet, jestli na něj náhodou nenajíždí z nějaké strany dodávka. Normální to ale rozhodně není a nikdy nebylo.
Jen to opět ukazuje na fakt, že aut je prostě moc a už se nikam nevejdou. Nutno navíc připomenout, že trend je bohužel stále stejný - aut rok od roku víc a víc. Seznam Zprávy k tomu dokonce zveřejnily článek s názvem:
Automobilky nemají utvářet náš svět
A situace je samozřejmě propojena i s trhem. Všude jsou reklamy na novější, trochu vyladěnější, trochu modernější auta, která je třeba pravidelně obměňovat. Troufalý člověk by se zeptal, zda by někdy nestačilo jen poctivější „nešmelené“ servisování a trochu nové infrastruktury pro cyklisty? Jistě, že stačilo. To bychom si ale nemohli kupovat stále nová a nová auta, a stále víc a víc vozů do každé jedné rodiny. A to by automobilovou lobby mrzelo. Proto jsme dál bombardováni reklamami, které se nám snaží prodat ne auto, ale životní styl. My už ale tak nějak tušíme, že budeme potřebovat tento životní styl trochu zrevidovat. A tuší to i automobilky, přestože se nás ještě stále snaží utáhnout na staré dobré pořádky.
Auto totiž už dávno ve vyspělém světě nefunguje jako status. Skutečně, když už i velevážený The Economist píše o tom, že cyklodoprava bude novou revolucí. To jen zde ve střední a východní Evropě máme ještě pořád někteří pocit, že pokud nepojedeme novějším modelem, nemá náš život smysl. Přitom by stačilo naskočit na nový a zdravější trend západní Evropy, a to koupit si prostě nové kolo.
Troufalý člověk by se zeptal, zda by místo dalšího nového auta nestačilo nové super kolo a kvalitní servisování prvního auta.
Dálnice nejsou jediná metrika úspěchu, čistý vzduch ano
Dálnice, silnice i auta potřebujeme. Není to buď a nebo. Nemusíme se vzdát komfortu a nějak se u toho utrýznit. Můžeme se ale rozhodně zamyslet nad tím, jaké cesty musíme denně podstupovat a jestli nám to celé v této podobě vlastně opravdu slouží. Otázka je, zda bychom společně neměli tlačit na jiné, kreativnější, čistější a ve všech ohledech nakonec i příjemnější řešení dopravy v Česku. Tak, aby se lépe cestovalo všem. Není to válka jednoho proti druhému.
Je to jenom o tom situaci v dopravě vyvážit. Trochu z těch kolon povystoupit, uklidnit se chůzí pěšky, trochu se nadechnout. Těžko se nám ale bude dýchat dobře vzduch, který je v Česku nejjedovatější v Evropské unii. A vracíme se tím zpět k enormnímu množství aut ve městech…
Víte, nechci si stěžovat, ani nás stresovat, myslím si, že v Česku je spousta věcí, na které můžeme být právem pyšní. Doprava a čistota vzduchu to ale (zatím) bohužel není. A na to bychom se měli zaměřit. Další obchvaty nám nepomohou, opět se bavíme o Braessově paradoxu toků.
Ale to jen pro zajímavost. Možná totiž místo silnic budeme muset přidávat úplně jiné cesty. Cyklostezky, chodníky a prostranství. A budeme se muset naučit města opět používat jinak. Přijde mi zoufalé, že lidé, kteří by tohle měli mít nastudované, budou do televize hovořit o tom, jak je třeba vyřešit pražský okruh. Ano, ale ten nás nespasí. Zaplní se v moment jeho otevření. A aut bude při stávajícím trendu stále víc. A víc.
Přesedláme na kola?
Jakkoli satirické se tohle tvrzení může zdát, do budoucna nemáme jinou možnost. A není to o tom, že bychom měli zrušit a odmítnout auta. Auta stále budeme potřebovat. Je to ale o tom, že musíme přehodnotit způsob, jakým se po městě dopravujeme a jak často potřebujeme právě auto. Každý se může zamyslet sám, které cesty jsou nezbytné pro cesty autem, a které by se daly vyřešit úplně jinak. Protože každý chápe, že otec nebo matka, kteří vezou děti do školy, budou mnohem raději, pokud budou moci jet autem, a na cestě nazpět se staví třeba pro velký týdenní nákup. Takové cesty nikdo nedémonizuje.
Mluvíme o jiných situacích.
O cestě do práce a zpět v autě, kde sedí jeden člověk, z konce Prahy do centra, o výjezdu po městě na nákup, když mohu nasednout na tramvaj nebo jet na kole (ale jistě, potřebujeme bezpečný provoz a cyklopruh) a tak dál.
Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že nemusíme být vždy v autech v takovém poměru, v jakém jsme v nich nyní, se nám bude mnohem lépe žít. Přidáme se po bok vyspělých zemí, které aktivní mobilitu a možnost dopravovat se po městě na kole nyní velice aktivně řeší.
A hlavně - nakonec se pojede lépe všem. Jak tomu, kdo si pro cestu za roh na nákup vybere jízdu na kole a nevytvoří díky tomu další jedoucí vozidlo s jedním člověkem, tak tomu, kdo bude potřebovat odvézt děti z kroužků.
Protože přesně takovou snahu o rovnováhu tady potřebujeme.
Děkuji za všechna přečtení a Vaši podporu.
Zdroje:
The Economist - Forget EVs. Cycling is revolutionising transport
Wikipedie.cz - Braessův paradox toků
