Článek
V Česku auta milujeme. Jsou něco jako náš domácí mazlíček. Hýčkáme si je, mluvíme o nich, pečujeme o ně, někdy až s boží úctou. Pořizujeme si jich do rodin často dokonce několik a jezdíme s nimi všude, kam je třeba. Často ale i tam, kam by to třeba tak úplně nebylo. A tím vznikají nepříjemné situace pro všechny zúčastněné.
Velká auta, malá města
Proč takový spor vzniká? Řekněme si to velmi jednoduše. Aut v Česku stále přibývá, protože jsou bohužel pořád trendem (děkujeme automobilky za vaše poctivé PR), a protože máme všichni pocit, že mít několik aut a ideálně obnovený vozový park každé dva roky je přece normální. Stále tak chodíme jak náměsíční pro nová a nová auta a málo řešíme, že auta v tomto množství ničí podmínky k dobrému a zdravému životu nám všem.
Děkujeme automobilky za vše poctivé PR, které nás učí, že stále potřebujeme nová a nová auta.
Někteří by vám možná chtěli tvrdit, že problém je nedostavěná infrastruktura, pak taky to, že se přidává málo silnic a jakpak se ti chudáci v autech mají do měst vejít? Já vám to tedy s radostí prozradím: Nijak.
Města jsou omezená svou zástavbou, není možné donekonečna přidávat silnice. A pokud víme, co je paradox toků, o kterém velmi často a s velkou radostí píšu, tak nikdo příčetný snad ani nové silnice nemůže chtít. Jedna věc jsou lidé, kteří autem skutečně potřebují jet. Druhá jsou ale ti, kteří mají život v zácpách dobrovolně jako svůj každodenní chleba.
Přitom kdybychom všichni zvážili, zda potřebujeme auto, nebo nám stačí jet MHD, či pěšky nebo za roh na kole, udělali bychom místo těm, kteří tedy skutečně potřebují jet autem.
Auta v centru nejsou normální
Řekneme si zde v rychlosti jednu historickou vsuvku, abychom chápali, jak moc jsme se naučili brát auta v centru jako normální a jak moc to není naše volba. V šedesátých letech, při rozmachu automobilové dopravy, byla města jeden velký chaos. Dohromady se na jednom místě „motali“ chodci, povozy s koňmi, zboží a nově i těžká auta.
Aby se ale auta více prodávala a měla snazší fungování ve městech, bylo třeba jim udělat cestu. Ale jak?
Nebuď pošetilý chodec z vesnice. Automobilky odstrčily lidi na chodníky brilantním nápadem.
Brilantní nápad zrozený v hlavě marketéra automobilky si začal pohrávat se slovem jay, který v angličtině znamená něco jako pošetilý. Vytvořili nové slovo - jay-walker - který znamenalo v podstatě pošetilý chodec. Označovat mělo člověka, zpravidla vesnického typu, který se neuváženě vydá do ulice přes cestu (což dříve bylo samozřejmě zcela normální) a „omezuje“ tak jízdu rychlým autům. Nový reklamní claim tak byl na světě: „Don't be a jay-walker!“ Neboli, nebuď pošetilý chodec z vesnice.
Jak efektní, že?
Přijdeme cyklopruhy, přidají se cyklisté
Není proto překvapivé, že jsme si za desítky let zvykli považovat auta za přirozené vládce ulic. Jenže doprava se řídí jednoduchou logikou: lidé využívají to, co jim město nabídne. A právě zde vstupuje do hry takzvaný paradox toků.
Konkrétně tedy v překladu a zjednodušeně - přidáš silnici, přidají se lidé v autech. Přidáš chodník, přidají se chodci. Přidáš bezpečný cyklopruh, přidají se lidé na kolech. A co je zajímavé - všechny cesty ve městech se pak postupně zaplní. Neboli vždy se znovu postupně vytvoří nový rovnovážný stav. Věřím, že se chceme více zamýšlet nad tím, čím naše města chceme zaplnit. A že zrovna cestu - přidám silnice a tedy další auta - už úplně nechceme.
V Praze je mimochodem třeba velmi dobrý příklad HolKa, neboli most pro chodce a cyklisty spojující Holešovice a Karlín. Ihned po otevření se zaplnil a od té doby už zájem o aktivní mobilitu v oblasti nepolevil.
Jakpak se mají auta do měst vejít? Nijak.
Cykloterorista, nebo prostě člověk, co chce jezdit bezpečně na kole?
Věřím, že mě možná v komentářích někteří přispěchají označovat za cyklofanatika, ekoteroristu a nevím co ještě. Mrzí mě to, ale takový teď svět je. A místo argumentů jsou lidé skutečně schopni se urážet. Já osobně nemám problém s tím, zajet si kamkoli autem, jenom chci, abychom měli opravdu všichni možnost volby a nebylo to tak, že raději vždy vezmu auto, protože to je bezpečnější.
Chci si zajet na nákup přes dva bloky na kole beze strachu, že mě srazí auto. A chci s kočárem a dětmi vyjít na ulici bez strachu, že někdo zrovna bude parkovat svým autem na chodník. Jenže dnešní města vypadají jinak a proto je třeba o tom mluvit. Hezky to shrnuje toto video:
Zpět ale parkování.
Když auto zabere moc místa
To, že auta nově parkují i na chodnících a skoro by vás i vytroubila, pokud jim tam překážíte, se dnes rozepisovat nebudu. Rozepíšu se ale o tom, co se děje v Dánsku, pokud svým velkým autem zaparkujete přes několik míst. (Nic proti velkému autu, ale pokud jako jeden člověk průměrné velikosti zabíráte veřejný prostor tímto způsobem dalším lidem, je to skutečně k zamyšlení).
V Dánsku se rozhodli tomuto konečně takzvaně zatnout tipec. To, že popularita SUV roste neznamená, že se nám pak ta obrovská auta do omezeně velkých měst vejdou. Parkování přes čáry je bezohledné, vzbuzuje vztek mezi ostatními a má dopad na obsazenost parkovišť, které se pak stávájí neefektivními.
Pokuty jedna báseň. Dánsko jde tvrdě na věc
Dánsko má dlouhodobé opatření, které znamená, že špatné parkovaná vede k velmi citelným pokutám. Ty rozdává těm řidičům, kteří by svým autem zaparkovaným přes několik míst zkoušeli naznačit, že pro ně a jejich velké auto pravidla neplatí. Platí pro všechny.
Kontroly parkování v Dánsku jsou pravidelné a nekompromisní. Fotografická dokumentace přestupku vede k citelným pokutám.
Kontroly jsou potom pravidelné a neúprosné. Jestliže se dopustíte překročení pravidel, existuje zpravidla fotografická dokumentace a ze svého přestupku se nevymluvíte. Parkovat totiž musíte vždy pouze na místech k tomu určených (šokující, že?) a na dánských benzinách si navíc zpravidla musíte vyzvednout parkovací disk, jinak vás pokuta také nemine.
Měly by podobné sankce platit i v Česku?
Za mě rozhodně. Zatím jsme totiž pouze svědky zaplnění měst auty, dopravními nehodami se zranitelnějšími cyklisty a chodci způsobenými zpravidla řidiči aut, a to mi rozhodně na klidu nepřidá. O výše zmíněném nešvaru, tedy parkování na chodnících, se kterým se doslova roztrhl pytel, ani nemluvě.
Proto si myslím, že nám všem, kteří bychom chtěli dále ve městech parkovat jako na divokém Západě, by měly hrozit takto vysoké pokuty.
A co hlavně - měly by se vymáhat.
Není totiž normální, aby menšina lidí omezovala (v autě v centrech měst typicky sedí jeden člověk, doporučuji si otestovat pohledem) většinu se slovy, že se jedná o svobodu vyjádření a svobodu chování.
Ve chvíli, kdy tím většina lidí trpí, nejedná se o svobodu, ale bohužel o bezohledné uzurpování si veřejného prostoru.
Děkuji za všechna vaše přečtení a příspěvky, kterých si velice vážím.
Anketa
Zdroje:
Dánské parkovací regulace - https://cpvs.aalborg.dk/en/parking-regulations/
