Článek
Moderní doba nabízí enormní množství možností. V jednu chvíli jedeme vyzvednout děti, v další se můžeme dívat na zprávy a u toho objednávat online jídlo, v další zase s umělou inteligencí rozebíráme svůj aktuální problém. Je toho tolik, že se člověk může rychle ztratit v tom, co by bylo správné udělat.
Zavolat rodičům, nebo se domluvit s kamarády na výlet? Jít sportovat, nebo uvařit oběd na zítra? Uklidit doma, nebo se podívat na nový díl seriálu, o kterém všichni mluví?
L e ž e t p r o s t ě j e n v p o s t e l i ?
Paralýza z analýzy
Rozhodovací paralýza neboli paralýza z analýzy je extrémně nepříjemná věc. Kolik nepřečtených online konverzací v tuto chvíli máte? Kolik různých neotevřených zpráv čeká v kolika aplikacích? Kolik nákupů v kolika záložkách na vás čeká v prohlížeči? Někoho možná jen pouhá zmínka o tom všem vystresuje. Kamarád stále čeká na odpověď. Skupina kolegů už napsala, čeká se jen na mě. Do toho volají rodiče, jestli tenhle víkend přijedeme. Ještě ale není vyřešená ta dovolená, kterou jsme chtěli naplánovat. K tomu mi vyskakuje upozornění od aplikace na učení jazyků. Musím to dnes stihnout.
A přitom taková blbost.
Máme tolik možností a všechny z nich jsou lákavé, takže tím, že se pro jednu rozhodnu, vyřadím všechny ostatní. Vlastně ne, v dnešní době technologií můžu stihnout vše a ideálně ještě naráz! Nebo?
Aplikace na život
I přes všechny současné vymoženosti, které nám výše zmíněné aktivity mohou maximálně ulehčit a nakrásně třeba i naplánovat, snaha stíhat všechno se nevyplácí. Znám to velmi dobře. Přesto, že mám aplikace, které mi mají pomáhat, často se přistihnu, jak přemýšlím nad tím, že to všechno vlastně není dost. A takový pocit není nic dlouhodobě funkčního.
Možná i vy máte někdy pocit, že život se tak nějak nedá stíhat?
Není možné splnit všechna očekávání, k tomu si zacvičit, dobře uvařit, vyvenčit psa, naučit se novou lekci jazyka, zahrát si na hudební nástroj a ještě se ideálně věnovat kamarádům a rodině a cestovat.
Ale je to tak v pořádku.
Stihnout všechno a neudělat nic
Stres kulminuje, naštvání na sebe sama v přímé úměře taktéž. Všichni tohle stíhají, nemám nárok na to stěžovat si. A nebo? Jediná funkční věc v takovou chvíli je pár nároků povypínat. Možná si teď nepůjdu zacvičit, za to se ale sejdu s kamarádem, se kterým jsem se dlouho neviděl. Nebo odložím úklid skříně a místo toho se půjdu projít. Nebudu se teď učit nový jazyk, ale přečtu si kapitolu v knížce s dcerou.
Je to o prioritách. Člověk si prostě jen musí uvědomit, že žádné zázračné to-do listy nefungují a taky, že…
Nikdy nebude hotovo
Nepozorovaně jsme se stali obětmi svých vlastních nároků. Ty mohou být vytvořené z našich pocitů, ale taky z nároků a snah ostatních. Nikdy nebude všechno vyřešeno, uklizeno, naučeno, splněno. Není třeba v daný den udělat všechno to, co by se mělo. Není třeba zaškrtnout všechny checklisty kvalitního a šikovného člověka.
Spíš se hodí zmenšit množství možností, které chci stihnout a zároveň věřit někdy tak trochu intuici. Na konci je stejně potřeba mít hlavně klidnou mysl a pocit smyslu.
Zdroje:
Sheena Iyengar, The art of choosing, ISBN 978-044-6504-119.
Correlation between Leisure Activity Time and Life Satisfaction:https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1155/2018/5154819
