Článek
Aktuální kauza nového poslance Jindřicha Rajchla hýbe Českem. Do online prostoru se dostala jeho videa, kde se spolu s manželkou a jedním mužem nachází v choulostivých pozicích se sexuální tématikou.
Každý má právo na soukromí. Je to tak vždy?
Intimita do našich životů patří a není nic na tom žít zcela podle svého. Teoreticky nikomu není nic po tom, zda žijete ve dvou, nebo třeba v šesti. Jak se chováte v intimní sféře je vaše věc a to, zda máte nějaké intimní libůstky (samozřejmě musí být v mezích zákona), o nikom jako o politikovi spíše nic nevypovídá.
Tedy alespoň by nemělo.
Horší totiž je, pokud hlásám, že žiji dle nějaké metaforické filozofie „tradiční rodiny“ a že všechno ostatní je špatné, zhoubné, nemorální. A potom to, proti čemu se vymezuji, sám za zataženými závěsy dělám. V tradiční rodině, tedy zpravidla vysvětlovaném svazku muže a ženy (a dětí), se totiž prostor pro nějaké dovádění s dalšími lidmi na první dobrou opravdu úplně nevejde. Nehledě na to, že za tzv. „tradiční hodnoty“ se staví například Rusko, které nám nemá čím jít příkladem.
Ale nevadí. Pokud se však oddávám skupinovým sexuálním radovánkám a druhým dechem v televizi burcuji za návrat normálnosti a morálnosti v podobě monogamních vztahů mužů a žen, nemůže mě nikdo brát vážně.
Do tradiční rodiny, tedy svazku muže a ženy (a dětí), se prostor pro nějaké dovádění s dalšími lidmi na první dobrou opravdu úplně nevejde.
Neohlídám si soukromí = stanu se vydíratelným
Ale budiž. Tohle by byla ještě celkem epizodická, skoro až zábavná historika, a daný politik by buď měl upadnout v zapomnění, nebo se alespoň omluvit, vysvětlit svůj rozpor, a také slíbit, že už nebude hlásat něco, co sám není schopný dodržet. Nejhorší na celé kauze je totiž něco zcela jiného. A to fakt, že pokud si neohlídám situaci a někdo mě takto natočí/přistihne a potom se dostanu do Poslanecké sněmovny, stanu se vydíratelným.
A toho mohou využít velice vlivní lidé, lobbistické skupiny nebo i celé vlády. Pokud takto někdo ohrozí své politické působení a potažmo celou zemi, nemá podle mě nárok na to, stát v jejím čele.
Jak funguje nátlak skrze „kompromat“
Kompromitační materiály vznikají všelijak. Mnohem zajímavější je ale pro dané skupiny se k nim dostat. Chyby a přešlapy potom totiž nejsou pouze vašimi osobními úniky od reality, na které se třeba i zapomene, jestliže mají společenský přesah a vykreslují vás v jiné podobě, než v jaké předstupujete před národ.
A jak bylo zmíněno právě v jednom z mých předchozích článku, stačí udělat jednu chybu:
„Ať už se jedná o kompromitující materiál z osobního nebo pracovního života, vysoce postavení činitelé jsou pro detekci „chybování“ nebo nacházení se v nesprávný čas na nesprávném místě vysoce exponovaní. A v takovou chvíli potom může být daný „obnažený“ člověk extrémně náchylný k tomu, aby jej někdo vydíráním svedl manipuloval dle svých potřeb.“
Přistihli vás? Dejte si pozor na Rusko
Já rozhodně neříkám, že Jindřich Rajchl již je vydíraný Ruskem. Byť tedy vzhledem k jeho rétorice a názorům, které vypouští do společnosti, například ten o údajné ekonomické nadvládě Moskvy a vítězstvích Ruska, by se nebylo čemu divit. Říkám pouze to, že pokud na vás lidé mají takový materiál, a pokud na vás mají ještě třeba něco horšího, než už se dostalo na veřejnost, není za mě možné, abyste se dál vyskytovali v politice.
Rajchl není jediný člověk, kterého se zájem Ruska může týkat a Rusko není jediný aktér, který by na uchovávaných snímcích mohl v případě, že je získá, „vydělat“. Je to ale jeden z těch nejnebezpečnějších. Jak upozorňuje odborník na kybernetickou bezpečnost Kamil Kopecký pro server HlídacíPes.org:
„Je to jednoduché. Jakmile jsou intimní materiály jednou online, nebo někde v cloudu nebo v chatu či mailu, tak člověk nad nimi ztrácí kontrolu. Materiál se dá zkopírovat, uložit, sdílet dál a může pak být použit k dehonestaci nebo vydírání.“
Co tedy s uniklými materiály? Má společnost právo je vidět?
Soukromí je naše osobní věc. Každý má právo na hranice a prostor, kam veřejnost nemá co nahlížet. Ovšem ve chvíli, kdy se stávám nějakým způsobem reprezentací státu, nejsem už zcela soukromou osobou. Věc veřejného zájmu je totiž potom fakt, že jsem ohrozil bezpečnost země a neohlídal si události, které nechci sdílet. A pokud politik nedokáže ochránit sám sebe a své „slabiny“, ohrožuje tím skutečně bezpečnost celé země.
To, že je nesmyslné ohánět se nějakými výsostnými tradičními hodnotami a za prvními zavřenými dveřmi je bez mrknutí oka porušit, už je jen třešnička na dortu.
Zbytek je na každém z nás. Na tom, jak si před sebou samými obhájíme politika, který veřejně hlásá střídmost ve vztazích, ale v soukromí se nají dosyta.
Protože otázka závažnějšího charakteru pak je: Můžeme jeho názorům vůbec věřit?
Moc děkuji za všechna Vaše přečtení a podporu. Velmi si toho vážím.
Zdroje
Respekt.cz - Hranice soukromí politiků
Expres.cz - Rajchl se svým videem nakládal laxně
