Článek
Slýcháme to poměrně často, nepřekvapivě hlavně od lidí, kteří sympatizují s ruským režimem. „Západ ohrožuje tradiční rodinu a tradiční rodina zanikne.“ A taky: „Dekadentní evropská společnost nevyznává naše ‚tradiční hodnoty‘“. A kromě toho prý: „Západ vede celou společnost k zániku.“
Natolik abstraktní pojem jako „tradiční hodnoty“ získává novou slávu. Co jsou ale tradiční hodnoty pro Rusko?
Co je to tradiční rodina?
Pokud zarámujeme kontext situace, tak výklad „tradiční rodiny“, jak jej chápe historie, je muž jakožto živitel rodiny a žena jakožto pečovatelka o rod. V dnešní době se ovšem očekává ekonomická aktivita od všech, ale péče o rod a hlavně domácnost se vším, co k tomu patří, zůstává stále většinově na ženě. To ji přirozeně udržuje v podřízené pozici, jelikož tím nemá čas na plnohodnotné zapojení se do například do politiky, byznysu, a tak nějak obecně do profesí, které tvoří a proměňují náš svět. A dle některých se tím udržují tradiční hodnoty tradiční rodiny.
Tzv. ‚tradiční rodina‘ už přes sto let neexistuje, nemusíme se jí tedy zaklínat.
Tradiční rodina přitom ve skutečnosti ale může v soukromí vypadat i jako rodina, ve které sice máme ženu, muže a dvě děti, ale strhaná matka pracuje a k tomu bere tzv. druhou směnu v domácnosti, aby vše fungovalo, jak má, a otec je vystresovaný a zničený z práce, má stres ohledně toho, jak uživí celou rodinu, a své děti v podstatě nevidí. Zcela úplně z modelu tradiční rodiny potom vypadnou ty děti, které z důvodu nepříznivého osudu zůstaly jenom s jedním rodičem. Ty najednou nepatří do dokonalé kolonky „tradiční rodiny“ (přestože nikoli svým zaviněním).
Pojem tradiční rodina je proto abstraktní a dnes nefunkční zaklínadlo, tím spíš, kdy dle sociologů tzv. „tradiční rodina “ už přes 100 let v podstatě neexistuje.
Zpět ale k našemu tématu. Rusko samozřejmě s konstruktem tradiční rodiny pracuje a uvádí ji jako jedinou přijatelnou pro svět ruského střihu. Tedy jiné rodiny (i kdyby původně tradiční a postupně se třeba vlivem okolností nebo problému jednoho či druhého z páru) než tradiční, nemají v Rusku místo.
Rusko, ráj „tradic“
Tradiční rodina je hezký pojem, v Rusku je svět ale mnohem tvrdší než rádoby romantická představa ženy, muže a ideálně dvou dětí každé jiného pohlaví (jak tohle chce někdo po ostatních uměle vynutit mi zůstává stále záhadou). Domácí násilí, normalizace sexuálních útoků, znásilnění. Pokud žena v Rusku zažije sexuální obtěžování nebo dokonce znásilnění, bere se to tak, že si za to „mohla sama“. Dokonce mají, dle deníku Alarm Rusové pocit, že dokonce i upozorňování na takové kauzy je vměšováním se do soukromí lidí.
Domácí násilí je v Rusku tradiční hodnota
To stejné platí i u domácího násilí, které je v Rusku dokonce na vzestupu. Fakt, že se z války, kterou Rusko samo vyvolalo, vrací množství zničených vojáků, zdá se tento hrozný fenomén ještě umocňuje. Rusko má v tuto chvíli, zdá se, jiné priority, jako je ničení cizích států, (jelikož ono samotné nemůže nic nabídnout a nechce, aby občané Ruska viděli, jak dobře se může žít třeba v Evropě), místo toho, aby řešilo problematiku sexualizovaného násilí, které je odsunuto na druhou, třetí, čtvrtou… kolej.
Navíc kromě toho, že je domácí násilí běžnou společnou chápáno jako něco skoro normálního, tak násilí v rodinách hájí dle odborníků i církev . Nás by to zde ovšem nemuselo překvapovat. Bohužel víme, jakým způsobem si církev ráda vynucuje poslušnost důvěřivých, a známe mnoho příkladů z historie, které ubližovaly. Připomeňme jen například čarodějnické procesy nebo tzv. Magdaleniny prádelny.
Zákaz dobrovolné bezdětnosti, aneb příkaz nedobrovolné „dětnosti“?
Pozdvižení vyvolala také nedávná debata v Rusku ohledně možného zákazu dobrovolné bezdětnosti. Bizarností podobnou pouze Rusku je, že tuto diskuzi vyvolala jediná žena ve vedení země, Valentina Matvijenková.
Ta má na starosti tzv. „ženskou otázku“ a zákaz dobrovolné bezdětnosti je jedná z věcí, kterou navrhuje. Není ovšem ani první a zdá se, že v zemi, kde evropské zítra znamená ruské předevčírem, ani poslední. Například Vsevolod Vukolov, náměstek ministra spravedlnosti navrhoval zakázat hnutí za dobrovolnou bezdětnost (přestože žádné hnutí tohoto typu v Rusku neexistuje) a ruský diktátor Vladimir Putin dokonce říká, že v Rusku by se mělo stát módním to, aby ženy rodiny sedm nebo i osm potomků.
Znovu se však nabízí otázka - jak by tohle chtěl ruský nuzný stát vůbec vymáhat?
Nechte si dítě po znásilnění, říkají Rusové
Strašlivou reportáž vysílala v Rusku pravoslavná televize Spas, která řešila, jak se mají ženy zachovat po otěhotnění, které pochází ze znásilnění. To jediné, co prýv v podstatě mohou udělat, aby dostály ruských „kvalitních“, tradičních hodnot, je dítě si nechat, vzdát se života mezi muži a zasvětit celý svůj život dítěti vzešlého z trestného činu. Takové ženy si dle pravoslavné církve zaslouží pochvalu, jelikož vyznávají tradiční ruské hodnoty.
Odjel jsem do Ruska jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech.
A jen taková douška na konec. Není náhodou, že český spisovatel Karel Havlíček Borovský, který roku 1842 odcestoval do Ruska jako nadšený obdivovatel slovanské kultury, se vrátil nikoli jako všeobjímající „Slovan“, ale jako „Čech“. „Odjel jsem do Ruska jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech,“ řekl.
Rusko jej totiž zásadně zklamalo.
Proto si říkám, potřebujeme v dnešní době znovu riskovat náklonem Rusku naší vybudovanou demokracii a slušné hodnoty, když víme, jaké „tradiční“ hodnoty zastává tento ničemný ruský režim?
Zdroje:
