Článek
Každá třetí žena, každý čtrnáctý muž
25. listopadu odstartovala každoroční kampaň proti genderově podmíněnému násilí na ženách a dívkách. Hned ze začátku tedy chci říci - ano, oběťmi domácího násilí jsou ženy i muži. Konkrétně zažívá domácí násilí každá třetí žena a každý čtrnáctý muž. Nejen vzhledem k těmo číslům, ale hlavně v rámci probíhající kampaně „Orange the World“ neboli „Naoranžujte svět“, která se zaměřuje na osvětu kvůli alarmujícímu nárůstu násilí právě na ženách a dívkách, budu proto mluvit o nich.
Proč oběti z násilného vztahu neodcházejí
Násilí proti komukoli znamená závažné porušení lidských práv. Pokud se bavíme o genderově podmíněném násilí, jedná se mj. o činy jako je sexuální násilí, sexuální obtěžování, nebezpečné pronásledování, omezování kontaktů, nenávistné výroky online i mimo internet a domácí násilí.
Násilí se přenáší přes generace, takže velmi často se jej na blízkých dopouští právě ti, kteří ho jako děti sami zažívali. Proto je důležité, aby od okolí dostávali zpětnou vazbu, že to v pořádku není.
Všechny jeho projevy se takto izolovaně zdají naprosto jasné a nepřehlédnutelné. V diskuzích se možná právě proto někdy setkáváme s otázkou:
„Proč oběti násilníka neopustily?“
Jak ale potvrzují organizace, které obětem domácího násilí pomáhají, rozhodně na tuto otázku není jedna odpověď. Je jich ale několik. Kromě toho, že do toho může vstupovat složitá životní situace, společné bydlení nebo dokonce děti, v úplném základu se jedná o jakousi sebeobranu a snahu omlouvat náznaky. Pro nikoho není příjemné přiznat si, že člověk, do kterého jsem vložil veškerou důvěru a lásku, mi ubližuje.
Jedná se o mechanismus sebeochrany, dlouho si nepřipouštět, jak vážný ten problém je, věřit, že se ty problémy mohou nějakým zázračným způsobem spravit.
Psychologicky mluvíme o konkrétním obranném mechanismu, kterým je tzv. popření. Opustit násilný vztah znamená sebrat veškerou odvahu a zpřetrhat vazby. A to je nejen v případě dlouholetých vztahů velice náročné. Centrum pro ženy Rosa popisuje konkrétní důvody toho, proč není jednoduché z násilného vztahu odejít, zcela jasně.
Myslíte, že byste se zachovali jinak než oběť? Chyba zpětného úsudku
Poslední věc, kterou bychom měli mít na paměti, je to, že do posuzování chování ostatních lidí vstupuje ještě jedno kognitivní zkreslení. Už jste někdy slyšeli komentář jako
„Měla dávno odejít, co čekala?“
Pak jste byli svědkem kognitivního zkreslení a to tzv. chyby zpětného úsudku. Ta v podstatě znamená, že máme naprosto jasnou představu o tom, jak se měla oběť zachovat. Tu představu jsme si ale vytvořili z pozice, ze které díky informacím ze zpráv už známe výsledek celé situace, všechny jednotlivé momenty a vývoj. A proto to teď vidíme jasně a přehledně. Oběť ale takový pohled do budoucnosti neměla.
„No dobře, ale jsou prostě ženy, které si vždy vyberou sígry…“
Takže zaprvé, chyba zpětného úsudku, a zadruhé…
Tyrani dokáží vyvolat skvělý první dojem
Kromě všeho již zmíněného je tu ještě poslední faktor, který do celé problematiky vstupuje. Mnoho lidí, kteří ubližují ostatním, dokáží dle soudní psycholožky Ludmily Čírtkové obětem jednoduše učarovat. Chovají se výborně, jsou charismatičtí, nápomocní a ochotní. A to není něco, proti čemu bychom se chtěli vymezovat. Potom je nutné se zamyslet: Opravdu bychom všichni reagovali naprosto předvídatelně a tak, jak tvrdíme teď, ve chvíli, pokud bychom narazili na příjemného člověka, který by nám ze začátku dlouho dával najevo, jak moc mu na nás záleží?
Hanba musí změnit stranu
Společnost se musí uzdravit. Je třeba, aby svět odmítl násilí, a aby hanba změnila stranu. Oběti přece nemají důvod se kát a omlouvat za to, že z násilného vztahu nedokázaly odejít. Není to jejich vina.
A zakončit tenhle apel chci jedním komentářem, který se objevil u článku Seznam Zpráv, a který to všechno shrnuje tak nějak nejjasněji.
„Nemůžou si za to samy. Házet vinu na oběť je to nejhorší, co můžete udělat. A bohužel se to stále děje. Je to stejné jako tvrdit, že holka v sexy šatech si řekla o znásilnění. Není špatné milovat a důvěřovat. Co by to bylo za vztah bez důvěry?“
Zdroje:
