Článek
Před pár dny se mi dostala do rukou kniha s názvem Takové maličkosti od irské spisovatelky Claire Keegan. Vzhledem k tomu, že se ke mně na knihu dostalo doporučení a údajně mělo přečtení trvat maximálně jedno odpoledne, nebylo na co čekat. A opravdu, člověk se začetl okamžitě. Teď mi však zůstává už několikátý den v hlavě.
Co byly Magdalenské prádelny
Kniha totiž poměrně nenápadně a ne zcela explicitně (a přitom velice vemlouvavě a děsivě) pojednává o institucích se jménem Magdaleniny prádelny. Ty fungovaly v Irsku a Spojeném království od 18. století až do roku 1996 a prošlo jimi na 30 tisíc tzv. „padlých žen“. Fungovat měly jako forma nápravných zařízení pro ty ženy, které se provinily prostitucí, ale také třeba i jen tím, že jely bez jízdenky veřejnou dopravou.
Nelidské chování jeptišek, využívání žen, zima, hlad, bití, sexuální násilí, odebrání dětí, hromadné hroby…
V praxi to potom vypadalo tak, že ženy od věku 15-95 let žily někdy kratší čas někdy celý život v zařízení, které je zneužívalo a ubližovalo jim. Nelidské chování jeptišek, využívání žen na tvrdou práci, zima, hlad, tresty, bití, sexuální násilí, odebrání dětí, hromadné hroby… Trvalo dlouhá léta, než se církevní skandál dostal na světlo a společnost jej začala vnímat jako závažný problém.
Nutno říct, že problematika magdalenských prádelen mě až do přečtení Takových maličkostí také zcela minula. To, že existovala takto strašná místa a dodnes existuje mnoho lidí (donedávna včetně mě), kteří ani netuší, co všechno církev před námi smrtelníky skrývala, mě nutí k přemýšlení o pokoře a dalších vznešených hodnotách, o kterých církev tak ráda a tak často hovoří.
První oficiální omluva Irska až v roce 2013
Jakkoli šokující tyto nelidské podmínky v prádelnách a rádoby nápravných zařízení byly, irský parlament se k tomuto svému stinnému místu historie dokázal postavit až v roce 2013. Přiznal vinu na tom, že magdalenské prádelny nebyly odsouzeny mnohem dříve. Konrkrétně v irském parlamentu zaznělo toto:
Jako společnost jsme vás po mnoho let zklamávali. Zapomněli jsme na vás a pokud jsme na vás mysleli, tak to bylo jen v duchu stereotypů, které neodrážely skutečnost a urážely vás.
Magdaleniny prádelny v životě i ve filmu
Léta uběhla, stále ale žije mnoho přeživších magdaleniných prádelen, a to žen, které byly otrockému systému a ubližování vystaveny. Jednou z nich byla dokonce i zpěvačka Sinéad O’Connor. Ve své pubertě strávila v jednom z takových zařízení rok a byla hlasitou kritičkou zneužívání moci církve. Další, kdo se s tématem magdaleniných prádelen setkal, je irský herec Cillian Murphy:
„Mně v té doby bylo asi 9 let, takže jsem o tom nic nevěděl, ani o tom politickém rozměru. Postupně, jak jste starší, tak se o tom najednou začnete bavit s rodiči a prarodiči. A zjistíte, že o tom vlastně věděli úplně všichni a zároveň nikdo.“
Nyní právě jej můžeme vidět v novém filmu (rok 2024) natočeném podle zmíněné knihy se stejnojmenným názvem Takové maličkosti.
Věřme, že ženy, které toto zažily a přežily, budou rehabilitovány, a že moderní společnost už nikdy nedopustí, aby se takové hrůzy opakovaly. Je ale na nás všech, abychom o těchto děsivých fenoménech nemlčeli, a dál si předávali příběhy, na které by se nám jako společnosti, myslím nevyplatilo zapomenout.
Zdroje:
Kniha: Takové maličkosti, Claire Keegan, ISBN: