Článek
Mezilidské vztahy vyžadují péči. Jsou to svým způsobem buď velice pevné, nebo v některých případech křehké propojence, které stojí na společných hodnotách, zájmech, zážitcích a mnoho, mnoho dalším. To, nakolik jsou jejich spoje promazané a kolik zátěže zvládnou, se většinou ukáže právě v těch nejvypjatějších chvílích. Ale možná v trochu jiných, než by člověk na první pohled řekl.
V nouzi poznáš přítele?
V Česku rádi a často říkáme jedno známé rčení: „V nouzi poznáš přítele“. Vyprávíme si ho tehdy, kdy potřebujeme podržet, údajně se pevnost přátelství ukáže právě ve chvíli, kdy je člověk v nějakém ohledu na dně, od druhého potřebuje pomoc, vzpruhu, rozveselení. Co když je to ale něco, co jako společnost děláme automaticky?
Někdy je totiž jednodušší pomoci někomu, kdo se trápí, než se radovat z úspěchů, které jsme si třeba i sami pro sebe plánovali a přáli. Soucit je něco jako společenské lepidlo, které u mnoha zdravých jedinců funguje jednoduše poměrně spolehlivě a lidé se v krizích zpravidla semknou.
Pomoc slabšímu jako vzpruha pro mozek
To, že můžeme pomoci někomu, komu se nedaří, někomu, kdo má špatný den a nemá kde brát, nás domněle nebo nevědomě může na našem vlastním žebříčku stavět do role „toho lepšího“. Cítíme se silně, důležitě, nápomocně. A to je psychologicky velmi lákavé, pohodlné a taky - co si budeme povídat - funkční. Přítel nás má za naši snahu rád, je nám vděčný, pochválí nás a zařadí si nás do kolonky milých, hodných, nápomocných lidí. To, nakolik to pak pro některé může být trochu droga a tak nějak mu to brání v prožívání vlastního života naplno, už je zase na jinou kapitolu. Konkrétně tedy na kapitolu tzv. „people-pleasers“ neboli v překladu něco jako „těšitelé lidí“ nebo „vyhovovatelé přání“, kteří se prostě stále snaží „dělat atmošku“. Zpět ale k pevnostem přátelství.
Úspěch nekompromisně nasvítí vztahy
Zamysleli jste se někdy nad tím? Pokud nám nouze sílu vztahu ozkouší, úspěch se do vztahu opře jako to nejtěžší možné závaží. Jakto? Úspěch druhých totiž chtě nechtě vytahuje na světlo závist, ale hlavně konkrétně a introspektivně řečeno naše vlastní nejistoty, nenaplněné ambice, odkládané zájmy a nakonec tiché frustrace, se kterými se někdy můžeme potkat, pokud k sobě budeme maximálně upřímní. A zatímco cizí trápení, bolesti a neradosti v zásadě neohrožují a nedotýkají se naší identity, cizí úspěch, který je nějak vnitřně spojen s našimi tužbami, to už je horší kalibr na zvládnutí. Člověk má najednou tendenci srovnávat se přesto, že danou věc třeba nikdy nedělal. Možná jen ale v tichu plánoval…
Okorání kontaktu se může změnit
Po zjištění toho, že daný kamarád založil firmu s podobným záměrem, o kterém my jsme také přemýšleli, zapsal se na kurz, který už desátým rokem sami odkládáme, nebo - a to jsou jedny z nejbolestivějších věcí - založil rodinu, po které v duchu hluboce toužíme, máme šanci ukázat, že jsme tady pro něj a že mu to všechno moc přejeme. V duchu ale máme právo prožít celou plejádu emocí, které se k naší nenaplněné tužbě zrcadlící se nyní u někoho jiného samozřejmě velmi intenzivně pojí.
Někdy si ale dá člověk načas. Kontakt ochladne, spojení už není tak časté, humor vázne. I to může být znamení, že potřebujete čas. Kterého se vám ale třeba prostě jenom vůbec nedostává.
Nejsme špatní, jen nám ještě něco chybí
Pokud ve vás článek vyvolal pochybnosti o sobě samém, věřte tomu, že zaprvé - rozhodně to není jeho cílem a zadruhé - nejste o nic horší, než kdokoli jiný. Každý se někdy zamýšlí nad úspěchem ostatních a celá tahle nekomfortní situace vám může nakonec velice pomoci. Závist je totiž něco jako ohěň - ukazuje a nasvětluje záměry a obrazy toho, co byste rádi měli ve svém životě. Je to více peněz, které vám chybí? Je to šťastná rodina? Pevný okruh přátel? Co právě teď tomu druhému závidíte? Tohle všechno jsou témata, která ukazují pouze na vaši upřímnou lidskost. A jestliže s vámi rezonuje to, že oheň sice může mnoho věcí spálit, ale také může pohánět nápady k životu, že čas zaměřit se na to, co jste odkládali. Na to, co vás volá a stále jste to tak nějak nepřijali.
V dospělosti často záleží na tom, jak zvládnete druhému pomoci, ale také na tom, jak se dokážete radovat z jeho výher.
A nemysleme si - jsou to vysoce komplikované disciplíny. Nikdo neřekl, že to bude až natolik složité, bolavé a plné výzev. Ale pokud se odvážíme podívat, z jaké strany se nás snaží oheň spalovat, může nám to pomoci projít určitým znovuzrozením. Nemusíme už být ti, kteří na něco nekonečně čekají. Stačí potlačit ego (jistě, i toto je disciplína tzv. pro pokročilé) a zkusit se se zvídavostí a trpělivostí pustit do něčeho, v čem prostě okamžitě dobří nebudeme. Ale jednou být můžeme. A ano, je řeč o tom tvrdém egu, které tak nesmyslně a zbytečně často přebírá otěže našeho života.
Radujme se s přáteli navenek i uvnitř
Úspěch druhého neukazuje na naše ohrožení, „umenšení“ ani na nějakou formu neschopnosti, kterou si pak v tichu pod sprchou tak rádi připomínáme. Jen si sami musíme dokázat uvědomit, že přemýšlení nad úspěchem ostatních a určitá forma srovnávání se s dalšími lidmi je přirozená a pochopitelná. Funkční je ale pak nepranýřovat se v závěru za to, že je náš příběh v něčem jiný, nedokonalý a že ještě potřebujeme opravit nějaké ty výmoly na cestě, abychom mohli zařadit vyšší rychlost.
Protože každá životní cesta je hluboce lidská, a právě tím také nesrovnatelná s cestami ostatních.
Zdroje
Rozhlas.cz - https://dvojka.rozhlas.cz/prislovi-v-nouzi-poznas-pritele-plati-rika-katerina-cajthamlova-7677273
Denik.cz - https://www.denik.cz/zdravi-poradny/psychologie-kdo-je-people-pleaser-jak-se-naucit-rikat-ne.html
Ptejteseknihovny.cz - https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/vyznam-rceni-3
