Článek
Aktuální události na světové scéně nás většinově překvapily svojí silou. Globální politika je nestabilní, dějí se věci, které je velmi těžké zařadit. Ale nebudeme se dnes bavit o tom, zda je dobře, nebo špatně, že Trump na zrůdný iránský režim udeřil. Byť i to je samozřejmě k zamyšlení. Neboť, jak správně namítali demokratičtí zákonodárci v USA, válku může vyhlašovat pouze Kongres, nikoli prezident.
To se ovšem v USA nestalo, Donald Trump vzal věci opět do svých rukou.
My se kvůli tomu teď musíme ptát, zda je správné, že se tím zakládá určitý precedens. Precedens, kdy jeden člověk může bez ohledu na Ústavu rozhodnout o útoku na jinou zemi a ostatní tomu budou jen nečinně a zmateně přihlížet.
Protože sice nám může připadat v pořádku, že zločinci v Íránu budou dopadeni. Už tak moc v pořádku by nám ale nepřišlo (a ani přijít nemělo), pokud by podobné rozhodnutí o zaútočení bez vyhlášení války učinil kdokoli jiný…
Zpět ale k tématu.
V zahraničí uvízlo mnoho českých turistů. Ti jsou nyní za pomoci repatriačních letů postupně přepravováni zpět do Česka. Velice doufám, že vše proběhne hladce a všichni budou bez fyzické i psychické úhony. Musí být velice stresující být uvězněn v cizí zemi, která mi měla sloužit jako zdroj potěšení, zábavy a klidu.
Dovolte mi ale jedno zamyšlení ohledně cestování pro nás všechny do budoucna.
Vyhlášení války bez konzultace s dotčenými orgány zakládá nebezpečný precedens.
Cestování na Blízký východ není ve vakuu
Blízký východ je jiný svět. Láká nás svojí „exotikou“, jakkoli oni by jako exotické viděli nás. Nejedná se o žádný jednolitý blok systémů, ale při pohledu na státy Zálivu zblízka zjistíme jednu důležitou věc. Společným politickým jmenovatelem zemí je časté monarchistické uspořádání a samozřejmě omezený politický pluralismus. V mnoha státech chybí demokratické volby, svoboda médií je značně omezená a občanská a lidská práva jsou často zaseknutá v minulosti.
I tak to mnohým z nás nebrání vyjet tam na dovolenou, vesele se fotit s šátky na hlavě a myslet si, jak je fajn, že jsme splynuli s místní komunitou. V mnoha státech Zálivu přitom může třeba jen kritika politiky nebo vládnoucích rodin vést k těžkým postihům. I tak tam ale cestujeme.
A nemluvím teď o cestovatelích, kteří nám poté přinesou důležité vhledy a svědectví, kteří se vydávají na cestu za určitým účelem. A teď nechci nutně zatracovat ty, kteří se vydávají do světa tak nějak bezúčelně, na blind, jakkoli… Mluvím spíše o určitém trendu, který nám velí, abychom se fotili u luxusních bazénů a jezdili za nimi přes půl světa. Na místě se nám totiž může zdát, že vše funguje moderně, čistě, prostě výborně. Je ale důležité si uvědomit, jak moc tam vedle sebe stojí rádoby společenská otevřenost a luxus, a politická uzavřenost vládnoucích elit.
Trend nám velí, abychom cestovali za luxusními bazény a hotely do arabského světa. Musíme to ale dělat?
Luxus, který má politickou cenu
Oslňující mrakodrapy, celé klimatizované bulváry a megalomanské projekty v Rijádu tak nevznikají úplně ve vzduchoprázdnu. Krásné pláže a luxus v oblasti Perského zálivu je spojený s konkrétním ekonomickým modelem a konkrétní politickou mocí. A na nás je, abychom se zamýšleli nad tím, zda takový model chceme podporovat.
Modré pláže kam se podíváš. Za zavřenými dveřmi ale omezování lidských práv.
Každou naší další dovolenou nebo jinou investicí do těchto míst utrácíme peníze, které latentně posilují autoritářské režimy. I za pomocí toho tak v podstatě tiše normalizujeme moc, která nefunguje na základě demokracie a porušuje lidská práva.
Krása a luxus nestojí osamoceně. Vždy jsou více či méně spojené s konkrétní politickou mocí.
Co jsme ochotni zaplatit za pohodlí?
Nejde o to nás jako jednotlivce odsuzovat. Je pochopitelné, že nás luxus oslňuje. Spíš nás chci přimět k zamyšlení ohledně toho, jak moc svět v dnešní globalizované době už dávno není rozdělený na politiku a soukromý život. Naše dovolené a tedy naše ekonomické rozhodnutí do politiky vstupují. A je fér si občas položit otázku, zda jsme ochotni nést i hodnotové důsledky těchto voleb.
Proto je teď více než kdykoli předtím důležité si uvědomit, že cestování bohužel není zcela neutrální akt, ale nástroj pro významnou podporu ekonomiky daných států.
Na každém z nás už potom je, jak vysokou cenu a komu přesně jsme ochotni za to zaplatit.
Zdroje
