Článek
Pavel „Pasha“ Talankin je učitel na základní škole v průmyslovém městě Karabaš v Zauralské oblasti. Tam pracuje jako kulturní koordinátor a žije v podstatě obyčejným životem. Takovým, jaký si pravděpodobně představíme, když se řekne maloměsto. Jeho život se však změní ve chvíli, kdy Rusko spustí svou agresi na Ukrajinu.
Karabaš. Město na ruské periferii
Nejprve ale pár věci ke kontextu. Desetitisícové město Karabaš je místo, které se pravidelně umísťuje jako jedno z neznečištěnějších měst na planetě. Při příjezdu vás obklopí gigantické hory průmyslového odpadu, žlutý sníh a červené a oranžové vody odkališť. To všechno kvůli závodům na těžbu a zpracování mědi.
Lidé ve městě a okolí kvůli tomu tak nemají úplně nejlepší vyhlídky a odvahu řešit zásadní problémy světa. Čelí vážným zdravotním problémům. Kromě rakoviny a respiračních nemocí má město velice vysokou míru úmrtnosti v oblasti obecně. Místní zastupitelé se sice snaží tvrdit, že se situace zlepšuje, dle hodnot ale v Karabaši nebyl zaznamenán žádný zásadní pozorovatelný posun.
„Paša“, ten, který poslouchá
Zpět ale k učiteli Pavlovi a jeho příběhu. „Paša“, jak mu říkají blízcí, kolegové a přátelé, zaznamenává každodennost na základní škole v Karabaši. Na té funguje jako oblíbený učitel, organizuje kulturní události, povídá si s dětmi o důležitých věcech, a vše, převážně v podobě videí, dokumentuje. Atmosféra celé školy se ale začíná zásadně proměňovat od chvíle, kdy ruský prezident Vladimir Putin ohlásí „speciální operaci“ a spustí 24. 2. 2022 agresivní útok na Ukrajinu.
Škola jako dobrý nástroj propagandy
Tím, že se děj odehrává v průmyslové oblasti, kde žije minimum lidí, se škola začíná stávat hlavním centrem propagandy, a zároveň je dostatečně mimo centra pozornosti i mediální kontroly. A v takových místech může škola fungovat jako nástroj na vytváření a upevňování loajality a propagandy, ale zároveň může fungovat jako místo, kde se tvoří odpor.
„Paša“ vše poctivě dokumentuje, ale v jedné chvíli ztrácí naději. Zvažuje, jak celé situaci pomoci a jak vůbec se v takovou chvíli může vymezit. Nakonec se shodou náhod rozhodne v zaznamenávání proměňování reality na ruském maloměstě (a hlavně v jeho základní škole) pokračovat. Uvědomí si totiž, že za pomoci svých videí by mohl ukázat, jak propaganda funguje a jak jsou (a nejsou) proti ní obyčejní lidé imunní.
Natáčí tedy nové způsoby propagandy, které škola dostala za úkol dětem vštěpovat. Ať už je to adorování hrdinů války, vojenské přehlídky a přednášky, popřípadě také důraz na vlastenectví. Zaznamenává chtě i nechtě také pochyby, rostoucí strach žáků i obyvatel města a další emoce, které vyplouvají na povrch. Malé město Karabaš zde funguje velice dobře, co se týče přenesení atmosféry a určitého zhuštěného obrazu Ruska. Něco jiného se totiž může dít v Moskvě, ale nějak jinak funguje každodennost a izolace na malých ruských městech.
Lidé jsou lidé. Všude na světě
Pokud chcete vědět, jak přesně se vlivové akce propisují do života obyčejných lidí, velice film Pan Nikdo proti Putinovi doporučuji. Vzdáleně totiž máme tendenci často si svět zjednodušovat. Nadáváme na Rusy a na to, že se jejich diktátorovi už dávno nevzepřeli. Nebudu zde nikoho obhajovat. Co mi ale přišlo, že je důležité si uvědomit, je fakt, že i v Rusku žijí prostě jenom lidé. Ano, lidé, kteří jsou dlouho pod vlivem autokratů. Ale také lidé, na které má propaganda vliv, lidé, kteří dlouhé roky neznají nic jiného, lidé, kteří mají své blízké, kamarády, radosti a strasti.
Ve filmu Pan Nikdo proti Putinovi se potom potkáváme se situacemi, ze kterých tuhne krev v žilách. Postupné odvody přátel, uvědomění si toho, že přesto, že se Rusko snaží v lidech vzbudit dojem, že tito vybraní jsou hrdinové a že se jedná o poctu jeho rodině, na konci je utrpení, beznaděj, zmar a ano, také smrt.
A ta si nevybírá.
Co může dělat každý z nás
Film je tklivý a ukazuje, jaká míra zrůdnosti se v zastydlém ruském režimu Vladimira Putina nachází. Zároveň je ale v určitém smyslu nadějeplný, protože ukazuje, že i „obyčejný člověk“ z malého města, který pracuje na základní škole, může udělat něco, co má celosvětový dopad.
Na nás potom je, abychom se na podobné příběhy dívali s hlubokou dávkou lidskosti. A taky s uvědoměním, že i v tak zdánlivě beznadějném světě se dá udělat něco, co jím může pohnout. Odvaha se sčítá.
Mimochodem, jak jste pravděpodobně zaznamenali u výše přiloženého obrázku, film Pan Nikdo proti Putinovi je nominovaný na Oscara za nejlepší dokumentární film. A to už světem pohnout skutečně může.
Zdroje
