Článek
Když vystoupil Donald Trump v roce 2018, označil média za největší nepřítele lidu.Nebyl ale jediným, v českém kontextu se do médií pravidelně strefuje například SPD. A přestože čas uplnynul, spousta věcí jako by se nezměnila.
Proč sdělení „všechna média lžou“ není pravdivé
Ruští trollové, nebo i lidé, kteří se nechali nachytat. Tvrzení, že médiím nemůžeme věřit, šíří ti, kteří na ověřování rezignovali, případně ti, u kterých ověřování nikdy nebylo na pořadu dne. Škodlivost takového přístupu se však propisuje do celé společnosti.
Hlavní problém takového narativu je generalizace. První část útoku totiž míří na média jako celek. V České republice samozřejmě existuje mnoho různých zdrojů, stejně jako ve světě. Kromě těch, která dělají velice kvalitní žurnalistickou práci se můžeme potkat i s mnoha konspiračními či přímo dezinformačními zdroji. Díky technologiím, které ale máme v ruce, si dnes můžeme vše okamžitě ověřit.
Proto tvrzení „všechna média lžou“ jednoduše nedává smysl.
V tuto chvíli jsme i my v Česku svědky konkrétních útoků na konkrétní instituce a média, jedná se ale již o takovou nadstavbu a přesné zacílení. První fáze všeobecného očerňování již proběhla. A to s jedním hlavním záměrem - podkopat důvěru lidí ve veřejné sdělovací prostředky jako celek a to naprosto primitivní filozofií - Ničemu se nedá věřit, všechno je chaos, a na každém šprochu pravdy trochu. Tím se dostáváme k další části.
Jde o vyvolání pocitu, že nejde nikomu věřit.
Proč někomu vyhovuje šířit chaos?
Peníze, moc, polarizace, narušení důvěry občanů v instituce, roztříštění demokracie. Motivací může být mnoho, ta hlavní je ale jediná - vzbudit všeobecnou nedůvěru a pocit zmaru a chaosu. Pokud je ve společnosti vyšší míra nedůvěry, vyskytují se v ní i více frustrovaní a zmatení lidé. A takto zmatení lidé jsou mnohem náchylnější k tomu věřit polopravdám, nebo přímo lžím. A s takovou společností je poté velmi jednoduché manipulovat.
Trollové, ideologové, nenávistné nebo konspirační skupiny. Ti všichni vstupují do boje o média.
Velmi zajímavá pro mě byla studie od Data Society. Tento výzkum si dal za cíl zmapovat skupiny, které (ať už vědomě nebo nevědomě) manipulují veřejný prostor. Kategorizoval je poté dle person - trollové, ideologové, nenávistné skupiny nebo i zastánci konspiračních teorií, a dále podle toho, jaký formát pro šíření používají. Nakonec samozřejmě zjišťoval i to, jaké jsou jejich motivace.
Dezinformace nebo misinformace?
A motivace jsou na tom všem alfou a omegou. Chce nám daný zdroj upřesnit informace? Nebo jeho cílem je spíše přidání další hádanky do již tak zmateného obrazu? Je nutné si uvědomit, že lidé chybují. Tedy i lidé v médiích mohou udělat chybu. V takovém případě bychom ale měli sledovat to, jak se daná mediální skupina vypořádá se situací, kdy o něčem informovala nepřesně nebo přímo chybně. Rozdíl mezi dezinformací a misinformací je totiž v záměru. Dezinformace je záměrně a chtěně šířena za účelem vyvolání chaosu, misinformace je nepravdivá zpráva, která nebyla publikována se záměrem škodit. A rozdíl mezi tzv. alternativními zdroji pravdy a médii, která se snaží tvořit kvalitní žurnalistikou práci, je také v přístupu k chybám. Omyl se může stát každému, ne každý jej ale přizná.
Kvalitní média se za chybu omluví
U médií, kterým záleží na objektivitě a poctivém informování svých diváků či posluchačů, dojde k přiznání chyby a opravení nedostatku či uznání pochybení.
Až tedy příště někdo pronese tvrzení „všechna média lžou“, zkusme si uvědomit, že jeho cílem není odhalit pravdu, ale vyvolat chaos, ve kterém se už nikdo nevyzná – a co je ještě podstatnější, ani vyznat nechce. Společnost, která ztratí orientaci, se totiž mnohem snáze manipuluje.
Na to bychom ale rozhodně neměli naskakovat. Stačí si uvědomit, že pravda a lež je poznatelná a černobílá.
Zdroje:
