Článek
Pojďme ji říkat třeba Lenka
Její coming out v reálném světě proběhl asi před rokem, jelikož se začala stylizovat jako žena. Pro nás z online světa je tato informace poměrně čerstvá a je jí ke cti, že místo hysterického dožadování se správných zájmen a správného jména, má pro naši „zmatenost“ pochopení. I když si nyní zvolila své nové, ženské jméno, je stále ok s tím, když ji lidé oslovují mužským rodem a starým mužským jménem. Pro kontext bych ještě chtěl dodat, že Lenka je Maďarka. Žije v Maďarsku a při hraní her spolu komunikujeme anglicky.
Maďarsko jako bašta Viktora Orbána jistě není zrovna loterie v tom, narodit se v jiném těle a postupně objevovat svou novou sexualitu. A už vůbec ne žít ve studentském prostředí. Změna pohlaví je tam nelegální, proto Lenka při oficiální komunikaci s úřady a školou stále vystupuje jako muž, užívající své mužské jméno. Možná i proto je tak otevřena svému starému já. Úředně se jej zbavit nemůže.
Jsi transsexuál? Nechutné! Měl by ses prostě zabít
Takový vzkaz na papíře dostala moje transgender kamarádka během výuky. Bylo to od jejího spolužáka ze stejného ročníku gymnázia, kam Lenka chodí.
Jakkoli jsem byl rozzuřený, když se s námi podělila o tento zážitek, který se ji před pár týdny stal, můj hněv se nikdy nesoustředil na kluka, který tuto zprávu poslal. Mé okamžité rozhořčení směřovalo k rodičům toho puberťáka a k učiteli, který nevěnoval dostatečnou pozornost k tomu, jak okolí Lenku a její proměnu přijímá.
Děti opakují to, co slyší
To není nová myšlenka, přesto se zdá, že většina lidí o tom přemýšlí pouze v souvislosti s nadávkami. Musíme si však uvědomit, že dětské napodobování se týká i výhrůžek a chování obecně. Dětská tendence napodobovat dospělé kolem sebe zahrnuje všechno, co může slyšet a vidět. A stejně jako velmi malé dítě nemusí rozumět nadávkám, které právě zopakovalo, nevyzrálý adolescent nemusí chápat následky spojené s tím, co se rozhodl zopakovat. Osmnáctileté (v podstatě) dítě nemůže pochopit všechny dopady toho, že někomu řekne, aby se zabil.
Při pomyšlení, že tento spolužák Lenky pravděpodobně slyšel tato slova od jiného dospělého z jejího okolí - rodičem, opatrovníkem, tetou/strýcem, trenérem, učitelem - se mi zvedá žaludek. Jak je možné tak nenávidět úplně cizího člověka? Předpokládám, že strach může být mocný stav mysli.
Děti napodobují to, co vidí dělat své rodiče
Jako rodič moc dobře vím, že děti jsou naše kopie. Než si vybudují vlastní osobnost a vlastní názory, jsou zrcadlem toho, co vidí každý den. Ať už se jedná o způsob mluvení, nebo o jejich postoj k čokoládovému dortu, k pavoukům a hmyzu, ne nadarmo se říká, že děti jsou jako houba. S každým slovem, které proneseme, s každým naším činem, který uděláme, musíme počítat, že nás naše děti pozorují. My jako rodiče jsme jejich nejdůležitějšími vzory.
Všechno, co naše děti od nás odpozorují je lekce, která se jim vtiskne do mozku. Proto existuje tolik roztomilých videí, na kterých děti žvatlají do hraček, které vypadají jako mobilní telefony. Děti nás kopírují bez ohledu na to, zda je jednání dospělého vhodné, nebo ne.
Přiznat se k transgenderu vyžaduje odvahu
Nevím, proč se nám Lenka rozhodla svěřit, že je transgender. Měla dost odvahy na to, aby si nechala narůst dlouhé vlasy, oblékat se jako holka a začít se malovat. V rámci online hraní jsme slyšeli pouze její hlas a nebyl důvod nám tuto zprávu sdělovat. Na tom „proč“ vlastně nezáleží. My jsme ji přijali dobře. Proběhly různé noční konverzace a žádosti o „před a po“ fotky. Ale z hlediska hraní, naše Paladins skupinka neřeší, jestli hraje s holkou, klukem, transmužem, nebo transženou.
Když však Lenka dostala onu zprávu, poznali jsme, že je něco špatně. Vzkaz jí zasel do mysli temné semínko a s brekem nám řekla, že se do školy nechce vrátit a nejradši by se zabila. Jakkoliv úmorná byla realita jejího světa, v hraní her Lenka nalezla útěchu. A naše vřelé přijetí pro ni bylo jako balzám na duši.
Avšak velmi kritická situace na její škole a v Maďarsku obecně ponořuje Lenku čím dál více do deprese. Ještě během letních prázdnin, když v reálném světě už dávno byla holkou, avšak pro nás v online světě klukem, byla naprosto normální, veselá kopa srandy a nadprůměrné zdatnosti ve hře, kterou hrajeme.
Nyní je Lenka po událostech na škole hromádka neštěstí. Její elán a radost je pryč. Veselá povaha střídá neurotické chování a časté depresivní řeči. Už to není ten samý člověk.
Nenávist je naučené chování
Nenávist v podobě transfobie, homofobie, rasismu, bigotnosti nebo jiného typu diskriminace je naučená. Děti nejsou od přírody zlomyslné, odsuzující nebo zaujaté. Všichni se rodíme se schopností agrese i soucitu. Které sklony přijmeme, vyžaduje vědomou volbu jednotlivců, rodin, komunit a naší kultury obecně. Klíčem k překonání nenávisti je vzdělávání: doma, ve školách a v komunitě.
Dozvěděli jsme se od Lenky, že třídní učitel se omluvil i převzal odpovědnost za svůj podíl ignorování a neadresování problému. Stalo se tak poté, co Lenku veřejně na chodbě napadli a snažili se ji strhnout její přírodní dlouhé vlasy v domnění, že se jedná o paruku. Brzy poté se učitel zasadil o to, aby školní směrnice proti šikaně obsahovaly formulace, které konkrétně zastupují transgenderové studenty.
Tresty pro viníky šikany jsou dle slov Lenky minimální. Kobereček u ředitele a konzultace s rodiči. Žádná osvěta se však na škole nekoná, v Maďarsku se předstírá, že tyto problémy neexistují.
Chtěl bych všem rodičům i za sebe říct, abyste nebyli jeleni z toho, že se někdo cítí být jiným pohlavím. Vás to nijak neohrožuje, nemusíte mít strach. Avšak sebemenší šikana od vás, nebo vašich dětí způsobí nekonečné šrámy na duši postižené osobě.
My máme Lenku rádi a její proměna nijak nezasahuje do naší interakce během večerů strávených hraním. A až mé dítě vyroste, přeju si z hloubi duše, aby bylo stejně tolerantní jako lidé, kteří neřeší, jestli se kluk obléká jako holka nebo si Pepíček chce říkat Mařenka.
