Hlavní obsah

Řemeslníci. Je jich nedostatek, a přece se na ně pořád nadává!

Foto: Jiljí Záruba / vlastní fotografie autora textu

Tohle je jen pro odborníky…

Copak o to, nadává se obecně, to už je takový náš národní zvyk, ale kdo ví, odkud se vzalo hojně rozšířené povědomí, že co řemeslník, to lempl? Myslím řemeslník, jehož práci zvládne každý kutil.

Článek

S řemeslníky jsem toho moc nezažil, neboť jsem si právě jako kutil poradil sám. Ale co třeba říct na to, když jeden den položí asfalt a druhý den ho brousí, protože pod ním schovali kanalizační jímku. A to jsem viděl na vlastní oči.
A taky jsem viděl, jak noví majitelé staršího domu rekonstruovali byt a v předsíni udělali jedny dveře do koupelny a vedle druhé na záchod – ovšem tak, že se každé otvíraly jiným směrem. Ty do koupelny dovnitř, ale protože před nimi bylo umyvadlo, musel člověk vejít, ukročit stranou, připažit, dveře zavřít, a pak se teprve mohl umývat. Nebo při rozměrnějším pozadí nechat dveře otevřené. Ale potom se zase přes ně nedostal ke sprchovému koutu. A na záchodě se tentýž o ně, avšak o ty druhé dveře, otevírající se ven, praštil čelem, když chtěl vstát a měl je zavřené. Což se jaksi při užití záchodu předpokládá – že zůstanou zavřené. A pro plynový kotel vytvořili komoru, ale když ho přivezli, museli zárubně vybourat, protože skrz ně neprošel. Šetřili místem? Ale kdeže, byt, co ho rekonstruovali, měl pokoje po pětadvaceti metrech čtverečních a předsíň velkou jako čekárnu u zubaře…

Ani v našem současném bytě - toliko novostavbě - nebylo s řemeslníky co zažívat, jelikož byl kompletní, až mi někdy přišlo líto, že si nemůžu zakutit. Vlastně – jedna story by tu byla. V koupelně jsem se snažil zapojit světlo nad zrcadlem poté, co jsme se čerstvě nastěhovali.

Skrz velkoplošný keramický obklad koukaly tři dráty. Byla tam jednou fáze a dvakrát zem, chyběl nulák. A bez něj nerozsvítíte. Volal jsem na reklamace, řemeslník, že to není možné, že tam jsou barvy a že je to barva na barvu, že se nemůžu splést, a ještě než mobil típnul, slyšel jsem, jak někomu říká: „Intelektuál, a neumí ani zapojit lampičku.“
Přijeli tři, vytáhli přístroje, změřili dráty a pokrčili rameny: „No, je tam jednou fáze, dvakrát zem a chybí nulák.“
„A jak je to možné?“ ptám se.
„Pane, víte vy, kolik je tady v tomhle bytě drátů?“

Jak píšu, sám jsem toho s řemeslníky moc nezažil. To mi třeba vyprávěl kamarád, že si jednoho takového pozvali, aby jim usadil a obezdil kovová futra. Zárubně, řečeno odborně. Dokonce mu je přinesli na místo, ale opřeli je o zeď vzhůru nohama, protože je tak sundávali z přívěsného vozíku auta. A řemeslník je osadil. Prahem nahoru. Prý myslel, že to chtějí, když je tak postavili. Nebo bývalá kolegyně, budovala domek, jednou přišla, byla na mrtvici, že prý jí přilepili vrchní podlahovou krytinu nášlapnou stranou dolů…

Takže se nadává, všichni se házejí do jednoho pytle, a je to nespravedlivé. Ale je to jako se vším, i tihle řemeslníci jsou dobří kutilové, takoví, kteří všechno zvládnou rychle, vtipně a perfektně. Ale jen doma. Doma a na svém.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz