Článek
Ne, opravdu netrpím nostalgií po (jakýchsi údajných) starých dobrých časech. Tkaničky však mohou posloužit jako ilustrace typu výchovy, jejímž produktem je úžasně neschopný dospělý.
Ukaž, já to udělám
„Hodná“ maminka a „miliónový“ tatínek dělají za dítě i věci, kterých je schopno samo. Obléknou bundičku, obují (a zavážou) botky, nalijí čaj, odnesou talíř. Od dítěte nevyžadují snahu a spolupráci na příslušné vývojové úrovni. Někdy tak činí proto, že jsou přesvědčeni, že dělají pro své dítě vše a tak to má přece být, tak je to správně. Dítě je středobodem vesmíru rodinného života. Zvrácený pedocentrismus.
Pohodlní rodiče = nekompetentní dítě
Rodiče spěchají. Třeba do práce. Vypravují dítě do školky tak, že udělají vše za něj. Je to přece rychlejší a také dokonalejší. Připravují jej tak o kompetence a pocit uspokojení z toho, že se mu NĚCO povedlo, že TO zvládne. Ona spokojenost je sama o sobě vnitřní motivací. Na první pohled aktivní, pilný až horlivý, rodič je tak ve skutečnosti spíše pohodlný, líný. Dítě se přestane snažit a tím i rozvíjet.
Montessori: Pomoz mi, abych to dokázal sám
Maria Montessori, italská lékařka a pedagožka, založila svoji pedagogiku na výše uvedené větě. Když dítěti POUZE pomůžeme, respektive jsme mu k dispozici, činíme jej aktivním, schopným převzít zodpovědnost. Rozvíjíme schopnost spolupráce.
Toxické dětství: rodičovstvo s narcistní strukturou osobnosti
Myslím si, že většina dělá věci za dítě, protože nedomyslí následky svých činů. I mezi rodiči však najdeme narcisty a narcistky. Prostředí dítěte se tak stává v mnoha ohledech toxickým. Narcisovi často vyhovuje někdo, kdo je na něm závislý, koho má pod kontrolou, má tendenci udělat na sobě dítě závislým, vytvoří z něj loutku. Dalším problémem je, že dítě nepodporuje, ale soupeří s ním o pozornost a obdiv od ostatních. Narcista potřebuje být „za hvězdu“, když jí není, rozpoutá kolotoč dramat. Po rozchodu s partnerem narcista v očích dítěte systematicky devalvuje druhého rodiče, dělá z něj neschopného, lže, manipuluje, mstí se „vymýváním mozku“ dítěte bývalému partnerovi.
All inclusive MAMA hotel/PAPA hotel
Dospělí v okolí dítěte by měli delegovat na dítě povinnosti přiměřeně jeho věku, měli by být emočně dostupní, být oním přístavem bezpečí a jistoty, z něhož dítě vyplouvá objevovat svět a učit se novým věcem. „Dítětem“, na které je třeba delegovat povinnosti, které jsou přiměřené jeho věku, je i dospělý člověk žijící v luxusu MAMA, nebo PAPA hotelu. Už to, že „dospělé dítě“ žije s rodiči je selhání rodičů, kteří svým přístupem vytvořili úžasně neschopného dospělého.
