Článek
Chce-li ji dotyčná osoba odvádět dobrou práci, pak má o zábavu postaráno. Plat, který obdrží, rozhodně není „žádnej vejvar“, pokud tedy v rámci prémií pozitivně neohodnotí kvalitu práce řídícího pracovníka zřizovatel.
Zde se nabízí bohužel prostor pro to, aby šel někdo někomu takzvaně „na ruku“, nejsou-li tedy vztahy mezi zřizovatelem a školou nastaveny profesionálně.
Zdá se, že ani řešení různých kauz takto nastavené vztahy mezi zřizovateli a řediteli škol neprospívají. Viz například vyjádření zástupců zřizovatele v případě sexuálního obtěžování ředitele směrem k učitelkám: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-ruka-na-zadku-libani-na-pohovoru-nabidky-sexu-ucitelky-o-chovani-reditele-254130?noredirect=1 Na této kauze mne osobně nejvíc tragikomicky pobavilo členství pana ředitele v KDU-ČSL, která se velmi často pasuje do role obhájkyně jakýchsi křesťanských hodnot a tradiční rodiny.
Otazníky ve mně vzbuzují i některé požadavky na vedoucího pracovníka, respektive jejich formulace. Ano, ředitel/ka jistě musí mít náležité vzdělání, praxi, vědomosti, dovednosti i vizi školy. I když tu prý může i stáhnout z internetu, ano, to je ve výše uvedené příručce skutečně napsáno, sice s konstatováním ve smyslu, že to může ubrat na síle jeho pozici ve výběrovém řízení, ale stejně. Prostě může, nad čímž mně osobně zůstává rozum stát.
V rámci řízeného rozhovoru s kandidátem se podle příručky DOPORUČUJE sledovat osobnostní profil uchazeče. Kromě zvládání stresu, schopnosti konstruktivně řešit problémy, analyzovat situaci, být empatický, například také to, zda nemá budoucí ředitel sklony k manipulacím.
Mám za to, že by se nemělo jednat o doporučení, nýbrž o plnohodnotnou součást řízení. Ředitel je sice manažer, ale vykonává zpravidla i pedagogickou činnost, je lídrem školy, tedy pracuje s lidmi, je stále vlastně i pracovníkem v pomáhající profesi, kde je osobnost jedním z nástrojů práce, která slouží k navázání specifického typu vztahu s klientem. Zvláště dnes, kdy je na základě psychologického poznání zřejmé, že k vedoucím a pomáhajícím profesím mohou tíhnout lidé z nesprávných důvodů. Ti, kteří touží mít v rukou moc, kontrolu nad ostatními, dostávají prostor, který lze zneužít. Je dokonce definována i tzv. temná triáda osobnosti, kterou popsali v roce 2002 psychologové Paulhus a Williams, třemi temnými stránkami se myslí: narcismus, machiavellismus a psychopatie.
Na konci konkursního řízení vyřkne konkursní komise jméno člověka, který podle ní nejlépe naplnil požadavky, je nejvhodnějším kandidátem. Toto jméno sdělí zřizovateli. Ten ale není povinen akceptovat její rozhodnutí. Zřizovatel může vybrat jiného z uchazečů. Jedná se totiž opět pouze o doporučení.
Mám za to, že Česká republika jakožto jedna z postkomunistických zemí není připravena na tento způsob řešení, nese s sebou totiž příliš velké nároky na charakter zúčastněných.
