Článek
Letos se „už“ podruhé rozdávala cena Litera i za počin v oblasti fantastického žánru. Loňská vítězka Vilma Kadlečková a její Mycelium bylo pro většinu jasnou volbou. Jen to předávání mimo hlavní program bylo trochu faux pas. Letošní vítěz Jan A. Kozák a jeho Sága o Lundirovi. Synu zimy, hvězdopravci a staviteli se snad už dočkali i velkého pódia (samotné předávání cen jsem nesledoval) a jeho knihu si určitě přečtu.
Z letošní trojice nominované do finále jsem zatím četl právě jen knihu Michaly Merglové Prázdnota. Přitom v širší nominaci mělo nakladatelství Epocha hned tři želízka v ohni. Další byla Krev pro divoženku a vánoční sborník Krev, monstra a cukroví, v němž měla Michaela Merglová prsty jako jeho spolueditorka i přispěvatelka. Za mne osobně by byla z téhle trojice jasnou volbou posledně jmenovaná kniha, protože nabídla jeden lepší příběh než druhý. Leč porota byla jiného názoru a zvolila, jak zvolila, stejně jako v případě celkového vítěze. Pro autorku samotnou je to jistě i tak velký úspěch.
Při nominaci byla kniha představena takto: Michaela Merglová po předchozích čistě fantasy románech napsala cyberpunkovou detektivku s noirovým nádechem, zabydlela ji uvěřitelnými postavami a nabídla moderní fantastiku, která přesahuje rovinu zábavného čtiva a nerezignuje na společenské problémy. Pod akční fasádou plnou zvratů probleskují témata lidské identity, digitální samoty, moderního otroctví, násilí na ženách či zneužívání moci. Reflektují současnost a tvoří v Prázdnotě přesah, z něhož místy mrazí. No, a můj názor na knihu najdete níže.
Michaela Merglová
Prázdnota
Epocha 2023
Po skvělé epické fantasy trilogii, a hlavně její vynikající závěrečné knize Píseň války, Michaela Merglová nejspíš mnohé své fanoušky překvapila a pustila se do zcela jiného žánru. Předpokládám, že neexistuje jediný čtenář jejích předchozích knih, který by nebyl zvědavý, jak tahle její žánrová změna dopadne. Včetně mé maličkosti. Vzhůru tak do Metropole Evropa, která ve svých útrobách skrývá přehršel obyvatel nejen ze starého kontinentu.
Rebeka se rozhodla pomáhat lidem a využívat k tomu svoji schopnost, která pomáhá vidět cizí démony a číst v lidských myšlenkách, jak praví anotace. Svoji kancelář s nesnesitelnou asistentkou má dál od Středu města, než by se jí líbilo a svůj byt ještě blíž k jeho okraji. Je vlastně jakousi terapeutkou, která dokáže ze svých klientů vytáhnout jejich obavy, chmury a nenávisti. Následky skoro každého jejího sezení pak nejsou pro ni samotnou příliš příjemné. Daleko větší nepříjemnost jí ale způsobí návštěva zoufalého muže, který jí prosí o pomoc při pátrání po své snoubence. Ona by totiž mohla být stejná jako Rebeka – stejně empatická. Další návštěva, jiného muže, pak rozehraje smrtící partii, jejíž vítězem bude ten, kdo použije brutálnější sílu.
Je čas hodit si kostkou.
Prvních zhruba sedmdesát stran věnuje autorka tomu, aby čtenáři okrajově představila svoji Metropoli, ne úplně polopaticky načrtla její fungování, poskytla exkurz do minulosti a lehce nastínila aktuální rozložení světa. Samozřejmě také v dostatečné míře seznámí čtenáře se svojí hrdinkou a její schopností, která je rozhodně tím nejoriginálnějším z celého příběhu. Vzhledem k tomu, že nechci nikoho ochudit o tuhle povedenou záležitost, nebudu zabíhat do větších detailů. Naneštěstí ona schopnost je po hříchu takřka to jediné, co originálního příběh nabízí.
Pak už snad jen občasné hození si kostkou.
Prázdnota
Megapole, která mnohokrát přerostla hranice původních měst, vzbuzuje pocit, že se se vším tím deštěm a neony tvořenými asijským písmem, stane místem pro další honičku Ricka Deckarda a uprchlých replikantů. Což nemusí být nutně na škodu, ale pro současného čtenáře to jsou jen tuctové kulisy. Stejně jako bohatý Střed a okrajové slumy, stejně jako směska obyvatel, která je zaplňuje, stejně jako korupce, zločinnost nebo obchod s bílým i barevným masem.
Zkrátka, zatímco z několika fantasy klišé dokázala autorka ve svých předchozích knihách vytěžit absolutní maximum a vystavět na nich košatý příběh plný napětí a akce, odehrávající se místy až v neskutečném tempu, nic z toho si do svého sci-fi pokusu přinést nedokázala. Až na pár světlejších okamžiků kniha nenabízí nijak závratný spád, vše většinou ubíhá poměrně klidně a o nějakém napětí se příliš hovořit také nedá. Čas od času mi přišlo, že prázdnota je přesně to, co na stránkách knihy sleduji. Prostě mi chyběla větší energie, tempo i napětí.
Je to špatná kniha? Určitě není a zcela určitě se najde spoustu čtenářů, kteří jí ocení mnohem víc. Řekl bych, že čím mladší potencionální čtenář bude, tím lépe bude knihu hodnotit. Tematicky méně načteno i nakoukáno je pro čtení Prázdnoty prostě výhoda. Pro mne osobně je Prázdnota příkladem dobře odvedené řemeslné práce s profesionálně odvyprávěným příběhem, který sice nenudí, ale po přečtení poslední stránky si určitě neřeknu: „Tak to byla pecka.“ Takže se budu těšit na další knihu Michaely Merglové, protože její věnování v nich jsou vždy originální, a doufat, že to bude daleko větší jízda.
Hodnocení: 60%
Anotace:
Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a její vrozená schopnost vidět cizí démony a číst v myšlenkách ji k tomu předurčila. Jenže hledání Asiatky s modrým pruhem ve vlasech probudí věci, co zahýbou celým městem. V neonové Metropoli poteče krev. Hodně krve…
Informace:
Vydáno: 2023, Epocha
Počet stran: 392
Jazyk vydání: český
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0114-5
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)
Zdroj představení knihy: https://www.magnesia-litera.cz/
