Článek
První ukázkové, volně dostupné číslo je k dispozici zde.
Několikátá klinická smrt, přesto se čtenářům časopisu vždy objevilo světýlko na konci tunelu. Snad tomu bude i tentokrát, kdy se XB-1 uchýlila takřka do samizdatu a pokračuje jen jako časopis pro členy výše zmiňovaného spolku. První číslo sice spatřilo světlo světa již před nějakou dobou, ale k jeho přečtení jsem se dostal až nedávno.
Co tak nabízí, vlastně nenabízí svým čtenářům. Oproti tištěným časopisům chybí zahraniční povídky, fantastická věda a filmové recenze. Nechybí recenze knižní a seznam vydaných knih, což mi vždy přišlo jako zbytečně zaplněné místo a zbytečná práce. Publicistiku zastupuje úvodník Saši Rusevského, jeho rozhovor, v němž vysvětluje, co vedlo k zatím největší změně v historii časopisu a poměrně rozsáhlý rozhovor s herečkou Silvií Šuvadovou o jejích zkušenostech z Hollywoodu, a hlavně o filmu Ďáblova sbírka. A po něm už následuje to, oč čtenáři hlavně běží. A tím je sedmero nikoli krkavců ale českých povídek.
Radoslav Kalaš zavede ve své povídce Nezabiješ, co nekrvácí čtenáře na starý, zlý divoký západ, kde rozhodně není bezpečno a Hořící pes a jeho soukmenovci rozhodně naplňují představu o krvelačných indiánech, kteří se neštítí žádného násilí. A po jedné takové akci, kdy za nimi zůstala mrtvola starého muže, uvolnili na svět cestu něčemu, co spalo přes čtyři sta oběhů a co si teď bude muset znovu vydobýt své trofeje. Ve chvíli, kdy se čtenář zorientuje, dostane velmi svižný příběh, který se nakonec ukáže být variací na jeden hodně známý film o jistém vesmírném sběrateli trofejí.
To student gymnázia Sentim Grum v povídce Oneiro Jaroslava Kolůcha má zcela jiné starosti. Jeho malé sebevědomí, podpořené šikanou spolužáků, se přenáší i do jeho snů, které leckdy končí velmi krvavě. Naštěstí se nečekaně objeví průvodce, který mu pomáhá jeho snové excesy zvládat, i když se krvelačných Huntů nemůže jen tak lehce zbavit. Za mě hodně originální námět a v tomto čísle rozhodně ne poslední.
Panna nebo orel. Ve velmi zvláštních a velmi ojedinělých případech může mít hod mincí i třetí výsledek. Přesvědčí se o tom i hrdina příběhu Tomáše Paška, který se na žádost svého přítele vydá pátrat po zmizelé dívce. V podstatě městská fantasy nabízí pro změnu originální bytost a příběh, který je zpočátku vyprávěn z pohledu dvou postav, což ho činí velmi zajímavým a čtivým.
Pastýřka a válečnice se zpočátku jeví jako poetické vyprávění, kde hlavní hrdinka připodobňuje své přátele k jednotlivým ročním dobám. Jenže záhy se ukáže, že do její osady přišla smrt a nezůstane jen u jedné návštěvy. Příběh Vladimíra Zábrodského není pevně ukotven v čase ani v prostoru a při jeho čtení jsem si připadal jako hrdina již zmiňované povídky Oneiro – trochu jako ve snu, trochu jako v noční můře. Příběh je to jen těžko zařaditelný, ale napsaný tak, že vás prostě nutí číst dál.
Marek Dobeš, mimo jiné člověk, který stojí za výše zmíněným filmem Ďáblova sbírka, přináší povídku Soňa, Jürgen a stáze, která je krátká, rychlá a čtivá, trochu absurdní, ale to už moderní zkazky, které si žijí vlastním životem, bývají. Povídku doplňuje hezká AI ilustrace, jenom nevím, jestli je na ní Soňa a v pozadí Jürgen s Waltem.
Zuzana Johanovská a její Problém v posteli je příkladem povídky, u které si říkám, co jí mohlo asi tak inspirovat. Nicméně, co začíná jako rozmíška dvou milenců, pokračuje jako zamotaný příběh se skvělou gradací. Pomáhá mu i to, že všichni zúčastnění jsou tak trochu magoři a než se vysvětlí všechna nedorozumění, hrozí, že navrch bude mít právě a jen ta postel. Mlsná postel.
Úsloví mnohokrát omleté, možná i zprofanované, ale tady platící na sto deset procent – to nejlepší nakonec. Rukoňar Martina Nováka odehrávající se na Cejlu, tedy „brněnském Bronxu“ je duchařina jako řemen, okořeněná romskou mytologií. Doporučuji číst za temného večera, kdy si všechny ty podivné zvuky, skřípání a vzdechy užijete nejlíp. Stejně jako novinář Hostovský, který po smrti dcery utekl právě na Cejl, aby se pokusil restartovat svoji kariéru. A pomoci mu má příběh o mladé dívce, která zemřela v bytě nad tím jeho. Rukoňar je prostě skvěle napsaný příběh, který vás vtáhne do děje i na tom omezeném prostoru, který časopis nabízí. Reálně mě přeběhla po zádech párkrát husí kůže. Takže povídkové zakončení na jedničku.
Vydávat v dnešní době čistě literární časopis bez spousty reklam nebo PR článků je asi nemožné. I proto držím redakci fanzinu palce, aby se tenhle projekt zdárně rozjel a nezanikl. Se startem to zatím trochu skřípe, ale snad se tahle Ikarie XB-1 zdárně vymotá ze suchého doku a vydá se na další cestu.
Hodnocení povídek: 90 %
Hlásná trouba zapsaného spolku XB1 FANS (fanzin)
Číslo: 001 (červenec, srpen, září 2024), 245 stran (A5)
Emeritní šéfredaktor: Vlado Ríša
Redakce : Hana Mudrová, Františka Vrbenská, Karolína Vinická, Pavel Vinický, Milan Štajer, Tomas Marton, Jakub Marek, David Hlušička, Wojta Běhounek
Ilustrace : Karel Zeman, Jan Slovák, Saša Rusevský
Obálka, sazba: Saša Rusevský
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz (Henry's SF&F web)
