Článek
Eliška Pernická
Dozorce
Epocha 2025
Doba vymknutá z kloubů – tak nějak by se možná dala charakterizovat padesátá léta minulého století. Doba vykonstruovaných politických procesů a poprav, doba, kdy hrdinové ze západní fronty končili v uranových dolech, doba, kdy se instalatér mohl během pár měsíců stát právníkem, řezník nebo soustružník vyšetřovatelem StB. Stačilo být jen stranicky uvědomělý, mít správný kádrový profil a projít nenáročným testem.
Stejně tak se František, dlouholetý kameník, může stát soudcem nebo dokonce prokurátorem. Je to ale spíš na nátlak jeho manželky než jeho vlastním rozhodnutím. I proto si otázky k pohovoru nechá vypracovat dětmi, namísto aby se sám snažil. A pohovor podle toho dopadne. Zkoušející soudruh má ale porozumění, a tak se už o měsíc později stává František novou posilou vyšetřovatelů Státní Bezpečnosti. Ale na rozdíl od mnoha jiných si výslechovou praxi příliš neužívá.
Teď může a bude rozhodovat dělnická pěst.
Jiní, tak jako František, už na výběr příliš nemají. A tak tráví hodiny otrockou prací u šicích strojů, za bedlivého dohledu neúprosné dozorkyně. Aby se po monotónně stráveném dni přesunuli na nevlídné cely ženské věznice. Můžeme se tak tak seznámit s Kristýnou, která i navzdory situaci, ve které se ocitla, stále ještě naivně věří v „zdravou republiku se svobodně smýšlejícími lidmi“. Ostatní trestankyně však její víru nesdílejí a pragmaticky lpějí na tom jediném, co jim ještě zbývá, na vlastních životech a naději, že jejich trest jednou skončí.
Zatímco v knize Chlapec, který nebyl Žid Petry Manišové byla hranice zla, zosobněná skrčkem mávajícím pravicí, pro kohokoli jasně rozeznatelná, o desetiletí později už to tak jednoduché nebylo. Po hrůzách druhé světové války mnozí prostě věřili, nebo alespoň chtěli věřit, že tehdejší vývoj v Československu jde správným směrem. A ti, kdo váhali, pochybovali, nebo se rovnou stavěli proti, končili v lágrech a věznicích. A to ještě v tom lepším případě. Stejně jako Maruška nebo Kristýna.
A těch pár čistých, morálně silných duší, co s tím mohly nebo zkusily něco udělat, už je dávno za mřížemi nebo skončily na popravišti.
Eliška Pernická nenabízí ve své knize ohromující kroniku té doby, což by díky rozsahu poměrně útlé knihy nebylo ani možné. Na příkladu několika střípků osudů, několika kamínků obludné mozaiky, vytahuje na povrch pár lidských osudů, které plynou souběžně, aby dlouho jeden o druhém nic nevěděly, aby se ale nakonec prolnuly v příběhu plném absurdity, v příběhu plném zášti, zloby i čiré nenávisti, ale i v příběhu naděje a drobných lidských radostí.
Čtenáři se tak otevírá několik silných lidských příběhů, jejichž protagonisté si i navzdory zvrácené době dokázali zachovat rovnou páteř, nebo alespoň zcela nepodlehli nelidskému systému. Na osudech jiných pak autorka ukazuje odvrácenou stranu lidí, jimž dala doba možnost a prostor vybít si svá zlobou naplněná ega, nebo vychytrale se spoustou omluv sebe sama plout s proudem. A tak zatímco se někteří snaží prožívaná utrpení alespoň trochu mírnit, jiní ho ještě více stupňují, protože jednoduše můžou.
Autorka tak nabízí hutný příběh bez hluchých míst, který nezabředává do teoretických soudů, ale přináší jen syrovou realitu bez patosu.
Hodnocení: 85 %
Anotace:
V době politických procesů 50. let si manželka kameníka Františka Hoška přeje, aby změnil práci. Nejlépe by se měl stát prokurátorem, soudcem nebo jiným přisluhovačem režimu. František se tomu zpočátku nebrání, vyzkouší si pozici vyšetřovatele, kde je znechucen provozovanými praktikami. Posléze, už jako dozorce v ženské věznici, chápe nejen nesmyslnost celého státního aparátu, ale hlavně si díky vězeňkyni Kristýně uvědomuje, o co v životě jako otec dvou dětí doposud přicházel. Kristýna mu spolu s dcerou Verunkou, která tak ráda vkládá své myšlenky do básní, otevírají jiný, pestrobarevný svět, který ale může být v totalitním režimu kdykoli rozmetán.
O autorce:
Původně učitelka angličtiny, kterou její práce natolik bavila, že si až někdy ve čtyřiceti vzpomněla, že by mohla mít úžasné děti. Své okolí irituje svou doposud nediagnostikovanou poruchou, kdy neustále nalézá něčí zapadlé úlomky a útržky, o kterých jejich majitelé zapomněli, že kdysi dávno vlastnili. Před časem našla i pár svých, které po odstranění letitého nánosu bezpečně poznala. Patří k nim fascinace životem, snaha o pochopení pohnutek a jednání druhých, ale zároveň pevné ohrazení se proti bezpráví.
Informace:
Vydáno: 2025, Epocha
1. vydání originálu: 2025
Počet stran: 184
Jazyk vydání: český
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-278-0257-9
Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz
Zdroj „O autorce“ (se souhlasem Epocha): https://www.epocha.cz/autor/pernicka-eliska/
