Recenze knihy: Alan Moore - Veliké když

Alan Moore
Veliké když
Dlouhý Londýn 1
Argo 2025, edice Fantastika

Alan Moore je anglický spisovatel, který proslul zejména jako komiksový scenárista. Je autorem komiksů V jako Vendeta, Z pekla nebo Watchmen – Strážci. Některými je označován za nejlepšího komiksového scenáristu všech dob…

Tak začíná heslo na Wikipedii o muži, který byl i pro mě dosud pouze komiksovým tvůrcem, ale vzhledem k tomu, že bublinové příběhy jsou většinou mimo můj záběr, celkem úspěšně jsme se míjeli. Veliké když je ale jen o písmenkách, takže když se mi naskytla možnost vybrat knihu nakladatelství Argo z edice Fatastika k recenzi, byla tahle Moorova jasnou volbou.

V poválečném Londýně se objevila kniha, která není skutečná – nikdo jí nikdy nenapsal a nefiguruje v žádném knižním katalogu. Je jen zmínkou v jiném literárním díle a jejím domnělým autorem je pak jen smyšlená postava. Neexistující kniha představuje velké nebezpečí, protože odkazuje k jinému Londýnu, jinému městu, jinému způsobu bytí a její vlastnictví je životu nebezpečné.

O tom se záhy přesvědčí mladý Dennis Knuckleyard, když spolu s dalšími knihami koupí za pakatel pěti liber i titul Procházka po Londýně. Dennisova věcí znalejší bytná a zaměstnavatelka v jedné osobě Rakvajda Ada mu pak dá jediný úkol, musí knihu vrátit tam, odkud ji získal. Zdánlivě jednoduchá věc se zkomplikuje ve chvíli, kdy Dennis zjistí, že původní majitel knihy již není mezi živými, protože po knize baží i kdosi jiný a velmi nebezpečný, a kolem jeho domu neobchází jen policie. Záhy tak začíná hon, kdy je Dennis lovnou zvěří a v patách má zabijáky šéfa Londýnského podsvětí. V poslední chvíli se mu pak do cesty postaví potemnělá branka, kterou napůl v pádu projde… do jinam.

Alan Moore otevírá svoji knihu pomocí hudební overtury a připomíná tak svého maskovaného hrdinu V, když za zvuků Předehry 1812 předvádí své demoliční umění. Veliké když začíná za zvuků dechů a v několika kratších podkapitolách uvozených různými nástroji přivádí na scénu postavy a události, které ve zdánlivé nesouvislosti připravují půdu pro samotný příběh. Postavy a události na první pohled velmi nesourodé, ale nějakým způsobem svázané s městem nad líně tekoucí Temží. Postavy a události, jejichž význam se ozřejmí až mnohem déle. Ale už v tomto samotném úvodu plném zajímavých nejasností čtenář narazí na něco, co ho bude provázet celou knihou –originální postavy a postavičky, zvláštní a nápadité opisy míst i dějů a jazyk plný nezvyklých slov i jejich spojení.

A právě jazyková plnost a mnohoznačnost udeří plnou silou, když Dennis nevědomky uskuteční svůj první prolom do Velikého když. Náhle se před ním vynoří neskutečná podivnost onoho skutečného Londýna. Spolu s ním má najednou i čtenář před očima obrazy zvláštností opisované s nebývalou fantazií a zpočátku jen těžko postižitelné Dennisovou představivostí a možná i tou čtenářovou. S každou řádkou a každým odstavcem téhle části příběhu jsem musel vzdávat hold nejen samotnému autorovi ale i překladateli, protože uchopit a kvalitativně překlopit do naší mateřštiny některé obrazy působící až na samé hranici příčetnosti, muselo být neskutečně náročné. Richard podaný by si tak nejspíš zasloužil vidět své jméno nejen v tiráži ale i přímo na obálce knihy.

Skvělý jazyk pak zdobí knihu, i když se odehrává v „normálním“ světě, protože spoustu přirovnání je prostě radost číst. Jenže krása jazyka jako takového samozřejmě nestačí. Pokud nemáte v ruce básnickou sbírku, chcete prostě i příběh, kterému lze porozumět a postavy, jimž se můžete dostat pod kůži a najít s nimi společnou řeč, což se zde daří.

Dennis Knuckleyard je mladý kluk bez valných životních zkušeností a velkou dávkou předpokládané naivity, děj tak řídí spíše jeho, než aby on byl jeho hybatelem. A v téhle roli je lehce uvěřitelný ale ne tolik protivný, aby ho čtenář raději viděl vnitřnostmi obráceného ven nebo pod ostřími Papeže čepelí. Další postavy nebo lépe řečeno entity pak mnohdy oplývají velkou dávkou charisma a těch skutečně originálních přivádí Alan Moore na scénu celou řadu.

Příběh. Pokud bych použil opět hudební příměr, není Veliké když rozskotačený Mozart, jak ho vykreslil Miloš Forman ve svém slavném filmu, ale spíše je to náročnější Bach jako mistr kontrapunktu, kdy i Moore skládá různé linie tak, aby ve výsledku nakonec dokonale ladily v jeden celek. Jednodušeji, i když mí čtenáři mi jistě rozumějí. Tahle kniha není četba do vlaku nebo tramvaje, Veliké když totiž vyžaduje soustředěného čtenáře a klid pro čtení. Autor mnohdy své vyprávění spřádá ze složitých vzorů i slov, kterým lze někdy porozumět jen s naprosto soustředěnou myslí, i když výkladových slovník cizích slov nejspíš nebudete potřebovat (já ho použil jen v pěti případech).

Sama myšlenka jakéhosi druhého, zvláštního nebo skrytého Londýna pak není nikterak nová. Sám Moore přiznává v poděkování inspiraci dvojici autorů, kterými jsou Iain Sinclair a Michael Moorcook. Ze své zkušenosti bych pak přidal ještě Neila Gainmana s jeho Nikdykde a Simona R. Greena, který mě mnohokrát dostal na Noční stranu. Jenže Moore stvořil svůj Dlouhý Londýn jako zcela odlišný a, jak už bylo napsáno výše, rozhodně originální útvar.

Za zmínku pak rozhodně stojí i povedená grafická úprava knihy, která převzala původní obálku originálního vydání a hodně příjemná je i mapa na předsádce knihy znázorňující Londýn v roce 1949. Čtenář by pak měl jistě ocenit i dobrou redakční práci, která do tisku nepustila žádné nedotaženosti nebo nepřesnosti. Z tohoto pohledu se jedná o rozhodně výbornou knihu.

Závěrečné Poznámky pak dávají knize další a poměrně důležitý rámec, který svědčí o autorově průpravě a přípravě před napsáním knihy samotné. Užaslý (alespoň v mém případě) čtenář zjistí, že mnohé postavy i události mají velmi reálný předobraz v našem skutečném světě. A rozhodně se nejedná jen o bombardování Londýna za druhé světové války, ale i třeba takový výstřední habešský princ Monolulu skutečně existoval.

Veliké když, ačkoli je proklamováno jako první díl chystané pentalogie Dlouhý Londýn, poskytuje ve své podstatě zcela uzavřený příběh a čtenář se tak nemusí obávat otevřeného konce a mnoha nezodpovězených otázek, s jejichž vyřešením by musel čekat směrem k dalšímu dílu. Jedinou otázkou, kterou závěr knihy vyvolává tak je, v jakém příběhu vlastně hodlá Alan Moore pokračovat. Takže plánovaný rozsah cyklu by nikoho od přečtení knihy odradit neměl.

Ukázka z knihy

Legendární komiksový a v posledních letech i literární čaroděj Alan Moore přichází s první částí plánované fantasy pentalogie o magii, mordech a maniacích, zasazené do Londýna těsně po hrůzách druhé světové války. Dennis Knuckleyard je osmnáctiletý zoufalec, který žije a pracuje v knihkupectví a antikvariátě. Jednou jej majitelka krámku Ada Bensonová pošle pro krabici vzácných knih; oba pak ale zjistí, že jedna z nich prostě nemůže existovat. „Procházka Londýnem“ od reverenda Thomase Hampola je totiž fiktivní dílo, které se objevilo jen v románu od Arthura Machena! Ukáže se, že kniha pochází z jiného Londýna, zvaného také Veliké Když; z verze města, která leží mimo čas a v níž historické éry splývají jedna do druhé a realita se prolíná s nerealitou. A abstraktní pojmy, jako Zločin nebo Poezie, tu jsou ztělesněné coby úchvatné a strašlivé bytosti. Navíc se Dennis dozví, že pokud knihu do toho druhého Londýna nevrátí, zabijí ho. Tím začínají Dennisova dobrodružství v Dlouhém Londýně. V tajuplném prostředí plném výstředních čarodějů, gangsterů a vrahů se Dennis ocitne v epicentru výbušných událostí, jež ohrožují jej samotného, ale i oba Londýny.

Vydáno: 2025, Argo - edice Fantastika
Originální název: The Great When, 2024
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 336
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-257-4583-0

Další recenze a ukázky z knih najdete na: Henryweb.cz