Článek
Povodeň v červenci 1997 (často označovaná jako „katastrofální povodeň století“) byla jednou z největších přírodních katastrof v novodobé historii České republiky a odstartovaly ji vytrvalé srážky od 5. července. Tato povodeň zasáhla především Moravu, Slezsko a východní Čechy.
Vše začalo právě 5. července 1997, kdy se nad střední Evropou usadila tlaková níže. V kombinaci se zvlněnou studenou frontou to vedlo k extrémním a trvalým přívalovým dešťům. Během několika dní spadlo na některých místech (zejména v Jeseníkách a Beskydech) více než 500 mm srážek, což běžně odpovídá několikaměsíčnímu průměru. Půda byla rychle nasycená a voda neměla kam odtékat.
Hladiny řek stoupaly nevídaným tempem. Voda zvedla toky jako Odra, Morava, Opava, Bečva a jejich přítoky. Symbolem této tragédie se stala obec Troubky na Přerovsku, kterou dravý proud prakticky srovnal se zemí. Zahynulo zde 9 lidí a zničeno bylo přes 150 domů. Voda kriticky zasáhla velká města jako Ostrava, Olomouc, Opava, Krnov či Přerov. Na mnoha místech selhala infrastruktura – došlo k výpadkům elektřiny, plynu i telefonního spojení, kolabovala doprava.
Katastrofa ukázala obrovskou vlnu solidarity mezi lidmi, ale zároveň odhalila tehdejší nedostatky v protipovodňové ochraně a krizovém řízení státu. V České republice o život přišlo 50 lidí (celkově v zasažené střední Evropě včetně Polska a Slovenska přes 110). Materiální škody byly vyčísleny na zhruba 63 miliard Kč.
Povodeň zcela zničila nebo těžce poškodila tisíce domů, desítky mostů a stovky kilometrů železnic a silnic. Evakuováno muselo být přes 80 000 obyvatel. Zaplaveno bylo 536 měst a obcí v 34 okresech
Tato tragická událost zásadním způsobem změnila přístup k předpovědi počasí, varovným systémům a budování protipovodňových zábran v celé České republice. Tato opatření se pak ukázala jako velice účinná při další ničivé povodni v roce 2002.
Výška vody na Kampě v roce 2002
Tabulka na Karlově mostu označuje výšku hladiny Vltavy na Kampě
Povodeň v červenci 1954 byla jednou z největších a nejničivějších záplav 20. století v povodí Vltavy a Labe. Na rozdíl od roku 1997, který postihl Moravu, tato katastrofa zasáhla primárně jižní, střední a západní Čechy.
Katastrofu nastartovaly extrémní a trvalé srážky, které v první dekádě července 1954 zasáhly Šumavu a Alpy. Během pouhých několika dnů napršelo na jihočeských horách přes 300 mm srážek. Voda z hor začala bleskově plnit koryta řek, zejména Vltavy, Otavy, Malše a Lužnice.
Voda tvrdě zasáhla Český Krumlov, České Budějovice, Strakonice, Písek a Plzeň (kde se rozlila řeka Radbuza). Povodňová vlna dorazila do Prahy 10. července 1954. Průtok Vltavy v hlavním městě dosáhl enormních 2275 m³/s. Voda tehdy zaplavila Libeň, Karlín, Smíchov, Kampu a Holešovice. Záchranáři a vojáci museli evakuovat tisíce lidí.
Tato povodeň byla historickým milníkem pro českou vodohospodářskou architekturu. Ukázala totiž, jak zranitelná země bez přehrad je. V roce 1954 byla přehrada Lipno teprve ve výstavbě a Orlík s Kamýkem ještě vůbec nestály. Jedinou větší dokončenou stavbou byla Slapská přehrada, která byla navíc těsně před dokončením a neměla ještě instalovaná technologická zařízení (segmenty na přelivech).
Přesto Slapy sehrály hrdinskou roli: zachytily obrovské množství vody a oddálily kulminaci v Praze o několik hodin, což zachránilo hlavní město před daleko horším scénářem.
Povodeň si vyžádala několik lidských životů (přesné celkové číslo se v tehdejších dobových materiálech lišilo, uvádí se cca 9 obětí) a desítky zraněných. Evakuovány byly tisíce rodin. Škody na infrastruktuře, zemědělství a domech byly obrovské. Byly zničeny desítky mostů a stovky kilometrů silnic.
Právě tato povodeň byla hlavním impulsem k tomu, aby komunistická vláda urychlila dostavbu celé Vltavské kaskády, která pak chránila Prahu a střední Čechy až do další historické povodně v roce 2002.
Tematicky příbuzné: Pátrání po povodních na Dolním Labi
Anketa
Zdroje:
