Článek
Podívejme se blíže na to, jak se jeden z nejhlučnějších zastánců důchodců proměnil z bojovného lva v opozici v opatrného taktika ve vládě Andreje Babiše.
Když současná vládní koalice Petra Fialy prosadila zpomalení mimořádné valorizace důchodů a následně upravila i ty řádné, byl Aleš Juchelka vidět i slyšet nejvíce. Jako stínový ministr hnutí ANO nešetřil ostrými slovy. Pravidelně vystupoval v médiích, na sociálních sítích a u řečnického pultíku ve Sněmovně obviňoval vládu Spolu z ožebračování seniorů a porušování „legitimního očekávání“. (ANO tehdy celou věc dokonce předalo k posouzení Ústavnímu soudu).
Juchelka pak opakovaně před posledními volbami do Sněmovny vysílal k voličům signály, že jakmile se hnutí ANO vrátí k moci, nenechá důchodce padnout a vrátí valorizační mechanismy tam, kde byly. A tak senioři v něm ještě nedávno viděli „mistra sociálních věcí“, který se za ně bije v době, kdy jim inflace nemilosrdně polykala všechny úspory.
Po vyhraných volbách se rétorika Aleše Juchelky začala nenápadně měnit. Velkolepé sliby o plošném plném doplacení valorizací a návratu ke starým pořádkům vystřídalo pověstné ticho, mlžení a opatrné formulace.
Ano, slibovat miliardy důchodcům z opoziční lavice je snadné. Jenže slibovat totéž z vládní pozice je při současném stavu státního rozpočtu a demografického vývoje, cesta k rozpočtovému bankrotu. Potom musí nutně nastoupit strategie „mnoho mluvit, ale nic neříct“.
A tak v současných mediálních výstupech Aleše Juchelky lze vysledovat jasnou taktiku, jak se z dřívějších slibů elegantně vykroutit, aniž by naštval své voliče. Místo konkrétních čísel o valorizacích důchodů nyní Juchelka raději mluví o rodinné politice, příspěvcích na péči nebo kritizuje digitalizaci MPSV pod vedením Mariana Jurečky. Když už dostane přímou otázku, zda ANO po volbách vrátí peníze důchodcům, odpovědí bývají obecné fráze typu: „Musíme se nejdřív podívat, v jakém stavu jsou veřejné finance,“ nebo „Naší prioritou je stabilita.“ Rétorika se mění na „Fialova vláda zanechala státní kasu ve stavu, který nepůjde hned spravit“, což slouží jako ideální alibi pro případ, že sliby zůstanou jen na papíře.
Aleš Juchelka bezpochyby sociálním tématům rozumí a umí je prodat. Jenže role opozičního kritika, který slíbí každému všechno, nyní narazila na tvrdou realitu. Jeho současné mlčení a odklon od tématu valorizací ale celkem jasně ukazují, že i v hnutí ANO si už spočítali, že sliby dané důchodcům nepůjde tak snadno splnit.
Otázkou zůstává, zda mu toto taktické stáhnutí se z barikád senioři u volebních uren odpustí, nebo zda se ukáže, že „mistr sociálních věcí“ jen mistrně využil emoce starší generace k politickým bodům.
