Hlavní obsah

Divoké devadesátky: Mafián Jonák zachránil známého herce a tajně toužil po ženě slavného režiséra

Foto: David Sedlecký / Wikimedia / Public domain

Na prahu divokých devadesátých let se z bývalého popeláře (taxikáře a veksláka) zrodil vládce „pražské noci“, když Ivan Jonák otevřel brány Discolandu Sylvie - legendárního podniku tepajícího rytmem čerstvě nabyté, avšak bezbřehé svobody.

Článek

Kolem krku se mu houpaly těžké zlaté řetězy, v ikonickém bílém obleku s černou košilí se nonšalantně procházel mezi vlivnými hosty, mezi kterými nechyběli čelní politici ani populární zpěváci a herci, a po boku mu dělal společnost živý medvěd.

Foto: Jindřich Bíža, převzato z facebooku

Ivan Jonák (převzato z fB)

Svému okolí neustále jasně demonstroval neomezenou nadvládu nad rodícím se pražským podsvětím i své bohatství - v kapse s sebou nosil ruličku peněz, aby mohl své hosty častovat otázkou: viděli jste někdy milion korun takhle pohromadě?

Pověstným se stal také svými projížďkami po Praze v americkem Cadillacu DeVille, ve kterém po městě vozil polonahé striptérky z Discolandu Sylvie v rámci propagace svého podniku. (video na iDnes)

Foto: Mick / Wikimedia / Public domain

ilustrační foto

Mimo to vlastnil i další klasické prodloužené americké limuzíny (např. Lincoln Town Car) a další ikonické vozy jako bílé „piáno“ Mercedes-Benz W123.

Ačkoliv se jeho podnik utápěl v bankovkách a šampaňském, v soukromí se Jonákovi dařilo už méně: manželství s jeho ženou Ludvikou se začalo drolit pod tíhou jeho paranoidní žárlivosti, vzájemných intrik a nelítostných tahanic o podíl na obrovském jmění.

Jonákova excentrická pověst brzy přitáhla pozornost filmařů, kteří ho obsadili do filmu Nahota na prodej (1993), kde si s chutí zahrál drsného mafiánského bosse přímo v dekadentních kulisách vlastního impéria.

Právě tehdy se jeho osud propletl s režisérem Vítem Olmerem a především s jeho oslňující manželkou, herečkou Simonou Chytrovou, která do zakouřeného a nebezpečného prostředí vnesla velkou dávku filmové noblesy.

Foto: Che / Wikimedia / Public domain

režisér Vít Olmer

K Simoně choval Ivan až nečekaně hlubokou a starosvětskou úctu. Obdivoval její křehkou grácii a v její přítomnosti se z drsného vládce podsvětí stával pozorný ctitel, který se k ní choval naprosto korektně a v temných vodách Discolandu jí zajišťoval absolutní ochranu a respekt. Byl do ní tak „zaláskován“, že jí dokonce psal své básničky.

Zatímco Jonák vládl svému Discolandu, jeho dobrý přítel, herec Roman Skamene, si plnil sen o vlastní restauraci Zlaté prase. Jeho podnikatelský sen se však kvůli naprosté obchodní naivitě a pochybným partnerům z mokré čtvrti bleskově měnil v tíživou noční můru. Herec, který si jako mladík zahrál dvojroli v televizní inscenaci Princ a chuďas málem jako chuďas skončil i v reálném životě.

Romanovy dluhy z podnikání narostly do strašlivých výšin a do jeho podniku začali pravidelně docházet brutální vymahači napojení na mafii, kteří bez okolků vyhrožovali herci i jeho rodině fyzickou likvidací. Vystrašeného Romana prý údajně dokonce drželi v okně za nohy hlavou dolů do ulice.

To byl moment, který zcela zlomeného a vystrašeného herce donutil obrátit se právě na Jonáka - jedinou osobu s dostatečným vlivem a známostmi, která by dokázala vymahače zastavit.

Jonák neváhal ani vteřinu. Využil svých ostrých konexí, osobně si s drsnými vymahači sjednal schůzku a pouhou silou své obávané autority herce z dluhové pasti vyplatil a doslova mu zachránil život.

Zatímco svým přátelům dokázal poskytovat ochranu, jeho vlastní domov se však utopil v krvi. V osudném roce 1994 si podle rozsudku najal nájemné vrahy, kteří Ludviku Jonákovou chladnokrevně zastřelili v jejím stánku se zeleninou v Petrovicích.

Spravedlnost nakonec krále nezkrotných devadesátek dohonila - soudy jednoznačně (i když s využitím řetězce nepřímých důkazů a osobních výpovědí svědků, zejména z podsvětí) prokázaly jeho vinu na objednání vraždy a Jonák musel svůj bílý oblek vyměnit za vězeňský mundúr na dlouhých osmnáct let.

Sám Ivan Jonák se k objednávce vraždy své manželky Ludviky nikdy nepřiznal. Po celou dobu vyšetřování, během soudního procesu i po odpykání celého osmnáctiletého trestu odnětí svobody trval na své absolutní nevině. Tvrdil, že se stal obětí spiknutí. Svoji verzi událostí prezentoval i veřejně a napsal o ní v knize s názvem (Ne)zabil jsem svoji ženu.

Poukazoval hlavně na své obchodní rivaly a podsvětí: v 90. letech probíhal boj o kontrolu nad nočními kluby, erotickým průmyslem a lukrativními nemovitostmi v Praze. Jonák tvrdil, že se ho konkurenční skupiny snažily odstranit nebo ekonomicky zlikvidovat, aby převzaly jeho podíl v Discolandu a souvisejících podnicích.

Když v roce 2014 konečně opustil brány valdické věznice, s hořkostí zjistil, že z kdysi slavného Discolandu zbyly jen zchátralé ruiny a divoký svět, kterému kdysi vládl, se nenávratně rozplynul.

Opuštěný, těžce nemocný (jeho organismus hluboce rozvrátila cukrovka) a bez koruny dožil své dny v naprosté izolaci. Jeho tichý skon v nedožitých šedesáti letech v roce 2016 pak definitivně uzavřel jednu z nejkrvavějších a nejbizarnějších kapitol české polistopadové historie.

Anketa

Chtěli byste vrátit "devadesátky"?
ano
0 %
ne
0 %
nemohu posoudit
0 %
Celkem hlasovalo 0 čtenářů.



Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz