Článek
Ke svému odsouzení v roce 1895 paradoxně přispěl on sám, a celkem hlavní měrou. Vztahy mezi muži byly v tehdejší Británii nelegální a intimní chování mezi nimi byly posuzovány jako trestný čin „hrubé neslušnosti“. K usvědčení úplně postačovaly indicie, jako dopisy nebo svědectví.
Jeho hrubou chybou bylo, že ačkoliv udržoval dlouhodobý a bouřlivý milostný vztah s mladým britským aristokratem, lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem, jeho otce, který s chováním dvojice nesouhlasil, na naléhání svého partnera udal pro pomluvu.
Aby se markýz z Queensberry u soudu obhájil, musel dokázat, že jeho obvinění bylo pravdivé. Najal si proto soukromé detektivy, kteří shromáždili značné množství důkazů, které pak předložili soudu. Tribunál tak měl k dispozici všechny milostné a silně citové dopisy, které Wilde psal svému milenci. A nejen to. K soudu se dostavili také mladí prostituté, které si Wilde často zval do hotelů a kupoval jim drahé dárky.
Oscar Wilde a jeho partner - Lord Alfred Douglas
Když Wilde a jeho právníci pochopili, že případ prohrají, žalobu rychle stáhli. Jenže už bylo pozdě. Důkazy předložené u soudu byly tak jednoznačné, že následoval okamžitý zatykač. Stát Wilda obžaloval z „hrubé neslušnosti“ s jinými muži. Soudce mu uložil nejvyšší možný trest, jaký tehdejší zákon dovoloval: dva roky nápravných prací a těžkého žaláře.
Vězení ho naprosto zlomilo. Po propuštění okamžitě opustil Británii a pod cizím jménem žil v chudobě ve Francii. Tam také o tři roky později, ve věku pouhých 46 let, zemřel.
Příběh Oscara Wildea je mementem o tom, jak krutě dokáže neliberální společnost trestat odlišnost a svobodu ducha.
Zdroje:
