Článek
Nevím, kde se u mě vzala ta bláhová romantická představa, že jsem přisuzoval hezkým ženám jen ty nejlepší vlastnosti (a naopak těm méně hezkým - i když taková žena neexistuje - spíš ty horší). Teprve až jako dospělák jsem zjistil, že toto „pochybení v úsudku“ je jednou z nejčastějších chyb v sociální interakci. A že se nemusí vyplatit, najdeme příkladů mezi veřejně známými osobnostmi až až …
V sociální interakci se můžeme dopouštět pěti základních chyb. Jak už jsem zmínil, tou nejčastější je podlehnutí falešnému pocitu z „prvního dojmu“, kdy se necháme zmýlit prvním osobním kontaktem. Např. z hezké tváře vyvozujeme dokonalost i v chování.
Další častou chybou je tzv. „haló efekt“, kdy zaujímáme postoje k druhému člověku podle jednoho převažujícího rysu – např. jeho špatných známek ve škole, celkové neupravenosti, křivého nosu, velkých uší, šišlání, apod.
Do třetice u nás může sehrát důležitou roli „efekt sociálního postavení“. Možná se poznáte v tom, že i vy se chováte odlišně k lidem z vyšší a nižší společnosti - např. že profesor u vás zpravidla vzbuzuje větší důvěru než jeho odborný asistent.
Za čtvrté jde o tzv. „projekci“, kdy promítáme sebe sama do toho druhého – např. rodiče své sny promítají do dětí. Nebo že to, co si myslíme my, si musí myslet i ti druzí.
A nakonec tu máme ještě „předsudky a stereotypy“, tj. zaběhnuté nepravdivé názory zkreslující skutečnost, např. že lidé z Východu jsou zaostalí, a že „co imigrant to násilník, zloděj a nemakačenko“.
Pokud jste dočetli až sem, můžete prozradit, které nejčastější nebo nejvýraznější chyby v sociální interakci se dopouštíte vy? Nebo jste snad bez chyb?
