Článek
Proč vlastně meruňky z obchodu vydrží doma věčnost, zatímco ty ze zahrady se musí sníst pomalu hned ten samý den po utržení? A proč nemají tu chuť a vůni, kterou by člověk od nich očekával?
Je to proto že meruňky k nám dovážené z jižních zemí se musí sklízet ještě zelené a tvrdé jako kámen, aby se nekazily a zvládly dlouhou cestu do regálů našich supermarketů.
Meruňky po utržení dokážou ještě změnit svoji barvu a změknout, ale už neumí zvýšit obsah cukru. Pokud se tedy meruňka utrhne nezralá, sladká už nikdy nebude a navíc zůstane bez chuti.
Po sklizni putují do speciálních skladů a kamionů s řízenou atmosférou, která v ovoci v podstatě zastaví proces stárnutí a dýchání. Snížený obsah kyslíku ovoce „uspí“, takže se nekazí a nehnije. Jakmile se meruňky dostanou na regál, proces se obnoví, ale buňky jsou už poškozené chladem. Navíc dochází k tomu, že pokud jsou dlouhodobě uchovávány v chladu pod 10 °C, rozpadají se v nich aromatické látky a ony tak ztrácí svoji typickou vůni. Současně se mění struktura dužiny - přestává být šťavnatá a stává se spíše moučnatou nebo gumovou. Plod vypadá neporušeně a „drží pohromadě“, ale uvnitř je „bez chuti a zápachu“. To, co si pak na regále kupujeme, sice vypadá jako meruňka, ale chuti a vůní spíše připomíná obyčejnou gumu.
Proto jsem si dnes dopoledne v tom samém supermarketu koupil raději vodní meloun. A co myslíte? No, uhodli jste. Chutí a konzistencí dužiny připomínal cosi mezi cukrovou řepou a bramborou.
Asi definitivně skoncuji s ovocem a zeleninou a přejdu na uzený bůček a anglickou slaninu.
