Hlavní obsah
Lidé a společnost

Dal gól Brazílii a skončil na ulici: Smutný příběh Petra Janečky, kanonýra fotbalového nároďáku

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

Procházíte se po ránu historickým centrem města. Město se probouzí, z kaváren voní čerstvé espresso. A pak ten obraz: ve výklenku vstupu do obchodu leží člověk v obnošeném kabátě, vedle sebe petku, veškerý svůj majetek v jedné igelitce.

Článek

Jiný člověk namáčí své holící nádobíčko v kašně, aby se zbavil zarostlé tváře. A další už z rána posedávají na lavičkách; před sebou plastové láhve od piva a krabice od levného vína.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

náměstí svobody v Brně

Města se tomu brání všelijak, a tak zprvu nastupuje antibezdomovecká architektura: lavičky předělené tak, aby se na ně nedalo lehnout. Bodce na místech, kde se dalo dříve sedět. Tato opatření sice vyřeší estetický problém jedné konkrétní ulice, ale samotnou příčinu neřeší. Člověk z lavičky nezmizí, jen se přesune o ulici dál, do vedlejšího parku nebo k nejbližšímu vlakovému nádraží.

Jak z kruhu ven? Zkušenosti z evropských metropolí ukazují, že represe problém pouze prohlubuje. Skutečným klíčem je systematická práce, která spojuje lidský přístup s nastavením jasných hranic. Bez stálé střechy nad hlavou se člověk závislosti nezbaví. Vlastní postel a pocit bezpečí jsou prvním krokem k tomu, aby se mohl vrátit do společnosti.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

náměstí po ránu je prázdné, na lavičce posedávají jen známé tváře

Málokdo si uvědomuje (nebo si chce připustit), že spadnout na samotné dno společnosti je velice snadné. To dokumentuje i smutný příběh kdysi slavného fotbalisty Petra Janečky, účastníka Mundialu 1982. Bývaly doby, kdy jeho jméno skandovaly tisíce fanoušků, dal dokonce v přátelském zápase v březnu roku 1982 gól Brazilcům.

V jednom z rozhovorů pro iDnes.cz vzpomínal: „Jen si najdi, jak jsem dal gól Brazilcům. Honza Berger mi to ze středu posunul, já ťuk, ťuk a bum pravačkou. Střela skoro z pětadvaceti metrů pinkla o tyč a odrazila se do sítě. Počkám, až si to zkontroluješ. Hledej. Zatím objednáme pivo.

Patřil k nejlepším útočníkům své generace, nastřílel přes stovku ligových gólů a reprezentoval Československo na Mistrovství světa 1982. Po skončení kariéry a osobních problémech se z něj však stal člověk bez domova.

Foto: OISV / Wikimedia / Public domain

Petr Janečka, fotbalový kanonýr Zbrojovky i nároďáku na MS v roce 1982

V sezóně 1977/1978 vystřílel legendárnímu týmu Zbrojovky Brno pod vedením trenéra Josefa Masopusta dosud jediný mistrovský titul v historii klubu. Později válel v dresu Bohemians Praha a dostal se i do belgického angažmá v Racingu Jet Brusel. Janečka byl klasický zakončovatel, který překonal hranici 100 ligových branek a stal se členem prestižního Klubu ligových kanonýrů.

V dresu reprezentace odehrál 39 zápasů, dal 9 gólů a na světovém šampionátu ve Španělsku v roce 1982 nastoupil ve všech zápasech základní skupiny proti Anglii, Francii i Kuvajtu. Tehdy válel po boku tak slavných jmen jako Antonín Panenka, Zdeněk Nehoda nebo Jan Fiala…

Zatímco na trávníku mu svět ležel u nohou, civilní život po kariéře zvládnout nedokázal. Po návratu ze zahraničí a následném rozvodu se dostavil těžký osobní pád. Nezvládnutý přechod do běžného života, ztráta financí a narůstající problémy s alkoholem způsobil, že postupně přišel o stvořené zázemí. Z fotbalové hvězdy se stal muž bez domova. Místo vteřin slávy pod světlomety stadionu začal přespávat po ubytovnách, noclehárnách nebo na ulici.

Přestože se sám rozhovorům o svém osudu vyhýbá a na svůj stav nahlíží s odevzdanou skepsí, fotbalová komunita na něj nezapomněla. Bývalí spoluhráči z Bohemians i Zlína mu opakovaně nabízejí pomocnou ruku. Nechávají ho na stadionech či u sebe doma osprchovat, dají mu najíst nebo přispějí malým obnosem na základní potřeby.

Životní situace dnes šedesátiosmiletého Petra Janečky se zásadně nezlepšila. V minulosti delší dobu přespával ve starém autě, o které ale časem přišel. Pobírá skromný (předčasný) důchod, ze kterého hradí nejnutnější životní náklady. Sám otevřeně přiznává, že se mu nepodařilo vyřešit dlouholeté problémy s alkoholem a kouřením.

Příběh Petra Janečky zůstává varovným i smutným mementem toho, jak tenká hranice může dělit vrcholy sportovní slávy od naprostého sociálního dna.

Foto: Jindřich Bíža, vlastní foto

spící bezdomovec ve vchodu jednoho z obchodů na hlavním náměstí v Brně

Města zítřka nepoznáme podle toho, jak dokážou chudobu vyklidit ze svých historických center, ale podle toho, zda dokážou těm nejzranitelnějším nabídnout pomocnou ruku dříve, než se jejich domovem stane městský park.

Anketa

Obáváte se možného pádu na dno společnosti?
Ne, vůbec
24,4 %
Připouštím, že vše je možné
64,5 %
Ano, docela mne tato možnost děsí
6,5 %
Mám z toho až chronický strach
1,2 %
Občas mám z toho deprese
0,5 %
sám jsem jeden čas skončil na ulici
2,2 %
zůstal jsem na ulici
0,7 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 2774 čtenářů.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz