Článek
Například můj táta mi kdysi dávno vyprávěl, jak se na vesnici koupali jednou týdně – většinou v neděli odpoledne - všichni v jedné kádi nebo neckách, pěkně jeden po druhém, protože ohřátá voda byla vzácnost. Dovedete si to představit dnes?
Ohřátí vody na kamnech a její nošení v kýblech do kádě byla namáhavá práce. Voda se proto nevylévala a používala se pro celou rodinu znova a znova. Tato tradice se běžně udržovala v chudších rodinách od dob první republiky až do půlky 20. století.
Kdo se půjde koupat jako první a kdo poslední bylo dané společenskou hierarchií a namáhavosti práce. Kdo si myslí, že se jako první koupaly děti, je na omylu. Na ně vždy zbyla nejšpinavější voda. Snad proto dříve děti byly zdravější než dnes, protože získávali imunitu tím nejpřirozenějším způsobem.
A jaké bylo pořadí? Že se koupala jako první dáma? Opět omyl: do vody šel jako první muž, otec, hlava rodiny. Až po něm šla matka. Jako poslední hupsly do vody děti, pěkně od nejstaršího po nejmladší.
Proč to tak bylo? Vysvětlení je jednoduché: otec pracoval nejtvrději, nosil do domu peníze a byl nejvíce špinavý. Proto právo na čistou a teplou vodu dostal jako první. Nejmladší miminko nebo dítě šlo na řadu úplně poslední. To není jak dnes, že „pro nejmenší úplně všechno“.
Protože voda ke konci koupání byla často tak špinavá a neprůhledná, že se v ní malé dítě dalo téměř přehlédnout, tak právě z toho důvodu vzniklo známé anglické přísloví „Don't throw the baby out with the bathwater“, nebo-li „Nevylévejte s vodou (případně s vaničkou) i dítě“.
Anketa: Koupete se doma ve stejné vodě?
