Článek
Při potápění a šnorchlování lze přímo pozorovat podmořský život včetně pestrobarevných korálových útesů, různé druhy ryb a dalších mořských živočichů, ale také zkoumat vraky lodí, podvodní jeskyně a skalní útvary.
Nedávný článek zmiňoval rizika, která mohou potkat turisty při horské turistice. V tomto si pro změnu připomeňme některá rizika spojená s amatérským potápěním v moři. Pro upřesnění: půjde „jen“ o potápění do hloubky pěti metrů (vyšší ponory přenechejme profesionálům). Proč ty předešlé uvozovky? Protože při této hloubce ponoru se může zdát, že o nic nejde. Jenže „fyzika je neúprosná“: právě v prvních metrech ponoru dochází k největším relativním změnám tlaku.
Asi každý už poznal „na vlastní uši“, že po okamžitém zanoření se zvyšuje tlak na ušní bubínek. Pokud ho neumíme vyrovnat pomocí Valsavova manévru, hrozí nám riziko barotrauma středního ucha. To se projevuje silnou bolestí v uchu, nebo dokonce protržením bubínku.
Pro ty, kteří Valsavův manévr ještě neznají: manévr spočívá v usilovném výdechu, který prudce zvyšuje nitrohrudní a nitrobřišní tlak. Jak ho provedeme? Po silném nádechu následuje náš usilovný výdech tlačením po dobu cca 15 až 20 sekund, aniž by nám vzduch unikl z úst nebo nosu.
Ještě nebezpečnější je barotrauma plic při zadržení dechu při výstupu k hladině. Pokud používáme dýchací přístroj, i pro ponoru v 5ti metrech platí kritické pravidlo: NIKDY nezadržujte dech při stoupání ke hladině. Vzduch v plicích se při výstupu z hloubky pěti metrů na hladinu totiž rozpíná o cca 50 % a pokud byste se dole nadechli a se zadrženým dechem vyplavali nahoru, expandující vzduch vám může potrhat plicní sklípky.
Zdaleka nejčastějším riziko však představuje náhlé vdechnutí a následná panika. U začátečníků stačí málo, špatně těsnící maska nebo trocha vody ve šnorchlu. Nezkušený potápěč – amatér pak často zpanikaří a pokusí se o nekontrolovaný „výstřel“ na hladinu. Při prudkém nádechu nad hladinou nebo ještě pod ní hrozí vdechnutí vody do plic (aspirace) a následné dušení.
V hloubce do 5 metrů je největší koncentrace života a útesů, ale také nejvíce cítit vliv vlnobití. Vlna vás může snadno hodit na ostrý korál nebo skálu. Amatéři často neřeší, kam šlapou nebo čeho se chytají. Bodliny mořského ježka jsou v mělkých vodách klasikou, která dokáže zkazit zbytek dovolené.
Zrádné dokáže být i mírné nachlazení. Spousta lidí si při něm pomáhá kapkami do nosu. Jenže když kapky přestanou v hloubce působit, sliznice otečou a vzduch, který jste do dutin dostali cestou dolů, nemůže při výstupu ven. Výsledkem je velmi bolestivý tlak v čele nebo čelistech, který vás „nepustí“ zpět na hladinu bez rizika zranění.
A nakonec si pamatujte „zlaté pravidlo“: pokud vás v uších začne píchat, okamžitě zastavte nebo vystoupejte o metr výš a zkuste vyrovnat tlak znovu. Nikdy nejděte přes bolest. Nemusí se vám to vyplatit.
Smutnou skutečností je, že ročně v zahraničí u moře zemře v průměru 1 až 5 českých potápěčů. Většina těchto úmrtí se odehrává v nejoblíbenějších destinacích, jako je Chorvatsko nebo Egypt. Celkový počet Čechů, kteří se utopí v zahraničí (včetně plavců a šnorchlařů), se pohybuje mezi 15–25 osobami za sezónu. Většinou však jde o lidi, kteří přecenili svůj zdravotní stav a síly.
Víte, že se dá utopit i v mělkém bazénu? Ke ztrátě vědomí a následnému utonutí může totiž dojít i po dlouhém ponoru. Plavec si ztráty vědomí (blackoutu) nemusí být vůbec vědom.
Proto buďte opatrní a dodržujte výše uvedená základní pravidla pro potápění, ať si dovolenou u moře užijete ve zdraví a vrátíte se v pořádku domů.
Anketa
Zdroje:
