Článek
Následující den mi přišla na telefon notace z aplikace rozvážkové služby, ve které mi oznamovali, že balíček byl v pořádku přijat na depo Holubice u Brna a že se zásilku ještě týž den pokusí doručit. Zaradoval jsem se, díly přijdou tak brzy, že se budu moci dát hned do opravy. Radost to byla předčasná a nadšení rychle vystřídala skepse, když mi služba oznámila, že se zásilku nepodařilo ten den doručit do výdejního boxu, ale že se budou pokoušet balíček doručit hned následující den. No nic, řekl jsem si, to se může stát každé zásilkové službě, takže ještě den klidně vydržím.
Druhý den se situace bohužel opakovala – zásilka opět nikde. Co však bylo nového, že se dopravce už ani neobtěžoval poslat oznámení na můj mobil, že se budou dál pokoušet o doručování. (Natož aby se mi omluvil za zdržení zásilky.) A tak jsem ještě večer využil formuláře na jejich stránkách a popsal jim svůj, respektive jejich, problém. Jak asi tušíte, nikdo na můj dotaz doposud nereagoval, přestože na svých stránkách slibují co nejrychlejší odpověď.
Když zásilka nebyla doručena ani třetí den, rozhodl jsem se zavolat přímo do depa Holubice. Hned na začátku hovoru jsem byl seznámen s tím, že se bude nahrávat a že budu hovořit s robotem. Proč ne, pomyslel jsem si, asi jim došli lidi, a tak využívají moderní technologie. Alespoň budu mít možnost poprvé mluvit přímo s robotem, a ne mačkat čísla a křížky, jak je to obvyklé u většiny automatických hovorů.
Nejdříve jsem robotu, vlastně neživému pracovníkovi přepravní služby, popsal problém - že mi zásilka ani po třech dnech nedorazila a že by mne zajímalo proč. Robot, vlastně robotka, mi asertivně odpověděla, že „ani já, ani mí živí kolegové nejsme schopni vám zaručit termín dodávky, i když většina zásilek je dodána do 24 hodin.“ Marně jsem operoval tím, že já už ale čekám den třetí.
Na závěr hovoru mi robotka položila dotaz: a máte ještě nějaké další přání?
Ne, děkuji, to je všechno, odpověděl jsem.
Nerozumím vám, opakujte svůj dotaz.
Že nich nechci.
Nerozumím, zkuste to říci jinými slovy.
Že opravdu nic nepotřebuji.
Stále nerozumím!
Že je to všechno!
Nerozumím!!
Že nic nechci!!
Řekněte to jinak!!!
Do prkvančic!!!
Po tomto pokusu o vzájemné pochopení jsem hovor tipl červeným tlačítkem. Na tuto robotici jsem opravdu neměl nervy. Bohužel, přestože hlas měla medový, v ničem mi nepomohla, jen jsem zbytečně za hovor utratil peníze.
