Článek
Necharizmatický Milouš Jakeš se o post generálního tajemníka strany nemusel nijak snažit, koryto mu samo spadlo do klína na základě vyvrcholení vnitrostranického boje uvnitř komunistické elity. Boj mezi soudruhy se odehrával na pozadí sovětské „perestrojky“ Michaila Gorbačova, která československé komunisty fatálně rozdělila.
Vedení KSČ v čele s nemocným a unaveným Gustávem Husákem stálo na legitimitě roku 1968, tedy na potlačení Pražského jara sovětskými tanky a následné „normalizaci“. Jenže v Moskvě vládl Gorbačov, který prosazoval reformy velmi podobné těm, které KSČ v roce 1968 označila za kontrarevoluci.
Uvnitř vedení KSČ vznikla panika a strana se rozštěpila na dva hlavní proudy. „Reformátoři“ v čele s tehdejším premiérem Lubomírem Štrougalem chápali, že ekonomika ČSSR kolabuje a je potřeba ji po vzoru Moskvy modernizovat a uvolnit poměry. Konzervativní křídlo představované Miloušem Jakešem, Vasilem Biľakem a Aloisem Indrou) reformy odmítalo. Báli se, že by ztratili moc stejně jako v roce 1968. Takže Gorbačovovu perestrojku sice verbálně podporovali, ale v praxi dělali vše pro to, aby ji sabotovali.
Gustáv Husák byl na podzim 1987 politicky i zdravotně na dně. Téměř neviděl, měl potíže s dýcháním, a Gorbačov ho otevřeně nerespektoval. Rozhodl se proto vzdát se funkce generálního tajemníka a zůstal prezidentem republiky.
Miloš Jakeš nebyl na post vůdce stany vybrán proto, že by byl silný lídr, ale proto, že pro nikoho nepředstavoval bezprostřední hrozbu. Jeho zvolení mělo hned několik „výhod“ pro tehdejší aparát: Jakeš v 70. letech vedl kontrolní a revizní komisi, která po roce 1968 prováděla čistky ve straně. Vyhodil statisíce lidí. Konzervativní křídlo v něm mělo záruku, že nedovolí rehabilitaci reformních komunistů z roku 1968. Navíc byl loajální a nevýrazný. Ostatní ambiciózní členové předsednictva věřili, že slabého a intelektuálně méně obdařeného Jakeše budou moci snadno ovládat ze zákulisí.
Byl přijatelný i pro Moskvu, Jakeš osobně slíbil, že v ČSSR bude provádět přestavbu, takže Moskva proti jeho volbě neprotestovala. A tak místo dynamického reformátora, který mohl režim včas transformovat, byl do čela postaven dogmatik bez autority a charismatu.
Jakeš nebyl žádný rétor, a jeho projev z červeného Hrádku se stal legendární. V prvních dnech revoluce byl spontánně vysílán v ulicích mnoha českých měst.
Nepřekonatelné byly jeho slovní formulace jako: „Soudruzi, ta přestavba, abych tak řekl, to není lehký proces. A ne každý se v něm vyzná, a abych tak řekl, mu rozumí“
Paralyzující strach u komunistických špiček z reforem vedly k tomu, že se režim o dva roky později, v listopadu 1989, sesypal jako domeček z karet při prvním vážnějším tlaku veřejnosti.
Milouš Jakeš byl z Komunistické strany Československa (KSČ) vyloučen 7. prosince 1989. Ústřední výbor KSČ k tomuto kroku přistoupil pod obrovským tlakem veřejnosti i řadových členů strany pouhé tři týdny po začátku sametové revoluce. Bylo mu kladeno za vinu, že jako generální tajemník ÚV KSČ (nejvyšší muž ve straně) měl přímou politickou odpovědnost za brutální zásah tehdejší Veřejné bezpečnosti proti studentům na Národní třídě 17. listopadu 1989. Sám Jakeš toto rozhodnutí tehdy nesl velmi těžce a vnímal ho jako zradu od svých vlastních soudruhů, kteří podle něj podlehli panice.
Opakovaně prohlašoval že o plánovaném brutálním zákroku policie nevěděl, a že vedení strany dalo jasný pokyn proti studentům nijak mocensky nezasahovat. Celou akci na Národní třídě považoval za spiknutí — buď ze strany StB, nebo vnitřních oponentů ve straně, kteří ho chtěli svrhnout.
Zajímavé je, že Jakeš nikdy nepřijal fakt, že režim padl kvůli nespokojenosti lidí s totalitním systémem. Až do stáří opakoval, že kdyby strana tehdy „nezačala couvat“, neudělala ústupky a nevylučovala své vedení, situaci by ustála. Své vyloučení tak viděl jako začátek kapitulace KSČ, která vedla k definitivní ztrátě moci.
Jakeš proto Václavu Havlovi nikdy nezapomněl jeho slavné projevy z konce roku 1989, kde Havel ujišťoval veřejnost, že mu nejde o návrat kapitalismu ani o nezaměstnanost. Jakeš to vnímal jako čistý podvod na lidech, který otevřel cestu k privatizaci a podle něj k „rozkradení republiky“.
Jenže zatímco Jakeš se snažil udržet u moci systém, který už ekonomicky i morálně kolaboval, Havel dokázal v klíčový moment sjednotit společnost a provést zemi sametovou revolucí bez násilí a krveprolití.
Milouš Jakeš, který zemřel v tichosti a bez většího zájmu médií v roce 2020, byl ve své prostotě komunistický srdcař, který věřil v ideály socialismu a komunismu, a nikdy se jim sám nezpronevěřil. Nepatřil mezi ten typ kariérních soudruhů, kteří se „po prohraném boji“ v roce 1989 vzápětí rozlezli do nově vznikajících stran a hnutí.
Anketa
Zdroje:
