Článek
Ještě do konce roku 2023 jsem patřil mezi typicky „lednové hrdiny“. Pět minut před půlnocí, posilněn chlebíčky a notnou dávkou vaječňáku, jsem demonstrativně vyhodil z balkonu právě načatou krabičku cigaret značky Sparta, abych mohl před přáteli učinit životní rozhodnutí: s Novým rokem seknu s kouřením a pitím alkoholu (a dalšími třemi neřestmi) a až v televizi dozní česká hymna, stane se ze mne „úplně nový člověk“).
Můj plán, který obsahoval ještě další tři body, byl neprůstřelný:
1. žádný cukr (lidské tělo je chrám a ne nějaká cukrárna!)
2. více pohybu, nejlépe běhání hned v pět ráno (i kdyby padaly trakaře)
3. učení se mandarínštiny (proč ne, angličtinu dře každý trouba)
Realizace:
Bylo 1. ledna 2024, 05:00 ráno
Nesnesitelně řvoucí budík, který mne upozorňoval na nutnost ranního běhání jsem spláchl do záchodu. První předsevzetí padlo – místo běhu jsem zvolil „spánkovou meditaci“, kterou jsem poctivě držel do jedenácti. Ostatně, Číňani to dělají také, pokud chtějí zvládnout mandarínštinu. Mám nesnesitelnou chuť na cigaretu.
Bylo 1. ledna 2024, poledne
Konečně jsem vstal. Cítím kocovinu, kterou by vyléčila jen sklenice piva. Protože jsem se včera ale nerozvážně rozhodl vzdát alkoholu, vyrážím do vietnamské večerky pro balíček silné černé kávy. Cesta do večerky je tak mým prvním sportovním výkonem. V obchodě hned před kasou se na mě smějí kastle piv a nad ní na mne z regálu mrkají mé oblíbené Sparty. Nakonec mi do oka padnou osamělé zbylé vánoční kolekce v 90% slevě. „Cukr je jed,“ zopakuji si, a třese se mi ruka. Pak si vzpomenu na mandarínštinu. „V Číně by určitě nechtěli, aby tohle jídlo přišlo nazmar. Je to vlastně akt úcty k cizí kultuře,“ zdůvodním si a kupuji si hned dvě - tedy všechna zbylá - balení. Mám ale stejně radost a jsem na sebe pyšný, že jsem odolal svodům alkoholu a cigaret.
Bylo 1. ledna 2024, 18:00
Sedím v obýváku, silně prořídlá kolekce po půlhodině vypadá jako děravá ústa staré indiánské ženy. Koberec pod konferenčním stolkem je poset stříbrnými papírky od čokoládových figurek. Mandarínštinu jsem vyřešil tím, že jsem si pustil film s Jackie Chanem v původním znění s titulky. Obývák je naplněn známou a neuváženě téměř ztracenou pohodou: mísí se v něm opět příjemná vůně cigaret a kávy šmrncnuté jedním deci rumu. V kapse od plavek jsem totiž našel krabičku s pěti cigaretami, která tam zůstala zapomenuta od léta, a rum zase v chromové placatce z posledního výlovu nedalekého rybníka. Cítím se skvěle, vnitřně mnohem bohatší.
Ponaučení:
Po dvaceti hodinách od půlnoci jsem pochopil zásadní pravdu: Předsevzetí jsou jen způsob, jak si zkazit první týden v roce pocitem selhání. Když si žádné nedám, nemusím se potom cítit jako sportovec v důchodu s dietní krizí.
Na Silvestra 2024 jsem proto zvolil novou strategii: „Moje jediné předsevzetí je přežít leden bez psychické újmy.“. Toto předsevzetí jsem hned zkraje roku 2025 splnil na výtečnou.
Zatím jde o můj nejúspěšnější projekt, který letos na Silvestra opět zopakuji.
