Článek
Je až neuvěřitelné, že tento muž, který téměř neumí říci jedinou souvislou větu v češtině, a který z logiky věci - jako multimilionář - nemůže sdílet každodenní starosti běžného občana, dokázal vybudovat tak silné a věrné voličské jádro. Jak je to možné, a co za tím vězí?
Hlavním pilířem jeho úspěchu je zřejmě jakýsi obecně rozšířený narativ „schopného manažera“. Je to velice zajímavé, protože člověk by si schopného manažera představoval hodně jinak, spíše jako veksláka typu Ivana Jonáka. (Promiňte, šlo samozřejmě o můj pokus o vtip). Jenže pro velkou část společnosti představuje „Bába“ zosobnění člověka, který v životě něco dokázal a postavil obří firmu z nuly (bez ohledu na „složitou“ historii 90. let).
V očích mnoha voličů tak vzniká jednoduchá rovnice: „Když dokázal uřídit tak obří koncern, jistě dokáže uřídit i stát.“ Babišův pragmatický, až technokratický styl komunikace vytváří dojem, že stát nepotřebuje složité politické debaty, ale stačí ho jednoduše „řídit jako firmu“. Proto se obklopuje lidmi stejného ražení, například ministrem Havlíčkem, který prý vydělával na tom, že prodával kmenové buňky s nimiž měl obchodovat bezplatně, a stejně po jeho firmě zůstaly jen dluhy. Alespoň tak nějak to v jedné TV debatě vysvětloval předseda Pirátů Zdeněk Hřib.
Koncepce Andreje Babiše „řídit stát jako firmu“ vychází z myšlenky, že státní aparát by měl fungovat podle stejných zásad efektivity, jaké platí v úspěšném soukromém korporátu.
V jeho představě to v praxi znamená centrální rozhodování bez zbytečných průtahů: jednání státu by nemělo brzdit složité politické vyjednávání, parlamentní debaty nebo vnitro-koaliční kompromisy. Místo zdlouhavých politických diskusí má platit jasný vertikální řád - lídr (premiér jako „GŘ“) rozhodne a podřízení - ministři - manažeři úkol vykonají. Sory, ale chod státu založený na takovém principu spíše připomíná konstituční monarchii, ve kterém je AB neomezeným vládcem.
Jedním z nejpozoruhodnějších paradoxů jeho bohatství je fakt, že mu u mnoha lidí neškodí, ale naopak pomáhá. Mezi lidmi funguje silná psychologická zkratka: „Už má své miliardy, tak nemá potřebu krást ze státního.“ U miliardáře voliči tak nějak přirozeně předpokládají, do politiky nejde pro plat nebo drobné provize, ale z „vlastenecké povinnosti“ nebo touhy věci změnit. Svatá prostoto.
Když je Babiš kritizován novináři nebo čelí vyšetřování (Čapí hnízdo, evropské dotace Agrofertu), jeho podporovatelé to nevidí jako důkaz pochybení, ale jako potvrzení své teorie: „Jdou po něm, protože jim šlape po kuřích okách.“
Když Babiš z opozičních lavic kritizoval vládu Petra Fialy za to, že nesníží spotřební daň na benzin a naftu, aby jejich cena klesla, voliči ANO mu tleskali. Pozoruhodné je, že nyní z pozice premiéra říká totéž co jeho předchůdce – tedy že s cenami nejde nijak hýbat. A voliči či příznivci ANO a „božského Andreje“ jsou opět spokojeni. Říká to přece někdo, komu je potřeba bezmezně věřit. Proč by nám lhal? Zkrátka: když dva říkají totéž, není to totéž. Andrejem ověřeno!
Na rozdíl od řady intelektuálně působících politiků mluví Babiš jazykem, kterému rozumí úplně každý (i ten největší primitiv). Nepoužívá složité právní či ekonomické termíny, neskrývá emoce a vnáší do veřejného prostoru bezprostřednost. Každou svou větu prokládá slůvkem „samozřejmě“, aby jeho voliči nepochybovali o pravdivosti jeho slov.
Faktem je, že jeho marketingový tým dokáže zmapovat nejcitlivější obavy veřejnosti - ať už jde o zdražování, důchody, migraci nebo pocit nejistoty - a okamžitě na ně nabídnout jasná, jednoduchá řešení.
Lidé v Babišovi nevidí nedosažitelného aristokrata, ale někoho, kdo se s nimi vyfotí na jarmarku, podepíše knihu a vyslechne jejich trápení. Různé sociologické výzkumy ukazují, že lidé nevolí Babiše proto, že by si nevšimli jeho bohatství nebo střetu zájmů. Jaksi jim to nevadí - vnímají ho jako silného silového hráče, který dokáže v jejich prospěch prorazit systémové bariéry lépe než kdokoliv jiný.
Důvěra v Babiše tak není až tak nepochopitelným omylem, ale přirozeným odrazem stavu společnosti a dlouhodobého selhání tradičních politických elit nabídnout srozumitelnou alternativu. Prostě nikdo jiný, kdo by dokázal oslovit lidi jako Babiš, tady - kromě pana prezidenta - není. Stačí se podívat, kdo mluví za opozici.
Očekávat, že se někdo takový do příštích sněmovních voleb ještě najde, je bohužel mimo realitu.
Hlasujte v anketě
