Článek
Necestoval proto, že by snad chtěl vyzvídat co si o něm myslí jeho poddaní, ale aby se občas zbavil někdy až tíživého mateřského dohledu. Jednou takhle zavítal i do Brna. Před městem nechal zastavit svůj kočár a u staré cesty od Vídně naložil vedle sebe do polstrovaných sedadel nic netušícího žebráka. Než se žebrák zmohl na slovo, už měl přepudrovaný nos, bílou paruku a slavnostní uniformu, zatímco císař se oblékl do jeho žebráckých šatů.
Císař takto přestrojen došel pěšky až pod brány hradu Špilberk. Velitel, který již z dálky dalekohledem viděl honosný kočár, rozkázal velet slavnostní nástup. Tu pod brány ale přišel žebrák. „Táhni, holoto, cožpak nevidíš, že sem jede budoucí císař ?!“ křičel a dal jej vypráskat. Čím víc jej bili, tím víc se smál. Veliteli došla trpělivost a aby císař, alespoň ten domnělý v kočáře, nebyl uražen, přikoval Josefa II. do nejhlubšího patra kasemat.
Teprve za hodnou chvíli, kdy dojel kočár s falešným císařem, si velitel uvědomil svůj omyl. Prosebně a s omluvami sestoupil až do tmavých kobek a Josefa II. dal odpoutat. Josef II. se jen třásl a pravil: „Hrozný zážitek, být přikován celý den a celou noc.“ Velitel nesměle odpověděl: „Výsosti, byl jste uvězněn pouze necelou hodinu!“ Jak se to Josef II. dozvěděl, okamžitě rozkázal zrušit takový hrozný trest.
Když pak obědval na Nové radnici, dostal nápad nechat svolat celou špilberskou posádku. Již oděn opět ve svém slavnostním obleku zavelel: „Projděte všechny domy, každou skulinu v Brně a najděte Bídu, tu spoutejte a přikovejte sedmero řetězy na věky věků do nejhlubší tmy kasemat.“ Vojáci vyrazili. Bídu našli, a jak císař rozkázal, tak udělali - posadili ji do tmavé šatlavy. Josef II. sedl do kočáru a pokračoval dál v cestě. A skutečně - Bída z kraje úplně vymizela.
císař Josef II.
Při cestě do Olomouce se mu kousek od Rousínova zlomilo kolo kočáru, a zatímco odpočíval, pomohl rolníkovi vyorat brázdu. Přitom si uvědomil, jak je to těžká práce, a zrušil nevolnictví. Kamkoliv se po kraji hnul, chudoba mizela. To proto, že Bída umírala a churavěla ve špilberské pevnosti. Než císař vydechl naposled, svému bratrovi řekl ono tajemství. I císař Leopold nechal v Brně Bídu strážit.
Jednou, když na Nové radnici zasedala městská rada, z ničeho nic spadl obraz císaře a zastavily se hodiny. Ve Vídni právě po dvou letech vlády zemřel císař Leopold. Bohatí měšťané vytušili příležitost. „Vždyť bohatí mají mít své bohatství a chudí svoji chudobu, tak to bylo přece od nepaměti !“ Hned poslali do špilberské pevnosti list a rozkázali veliteli Bídu osvobodit. Bída vylezla jako krysa z nory na světlo. Chvíli se rozkoukávala, ale hned nabyla sil. Opět se usídlila tam, kde jí před tím bylo dobře - v domech prostých lidí. A žije tam dodnes.
Jen příběh o tom, jak ji císař nechal přikovat na Špilberku, dává pořád naději, že jednou se zase pod branami Špilberku objeví druhý Josef II. a zase Bídu vrátí tam, kam má patřit: do nejhlubšího žaláře, daleko od všech.
Anketa
Anketa
Zdroje:
napsáno dříve pro web mojebrno.jecool.net, upraveno
(původní zdroj není dohledatelný)
