Tip na podzimní výlet: Zřícenina hradu Děvičky na Pálavě

Původně zeměpanský hrad v královském držení „Dewiczky“ byl postaven v roce 1222 za vlády českého krále Přemysla Otakara I. Je ale velmi pravděpodobné, že nový hrad vyrostl na místě staršího hradu nebo opevnění, jehož název se vyskytuje i ve starých pověstech českých pod pojmenováním „Dívčí hrad“. (MAPY.CZ)

Prvním purkrabím hradu, jehož úkolem bylo chránit strategickou obchodní cestu z Mikulova do Brna a Olomouce, byl Štěpán z Medlova, praotec rodu pánů z Pernštejna.
Po zániku prvních Dewiczek koncem 13. století byly začátkem 14. století postaveny Děvičky nové, ale velmi pravděpodobně už na jiném místě.

Nový hrad zapálila a pobořila za třicetileté války švédská vojska. V r. 1683 byly na zpustlém hradě stavěny hlídky z okolních vesnic, aby daly vědět o možném nebezpečí ze strany tureckých nájezdníků. Od roku 1744, za vlády Marie Terezie, pak už hrad jen sloužil jako požární hláska.

Nekomentované amatérské video: pohled od Strachotína přes vodní dílo Nové Mlýny na Pálavské vrchy se zříceninou gotického hradu Děvičky. Nové Mlýny jsou pro svou rozlohu (1 600 ha) nazývány moravským mořem

Z hradu se dochovaly 2 m silné obvodové zdi, a početná část zdí vnitřních, s částečně pobořenými sklepy. Z otvorů po oknech a po střílnách je krásný výhled na Pavlov a Novomlýnské vodní nádrže, z druhé strany na Dolní Věstonice. Zajímavé je rovněž torzo původní pětiboké patrové dělostřelecké věže při jihozápadní straně vápencové skály, která je z dochovaných ruin asi nejlépe zachovalým kusem původní stavby.

Zvlášť pěkný je výlet na zříceninu hradu za slunečných podzimních dnů, kdy se stromy zabarvují do červena a zlatova. Pokud se vydáte na výlet s malými dětmi, můžete jim po cestě, než se dostanete k hradu, povyprávět několik pozoruhodných pověstí, kterými jsou Děvičky opředeny. Ale pozor, aby se pak nahoře ve sklepení nebáli. Zvlášť pokud půjdete s dvěma nebo třemi svými dcerami. :)

Pověst O zlatém pokladu

Pod hradem je prý ukryt zlatý poklad, hlídaný velkým černým psem. Podle pověsti jej uviděla jedna žena z Pavlova, žnoucí pod Děvičkami trávu. Rozprostřela plachtu a srpem do ní nahrnula zlato. Pes ji však kousl a ruka ihned zčernala. Zvonilo právě poledne. Spolu se psem v zemi zmizelo i zlato kromě toho, co bylo na plachtě. Od té doby měla žena ochrnutou ruku.

Pověst O Bílé paní

V noci obcházejí kolem hradních zřícenin přízraky dvou bíle oděných postav. Když spatří člověka, s výkřikem prchají na Děvičky, v jejichž troskách mizí. Podle legendy jsou to dcery hradního pána, které po švédském vpádu roku 1645 byly zasypány v podzemní chodbě. Tato chodba údajně vede z hradu až pod kostel v Dolních Věstonicích, jiný podzemní vchod na Děvičky býval prý i ze sklepů v Pavlově, nebo z „panského dvora“ ve Strachotíně. Před druhou světovou válkou se na obě Bílé paní dokonce vypravili i místní odvážlivci s klacky a řetězem, aby je chytli a odvedli do vesnice. Nikoho však nenašli. Nyní se Bílé paní už dlouho neukázaly.

Pověst O třech prokletých dcerách

Věky věků se ze skalnatého hřbetu Pavlovských vrchů rozhlíží do modravých dálek Dívčí Hrady, zvané také Děvičky. Kdysi tu žil chrabrý rytíř se svou přísnou paní a třemi dcerami. Rytířka své dcery vedla k poslušnosti a pracovitosti. Každý den jim na bedra naložila fůru práce, kterou musely do večera zvládnout. Sušily seno, krmily dobytek, vařily, pekly, šily a spravovaly oděvy nebo praly prádlo. Ačkoliv jim na zábavu nezbýval čas, dívky si nestěžovaly. Pracovaly rády a odměnou jim byla matčina pochvala.

Jednou na Děvičky přijela na návštěvu z nedalekého Rosensteinu hradní paní se svou dcerou. Obě paní si v hradní síni měly o čem povídat, proto se dcera rosensteinské paní vydala hledat tři své vrstevnice. Bloudila hradem, až došla do tmavé chodby zakončené schodištěm. A zde je uviděla. Klečely na otlačených kolenou a pečlivě drhly sešlapané schody. Dívka z Rosensteinu se ohromeně zastavila a zírala na ně s otevřenou pusou. Jakmile se vzpamatovala, spustila: „Mě snad šálí zrak. Kdo to kdy viděl, aby rytířovy dcery drhly špinavou podlahu?“ A hned začala vypočítávat: „Máte se bavit, jezdit na koni, střílet z luku, tančit, hrát na loutnu, procházet se nebo vyšívat, ale ne zápasit se špinavým hadrem!“ Tři dcery se zastyděly a hned schovaly zrudlé ruce za záda. Vtom už mladou dívku volala k návratu její matka.

Ráno, sotva se rozednilo, jim rytířka zadala novou práci. Čekala na ně hora prádla, kterou měly do večera vyprat. Vůbec se jim do práce nechtělo. V mysli se jim stále vybavovaly dívčiny posměšky a podivné rady. Štítivě přebíraly špinavé svršky a ledabyle je máchaly. Dopoledne je přišla zkontrolovat matka. Vůbec je nepoznávala. Asi budou nemocné, pomyslela si. Nahlas dívky pobídla: „Dnes vám k obědu přichystám nějakou dobrotu. Těšte se, určitě si pochutnáte.“ Dívky pookřály. Do oběda byly téměř hotové. Nedočkavě zasedly ke stolu. Už se jim sbíhaly sliny. Avšak místo slíbené laskominy se jim na talíři objevilo obyčejné kyselo. Dívky se zle zamračily. „Měla jsem neodkladnou práci,“ omluvila se jim matka, „slíbené dobroty vám připravím zítra.“ Dívky ale vzpurně odstrčily talíře a zvolaly: „Vždyť jsme dcerami rytíře! Odteď se tak budeme chovat i jíst.“

Rytířka zalapala po dechu, takto své dcery neznala. Vjela do ní obrovská zlost. „Zpropadené holky!“ zařvala. „Ať jste radši kamenné než vzpurné.“ V tu chvíli se nad krajem stáhla hustá černá mračna, z nichž vyjel klikatý blesk. Hrad se otřásl v základech a neposlušné dcery zmizely. Matka se kolem sebe vyjeveně rozhlížela. Když přistoupila k oknu, spatřila před hradem kamenné sousoší podobné jejím třem dcerám. Z hrozného zážitku se rytířka těžce roznemohla. Než zemřela, častokrát u svých mrtvých sedávala a jejich kamenná těla skrápěla horkými slzami.

Po její smrti se na tom místě začala zjevovat bílá postava, která hladila a objímala tři kameny, z nichž se ozýval tichý pláč.

Zdroje:

WIKIPEDIE hrad Děvičky