Článek
Let za britskou elitou
Vše začalo v listopadu 1948 na turné po Velké Británii. Československá výprava odcestovala do Londýna k sérii přátelských zápasů. Část týmu odletěla s předstihem, ale šestice hráčů musela v Curychu a Paříži vyřídit potřebná víza. Tuto skupinu tvořily opravdové hvězdy tehdejšího ledu:
- Zdeněk Jarkovský (brankář)
- Miloslav Pokorný (obránce)
- Vilibald Šťovík (obránce)
- Karel Stibor (útočník)
- Ladislav Troják (útočník, legandární kapitán a mistr světa)
- Zdeněk Švarc (obránce)
Když se hráčům konečně podařilo vyřídit doklady, nechtěli zmeškat nadcházející zápas v Londýně. Protože ve Francii právě v tu dobu byla letecká stávka, nasedli na pařížském letišti Le Bourget do soukromého dvoumotorového letounu Beechcraft Model 18 společnosti Mercure, pilotovaného francouzským kapitánem Reném de Narbonne.
Poslední signál z mlhy
Letadlo vzlétlo z Paříže odpoledne. Počasí nad severní Francií a Kanálem La Manche se však dramaticky zhoršovalo. Oblast zahalila hustá mlha, foukal silný vítr a viditelnost klesla téměř na nulu.
Poslední radiové spojení s letadlem proběhlo přibližně v 16:39, kdy pilot hlásil svou polohu poblíž francouzského pobřeží u Dieppe a záměr odklonit se od trasy kvůli špatnému počasí. Poté se spojení definitivně přerušilo. Letadlo do Londýna nikdy nedoletělo.
Rozsáhlá pátrací akce, do které se zapojilo britské i francouzské letectvo a námořnictvo, nepřinesla v prvních dnech žádné výsledky. O několik týdnů později vyplavilo moře u francouzského pobřeží dvě těla - jedno z nich patřilo pilotovi Renému de Narbonnovi, druhé kapitánovi československé reprezentace Ladislavu Trojákovi (některé zdroje uvádějí identifikaci obránce Šťovíka). Těla ostatních pěti hokejistů ani trosky letadla nebyly nikdy nalezeny.
Stín StB a konspirační teorie
Vzhledem k tehdejší politické situaci po únoru 1948 se okamžitě vynořily spekulace. Komunistický režim a Státní bezpečnost (StB) začaly šířit a prověřovat teorii, že hokejisté nehodu pouze nafingovali a ve skutečnosti emigrovali na Západ.
Rodiny pohřešovaných hráčů se staly terčem výslechů, sledování a perzekuce. Režim odmítal uvěřit, že šlo o letecké neštěstí, a na hokejisty se na jistou dobu uvrhl stín podezření ze zrady vlasti. Teprve po čase a na základě důkazů z francouzské strany musely úřady uznat, že šlo o tragickou nehodu.
Dědictví zmařené generace
Ztráta šesti klíčových hráčů byla pro československý hokej obrovskou ranou. Přesto se oslabený tým dokázal ze šoku vzpamatovat a v roce 1949 na mistrovství světa ve Švédsku obhájil titul mistrů světa - vítězství tehdy hokejisté věnovali právě svým zesnulým spoluhráčům.
O rok později, v roce 1950, komunistický režim zkonstruoval vykonstruovaný proces s reprezentanty, ve kterém mnohé z nich poslal na dlouhá léta do vězení a uranových dolů.
Anketa
Zdroje:
odkazy v textu
