Článek
Pro jedny tak zůstává symbolem divokého kapitalismu 90. let, pro druhé zase geniálním vizionářem, který využil slabiny tehdejšího systému.
Kožený rozhodně nebyl hloupý. Měl vynikající vzdělání (studoval na Harvardu), charisma, skvělý marketingový instinkt a dokázal vycítit příležitost tam, kde ostatní tápali.
Zatímco většina Čechů na začátku 90. let vůbec netušila, co to kuponová privatizace je a jak s knížkami naložit, Kožený okamžitě pochopil její obrovský potenciál. Bez Koženého agresivní kampaně by kuponová privatizace pravděpodobně skončila fiaskem kvůli nezájmu veřejnosti. On jí vdechl život a přitáhl k ní miliony lidí.
Lidé vzaly pošty a kupónová centra útokem. Uvěřili Koženému a jeho „Harvardu“
Jeho slib „jistoty desetinásobku“ (že po roce vyplatí každému 10 000 Kčs za investovanou kuponovou knížku v hodnotě 1 000 Kčs) byl čistý marketingový triumf. Rozpoutal masové šílenství, díky kterému Harvardské průmyslové fondy (HC&C) ovládly obrovskou část českého průmyslu. Nemalou roli sehrála tehdy masivní reklama, kterou český (československý) televizní divák do té doby nezažil: známí a věrohodní lidé propagovali „seriózní“ Harvardský fond – kdo by jim neuvěřil?
Slíbený desetinásobek sice některým lidem skutečně vyplatil (aby si udržel důvěryhodnost), ale následně fondy transformoval na holdingy. Tím se vyhnul přísnějšímu dohledu Ministerstva financí a obrovský majetek fondů (desítky miliard korun) vyvedl přes složitou síť offshorových firem do zahraničí, zejména na Kypr a Bahamy. Tisíce drobných akcionářů (tzv. diků) zůstaly s bezcennými papíry.
Kožený nepodvedl jen české střadatele. Na konci 90. let zorganizoval obří privatizační podvod v Ázerbájdžánu. Nalákal velké americké investory na privatizaci státní ropné společnosti Socar. Sliboval pohádkové zisky, ale investované stovky milionů dolarů zmizely a privatizace se nikdy nekonala. Kvůli tomu ho začala stíhat i americká justice.
Kožený byl v Česku v nepřítomnosti odsouzen k 10 letům vězení za podvod a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Spravedlnosti se vyhýbá jako občan Irska na Bahamách, které ho odmítají vydat jak do ČR, tak do USA.
Sám Viktor Kožený se kdysi hrdě přihlásil k přezdívce „Pirát z Prahy“ (kterou o něm napsal časopis Fortune). Jeho genialita nespočívala v budování hodnot, ale v jejich rychlém a efektivním přerozdělení do vlastní kapsy.
Kožený v současnosti žije na svobodě v luxusní uzavřené rezidenční čtvrti Lyford Cay na Bahamách. Ty ale nemůže opustit - jakýkoliv krok mimo území Baham by pro něj znamenal okamžité zatčení a vydání. Přestože žije v teplém Karibiku, podle zpráv z médií je jeho život v podstatě izolovaný a osamělý. Rodina a dcery s ním nežijí, většina bývalých přátel a obchodních partnerů s ním přerušila styky a on sám tráví čas převážně za zdmi svého sídla.
Přestože ze 3 000 USD, které měl po roce 1989 v kapse, získal majetek v hodnotě 5 000 000 000 Kčs, dnes tvrdí, že nic nevlastní: údajně většina majetku připadla po rozvodu bývalce, a zbytek šel právníkům, kteří ho zastupovali v soudních sporech.
Osamělý, bez peněz, a zavřený ve zlaté kleci. No uznejte, není na tom většina z nás líp?
Anketa pro pamětníky: Pokud jste v privatizaci investovali do „Harvardů“, dostali jste potom slíbený desetinásobek?
Anketa
Zdroje:
