Článek
Oficiální verze mluvila o autonehodě. Rodina a blízcí jsou však dodnes přesvědčeni, že všechno bylo tehdy úplně jinak.
V létě roku 1983 se Ivan Luťanský, nadšenec do bojových umění a východní filozofie, vydal na vytouženou cestu do Vietnamu. Oficiálně šlo o natáčení dokumentu pro Československou televizi, neoficiálně však Luťanský toužil poznat tamní kláštery a mistry bojových umění. Země byla v té době pro běžné lidi prakticky uzavřená, stejně jako tomu bylo v jiných totalitních státech - SSSR nebo Čínské lidové republice. Ivan, známý svou horkou hlavou a odporem k bezpráví, se ocitl v prostředí, které neodpouštělo zvědavost a vměšování.
„Ivan byl strašně spravedlivej. Když viděl, že někdo někomu ubližuje, hned vystartoval. A to se mu ve Vietnamu zřejmě stalo osudným,“ vzpomínal později jeho bratr Štěpán Luťanský.
Dne 1. srpna 1983 zasáhla Prahu šokující zpráva. Ivan Luťanský je po smrti. Podle tehdejších oficiálních zpráv z vietnamské strany měl mladý herec zahynout při autonehodě v provincii Vinh. Do vozu, ve kterém seděl, prý v plné rychlosti narazil náklaďák. Jenže tato verze začala mít trhliny dříve, než stihlo hercovo tělo dorazit zpět do vlasti.
Když byla rakev s ostatky převezena do Československa, úřady ji odmítaly otevřít. Pohřeb měl proběhnout v tichosti, s jasným varováním: Dívat se dovnitř je přísně zakázáno.
Rodina se však s tímto diktátem nesmířila. Bratru Štěpánovi se s pomocí známého lékaře podařilo do rakve tajně proniknout. Pohled, který se jim naskytl, rozhodně neodpovídal obětem autonehody: Na zadní části hlavy měl Ivan hlubokou díru, která silně připomínala střelnou ránu nebo úder tupým předmětem. Zatímco při autonehodě v autě, které mělo být údajně zcela sešrotováno, dochází k masivním zlomeninám, Luťanského tělo neneslo žádné jiné známky devastace. Vlasy kolem rány na hlavě byly oholené a místo bylo narychlo zašité a maskované.
Kolem hercovy smrti dodnes koluje několik teorií. V té první oficiální, jak už bylo uvedeno, šlo o srážku s náklaďákem. Mohlo jít ale také o loupežné přepadení - Luťanský měl u sebe na tehdejší poměry dost peněz a drahou elektroniku. Mohl se tak stát obětí banditů. Vyloučen nebyl ani konflikt s místními vojáky. Tuto verzi potvrdilo rodině několik nezávislých svědků z Vietnamu po roce 1989.
Komunistický režim neměl zájem na diplomatickém skandálu se spřátelenou socialistickou zemí. Vyšetřování bylo zameteno pod koberec a spisy byly skartovány.
Po Ivanu Luťanském tak zůstalo mrazivé tajemství, které si s sebou odnesl do hrobu.
Zdroje:
