Článek
Když jste otevřeli, nestál tam Ježíšek, ale dva chlapi v tmavých montérkách, držící v rukou jednoduchou kartičku s vánočním motivem a s usměvavým výrazem sledovali jediný cíl: popřát hezké svátky a vybrat zaslouženou vánoční výslužku.
Popeláři za „socíku“ obcházeli domy a sídliště v obvodu, který celý rok poctivě vyváželi. Slušně pozdravili, předali kartičku s přáním a větou, která se stala legendární: „Děkujeme, vaši popeláři.“
Lidé jim do připravené plechovky házeli papírovou pětikačku, desetikorunu, a ti štědřejší přidali i dvacku. K penězům často dostávali i štědrou výslužku ve formě rumu, slivovice nebo vánočního cukroví. Někdy na ně už v deset dopoledne dolehl alkohol tak, že jim ani nebylo rozumět, co říkají.
Tato tradice měla svůj praktický rozměr - popeláři byli za komunistů tak trochu „králové ulice“. Popelnice byly těžké, plechové, v zimě zamrzaly a manipulace s nimi byla drsná řehole. Každá rodina věděla, že mít s popeláři dobré vztahy se prostě vyplatí. Kdo jim na Vánoce přilepšil, mohl si být jistý, že mu v průběhu roku vysypou i přeplněnou popelnici, u které nešel dovírat dekl, nebo přimhouří oko nad hromadou odpadu vedle. Kdo ne, měl smůlu.
Po Sametu tato tradice postupně vyšuměla. Dnes už nám popeláři u dveří nezvoní a vánoční kartičky nerozdávají. Místo nich dostáváme složenky na zaplacení vlastních popelnic, které jsou umístěny třeba i tam, kam se podíváme jednou, dvakrát za rok. Tak proč ještě nějaká popelářská dýška, když osamělé popelnice byly draze přeplaceny?
Ovšem někde se tato tradice poctivě udržuje dodnes … Pokud v ulicích narazíte na muže v oranžových vestách jak vybírají peníze, s největší pravděpodobností může jít o chytré podvodníky.
Anketa
Zdroje:
