Článek
V dnešní době je takřka nepředstavitelné, aby v každé rodině nebyl alespoň jeden automobil. Ano, jde to i bez něj, ale je potřeba k tomu mít ty správné podmínky, kterými jsou zejména bydlení ve větším městě, blízkost obchodů, bezdětnost, blízkost zbytku rodiny a práce v místě bydliště. Pokud vám některý z těchto aspektů schází, pak jste odsouzeni k tomu mít v rodině alespoň jeden osobní vůz. Protože vám to umožní žít normálně.
Koupě auta je pro rodinu jednoznačně velká věc. Obvykle do něj investujeme tolik, kolik si v té době můžeme dovolit. Jistě, dnes je běžné, že se kupují auta na leasing, ale nikdo rozumný si s platem 35 tisíc hrubého nepořídí auto za dva miliony ani na splátky. Tedy pokud netrpí naprostou finanční negramotností. Nicméně uznejme, že rodinný rozpočet je nákupem jakéhokoliv vozu dost ovlivněn, byť je to vůz bazarový z druhé ruky. Ale nikdo, kdo má aspoň nějaký slušný příjem, asi nechce mít auto za 15 tisíc, v němž se pokaždé bojí, jestli vůbec dojede do cíle. Tedy počítejme, že běžně se nakupují auta od 200 do 500 tisíc, pokud se nejedná vyloženě o auta nová.
Tedy čtvrtmilion z rodinného účtu odletěl a před domem stojí nové (zánovní) auto. Vypadá báječně, je čisté, nablýskané, nepoškrábané, neokoukané. Jakmile bude na značkách, bude obrovská radost s ním jezdit. Jenže, jedno pořekadlo říká, že kdo má opici, musí mít i na banány. Poprvé to pocítíme, když si nový vůz převezmeme z bazaru, případně autosalonu, a vezeme jej domů. Obvykle je ručička ukazatele stavu paliva téměř na nule a auto nás hned při nastartování upozorní, že by bylo dobré dotankovat. Ale tak před chvílí odletělo 200 tisíc, tak ty dva za palivo nový majitel už nějak ustojí. Čekají jej tisíce kilometrů radosti za novým volantem.
A ty dva tisíce musí na benzince majitel „vysolit“ pokaždé, když ujede zhruba kolem 900 kilometrů (při spotřebě kolem 6 litrů na sto km a současných cenách). Tedy se standardním nájezdem průměrného rodinného vozu 15 000 km ročně dá majitel za pohonné hmoty ročně nějakých 33 000 Kč. Což není úplně malá suma, ale na druhou stranu ani nijak extra závratná, přepočítáme-li ji na celý rok (cca 2700,- měsíčně). To za to asi stojí.
Jenže ono vlastnictví auta není jen o benzínu, jak novopečení majitelé rychle pochopí. Pro legální provoz je potřeba mít sjednané povinné ručení, které průměrně seženeme za 4 300 Kč. Platí jeden rok, takže za 365 dnů po nás v pojišťovně budou chtít další platbu. I tuto položku je potřeba připočíst k nákladům.
Nezbytnou údržbu, kterou je každoroční výměna oleje musíme taktéž provádět, nechceme-li se s naším čtyřkolovým miláčkem za pár let rozloučit na vrakovišti. Tento úkon, včetně výměny filtrů, vyjde na nějaké 4 000 Kč (v neautorizovaném servise). Mezi nutnou údržbu je potřeba započítat také výměnu pneumatik, kterých máme dvě sady a které oboje vydrží zhruba 4 roky. Jelikož důrazně nedoporučuji kupovat ty nejlevnější pneumatiky, pak nás jedna sada 4 kusů vyjde i s cenou za přezutí (což si doma neuděláme) na nějakých 10 tisíc, tedy za zimní a letní sadu zaplatíme jednou za 4 roky dohromady 20 tisíc korun, což v přepočtu na jeden rok provozu vyjde na 5 000 Kč ročně.
Nemáme-li auto nové a v záruce, pak nás něco bude stát i každá oprava. Zde je velmi těžké vyčíslit opravy, protože úplně jinou sumu zaplatíme za výměnu spojky, úplně jinou za výměnu části výfukového potrubí a jinou zase za opravu brzd nebo výměnu sjetých destiček (které by se daly započítat i mezi každoroční náklady, ale někdo svede jezdit bez výměny třeba 6 let). Ovšem počítejme, že auto bude v servisu jednou ročně (i takoví šťastlivci jsou mezi námi) a tento úkon vyjde naši peněženku průměrně na 10 000 Kč (některý rok více, jiný zase méně).
Takže banány pro naši opici vyjdou ročně na stěží uvěřitelných 56 500 Kč. Což, uznejme, že rozhodně není málo. Pravda, nikoho to asi nepoloží (ono se jedná o 4 700 korun měsíčně). Ale pro rodiny, které si vydržují (tzn. nutně nepotřebují) dvě auta a které zároveň naříkají, že nemají na nájem, to není málo a stálo by za to zvážit, zdali provoz dvou (a více) aut je pro rodinu přínosný.
Dosud se však bavíme jen o nutné údržbě a provozu. Samozřejmě výdaje na provoz mohou dál stoupat. Počínaje pojistkou na auto, pokud nechceme jezdit s pomyšlením, že havárie si opravíme sami. Další výdaje nám sežere automyčka, pokud nechceme jezdit v ušmudlaném voze. Další pak řeší ti, kteří najdou na svém autě škrábanec nebo vryp od neopatrně otevřených dveří. Záleží, jak je to hluboké, ale pokud dost, vyjde přelakování klidně na 4 000 Kč (podle místa). Starší kusy nám zase začne postupně rozebírat koroze. Tu musíme chtě nechtě nechat opravit, což také stojí pár (i více) tisíc. Chcete využívat dálniční síť? Pak si připravte dalších 2400 Kč ročně.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak elektromobily, kterým odpadají některé náklady a nejen že umí jezdit za míň v přepočtu na kilometr, ale ještě ušetříme na provozu. Například na výše zmíněné výměně oleje. Zase ale připadá opotřebení baterie které na konci bude velmi drahé.
Prostě shrnuto a podtrženo, ačkoliv je dnes vlastnictví auta bráno jako něco zcela běžného, není to úplně levné povyražení. Mě samotného překvapilo, kolik provoz auta ročně stojí, když jsem si to nedávno spočítal. Nicméně peněz na jeho provoz nesmíme litovat, protože nám umí velmi zpříjemnit život a nejspíše ty finance za to stojí.
