Článek
Andrej Babiš sedí s přestávkou v premiérském křesle již pátým rokem. Ve vysoké politice se pohybuje od předčasných voleb v roce 2013, kdy jeho hnutí vystoupilo na druhou nejúspěšnější příčku. Není se proto co divit, že má mezi světovými státníky mnoho kontaktů. Sám se rád chlubí, na koho všeho má telefon.
Mezi všemi „kamarády“ Andreje Babiše však vyčnívá jedno jméno: Emmanuel Macron. Francouzský prezident. Jeho jméno slýcháme z úst Andreje Babiše asi nejčastěji (tedy hned po jménech politických oponentů).
Andrej Babiš jej směle nazývá nejvýznamnějším evropským politikem, což je samo o sobě poněkud diskutabilní. Určitě se patří zmínit ještě jména německého kancléře Friedricha Merze (případně jeho předchůdce Olafa Scholze), polského premiéra Donalda Tuska či předsedkyně Evropské komise Ursulu von der Leyen. Když zabrousíme mimo EU, ale stále zůstaneme v Evropě, pak bychom mohli zmínit ještě britského premiéra Keira Starmera. Všechna tato jména mají patrně více politické váhy než jméno francouzského prezidenta. Francie je bezpochyby významná a mocná země, ale celkově v evropské (i světové) politice hraje spíše druhé housle.
Je potřeba vzít také v úvahu, že mezi politickými kolegy patří Macron mezi ty nejmladší a tudíž, což je subjektivní názor, i mezi ty nejpohlednější. Což mu také dodává punc výjimečnosti a auru mladické svěžesti.
Zároveň je Emmanuel Macron osobou, která patrně Babišovi nikdy neřekne ne a nějaké styky spolu udržovali i v době, kdy byl Babiš řadovým poslancem. I to jej možná zvýhodňuje v obsazení Babišova nejoblíbenějšího státníka. Protože, a to stojí za povšimnutí, je (případně byl) Babiš posedlý i Donaldem Trumpem, coby nejmocnějším mužem planety. Jenže Trump není tak ochotný zvedat Babišovi telefony, a proto se náš předseda vlády musí spokojit s tím, že Trump občas zavolá jemu, což nezapomene nadšeně zmínit i mezi vánočními svátky. To bylo ale ještě před válkou v Íránu. Takže je možné, že jak padla Trumpova oblíbenost, tak padla i Babišova snaha se spojovat s jeho jménem. Protože od té doby jsme jméno Trump od Babiše mockrát neslyšeli a ze stolu zmizela i červená kšiltovka Silné Česko.
Jistě v posedlosti Macronem hraje určitou roli také Babišovo vlastnictví zámečku ve Francii. Když už tam má nemovitost, je to další pojítko. Škoda jen, že Macron nemá zámeček u nás.
Jméno Macron od Babiše slýcháme coby součást české (a patrně i slovenské) lidové kultury „machrovat“ tím, jaké máme vlivné známé. Jistě to znáte ze svého okolí, možná to sami nevědomky děláte, lidé se chlubí tím, že znají starostu, ministra, herce, spisovatele, sportovce, generála… Zkrátka si zvedají vlastní prestiž skrze jiné osoby. A ostatní uznale pokyvují, čímž takovému tvrzení dodávají váhu. A právě toto uznalé pokyvování dělá patrně dobře i Andreji Babišovi. Když jej fanynky v komentářích chválí, jak mu to s Macronem sluší. Ono by mu to jistě slušelo i třeba s Putinem, ale ten teď není mezi příznivci Andreje Babiše úplně v kurzu. (Ale kdyby chtěl vypálit rybník SPD, určitě má na Vladimira číslo taky.)
A v neposlední řadě existuje ještě možnost, že si pánové skvěle rozumí, mají společná témata a u telefonátů i společných večeří se skvěle baví.
I když má Babiš jistě číslo na další, možná i vlivnější světové státníky, Macron je zkrátka jistota. U nás je poměrně uznávaný, coby prezident nádherné proslulé a vojensky i ekonomicky silné Francie, která má vliv na chod celé EU. Dobře se na něj kouká. Nemá špatnou pověst ani skandály na krku. A především je nejspíš vždy ochotný vyjít Babišovi vstříc, povečeřet s ním a vyfotit se u toho. Je tedy ideální „obětí“ na honění politického trika. Dokud se něco z toho nezmění, uslyšíme od Babiše jméno Macron ještě mnohokrát.
