Článek
Mnozí se obávají podzimních voleb, ve kterých s největší pravděpodobností znovu obhájí první místo hnutí ANO, což nejspíše vynese Andreji Babišovi, jeho majiteli, znovu post předsedy vlády (pokud do tohoto postu nenastrčí superministra Karla Havlíčka). Nastane opět éra populistické levicové politiky plné uplácení všech možných skupin obyvatelstva. Což bude stát státní kasu skutečně obří peníze. A proto ekonomové (a další zodpovědní lidé) bijí na poplach, neboť za tu dobu „projíme“ budoucnost. Poněkud krátkozraké dnes hostina, zítra účet, se nám skutečně moc vyplatit nemusí, a pokud mandatorní výdaje nastoupají (jako že nastoupají), pak se odebereme takzvanou řeckou cestou do státního krachu.
Výhled takové budoucnosti není moc líbivý a není-li člověk sobec, nemůže mu být lhostejný. Samozřejmě jsou tu i tací občané, kteří na budoucnost nemyslí. Je například vzhledem k jejich věku příliš vzdálená na to, aby se státního krachu dožili, nebo tu třeba neplánují být a mají v plánu se přestěhovat. Ten, kdo má v plánu v České republice ještě pár desetiletí pobývat by však měl zbystřit.
Státní bankrot rozhodně není něco, co by chtěl kdokoliv zažít a je potřeba dělat maximum pro to, abychom se mu vyhnuli. Třeba si utáhnout opasky. Ona to totiž doba vyžaduje. Pryč jsou léta, kdy bylo na světě dobře. Vystřídal je Covid a vzápětí válka na Ukrajině. Od té doby je světová ekonomika, a především ta evropská v recesi. A pokud si opasky neutáhneme dobrovolně, za pár desetiletí nám je utáhne někdo jiný. A bude to bolet mnohem více, než kdybychom to udělali dobrovolně.
Ovšem podle rčení všechno zlé je pro něco dobré, bychom neměli chápat následující vládní období jako přípravu na bankrot a předehru nějaké temné budoucnosti. Měli bychom je optimisticky chápat jako příležitost. Bude totiž líp, jak slibuje předseda. A skutečně bude. Mnoho našich spoluobčanů pocítí otevřenou náruč, a především peněženku Andreje Babiše, který nás ze státní kasy bude na dluh krmit různými dárečky.
V takové situaci doporučuji vytěžit z ní co nejvíce. Nabízené peníze (které jsou dnes pro mnohé jediným měřítkem kvality života) neutrácet bez rozmyslu, ale využít je k zajištění lepší budoucnosti, až jednou bude hůř. Způsobů a příležitostí máme dnes nepřeberné množství. Kdo chce, může si lépe šetřit na důchod, kdo chce, může sbírat díky penězům navíc zážitky z cestování, někdo raději postaví vlastní dům, jiný investuje například do solárních panelů, aby měl pro příště elektřinu zdarma, další nakoupí akcie…
Samozřejmě vše záleží na tom, jak moc se budeme mít líp. Ani Andrej Babiš není všemocný kouzelník a geniální ekonom, který obelstí celosvětové trendy. A celosvětově zkrátka situace říká, že bude hůř. Babiš tento stav hodlá obalamutit půjčkami do státního rozpočtu, což nevydrží příliš dlouho. A o to hůř pak bude, až se jednou překročí dluhová červená čára. Jak moc bude Babiš ekonomiku balamutit se jen těžko dohadovat. Ale nepředpokládejme, že si každý přijde na vyšší tisíce měsíčně. Spokojit se patrně budeme muset nanejvýš s pár stovkami. A i ty zaseknou do rozpočtu obrovskou sekyru.
Pokud ANO volby vyhraje, jako že ano, tak mnozí budou mít radost, že vyhrál jejich oblíbený tým. Ostatní ale budou mít tendenci se zlobit a poukazovat na to, že se Česká republika pod taktovkou Babiše řítí do propasti a zatímco by měli premiér a ministr financí šlapat na brzdu, přidávají plyn. A budou samozřejmě více či méně hlasitě nadávat. Namísto nadávání však vřele doporučuji se přizpůsobit a myslet na svou vlastní budoucnost sám. Jelikož stát bude v budoucnosti poměrně nestabilní zárukou klidného stáří. Takže dle pořekadla hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere, bychom se v letech budoucích měli sami zaměřit na to, aby nám bylo líp, nespoléhat se s nataženou rukou, že nám jí někdo naplní. Protože dost možná nebude z čeho.
