Článek
Kdo tankoval v posledních dnech, pak si jistě všiml, že litr benzínu se pohybuje v ceně zhruba kolem 35 až 36 korun z litr. A kdo tankuje už delší dobu, pak mu jistě neuniklo, že za téměř stejnou cenu mohl tankovat i před dvaceti lety. To cena benzínu vyskočila v roce 2005 nahoru, aby se pak zase postupně pomalu vracela dolů a na 35 korun se znovu dostala až o tři roky později. Po naprostém excesu z roku 2022, kdy ceny benzínu atakovaly padesát korun za litr, jsme se zase vrátili do starých kolejí. Viz tento graf.
Zajímavé je, že když se benzín, potažmo pohonné hmoty zdraží o desítky haléřů, je oheň na střeše a nadává se snad na všech frontách. A nadává se, i když ceny pomalu padají, protože padají moc pomalu. Ale padají vytrvale, čehož si málokdo všimne. Nakonec se zase dostaneme plus mínus na tu samou hranici, ze které začal benzín zdražovat. To abychom mohli při dalším zdražení zase nadávat.
Jak je možné, že i když ceny všeho ostatního se znásobily, benzín zůstává stále na podobné cenové hladině? Je snad kouzelnou komoditou, která má moc unikat inflaci, nebo je v tom něco jiného? Však cena chleba se za tu dobu téměř zdvojnásobila. V roce 2005 jsme za kilogram chleba platili něco mezi 20 a 25 korunami, dnes něco málo přes 40. Například u jablek není ten rozdíl tak markantní, ale také se v průměru zdražily zhruba o třetinu(z 25,- korun cena vystoupala na 36,-). Naše oblíbené lahvové pivo se za 20 let zdražilo z 8 korun na 13. A takto bychom mohli pokračovat téměř se vším. Zkrátka všechno se zdražilo zhruba o třetinu, někdy i více, jako třeba sýr, jehož cena se zvedla víc než dvojnásobně.
Proč tedy benzín zůstává stále na podobné hodnotě a za 20 let zdražil pouze v rámci pár korun? Nejdůležitějším faktorem vývoje ceny benzínu je pochopitelně ropa a její cena. Pokud zdraží ropa, musejí zdražit i komodity z ní vyráběné. A jelikož na ropných produktech stojí (a padá) moderní společnost, mají naprosto všichni na Zemi důvod držet cenu této komodity co nejníže. Kdyby se zdražila ropa, zdražily by se pohonné hmoty, což by se zase odrazilo ve zvýšené ceně za transport. Ale zdražily by se i plasty. Také hnojiva vyráběná z ropy by zvedla cenu základních potravin. A další produkty vyráběné z ropy.
A jelikož, jak jsme si ukázali, se vše stále pomalu zdražuje, v případě, že by se zdražovala i ropa, tak by se onen rozdíl promítl ještě dále do běžné inflace, která průměrně vychází na nějaké 3 % ročně, pokud nepřijde krize. Stručně shrnuto: zdražením ropy by zchudli naprosto všichni.
Zároveň díky otevřenému trhu a cenové konkurenci musejí těžaři tlačit cenu svého černého zlata co nejníže, aby mohli vůbec prodávat. A oni prodávat musejí. Těžba ropy totiž nejde jednoduše a levně ukončit. Jakmile jednou, obrazně řečeno, teče ropa z trubek, už poteče navždy. Samozřejmě existuje možnost vrt přerušit, ale to je pro společnosti takový strašák, že raději tlačí cenu dolů. Jednak to totiž není levná záležitost, jednak se tím většinou zničí vrt a je potřeba vytvořit nový, což také není zadarmo.
Takže tlak na nízkou cenu ropy je jak od těžařů, tak i od běžných občanů, kteří chtějí levné pohonné hmoty a výrobky, ale také od všech států. Snad kromě pár hnutí, jejichž program je značně pofidérní, si nepřeje omezování výroby ropy vůbec nikdo. Chápu, že přírodě to dobře nedělá, ale naše společnost zkrátka bez levné ropy existovat nemůže. Musíme najít nějaký kompromis (kterým skutečně nejsou uměle zvýhodňované a nařizované elektromobily).
Ropa tu s námi bude podle odhadů ještě nějakých 50 let, patrně o něco déle. A předpokládám, že cena se za tu dobu změní až ke konci, v době, kdy začne ropa na Zemi docházet, a bude z ní luxusní komodita. Budou si ji pak moci užívat jen bohatí. A svět má těch 50 let na to, aby nalezl nějakou alternativu, nechce-li si zopakovat průmyslovou revoluci, tentokrát bez fosilních paliv (i když uhlí by ještě zvávat mělo).
A ještě jedna dobrá zpráva pro petrolheady na závěr: Nebojte se, stále se experimentuje se synteticky vyrobeným benzínem, takže patrně se do doby, než nám vyschnou vrty, dočkáme nějaké kvalitní náhražky.
