Článek
Bezdomovci obývají naše ulice odnepaměti. Kdo tvrdí, že za socialismu žádní bezdomovci nebyli, má pravdu jen tak napůl. Podle zákona měl právo na bydlení každý občan, ale ne každý jej hodlal využívat. Proto byli mezi námi i lidé, kteří sice byt měli a spali v něm, ale žili životem bezdomovců v obležení alkoholu. A bezdomovce máme i nyní, ty pravé, co spí na lavičkách či pod mostem. A nejspíš tu s námi budou i v budoucnu, protože lidská povaha se příliš nemění.
Když procházíme kolem nich, můžeme cítit buď lítost nad smutným lidským osudem, nebo opovržení, nad tím, že se nesnaží žít „normálně.“ Slovo normálně jsem dal do uvozovek schválně, protože nikdo nemůže říci, jaký je ten správný způsob života. Někomu přijde správné žebrat na ulici, někomu chodit do práce, a někdo se rozhodně žít v klášteře. Každému asi vyhovuje něco jiného, ovšem je nadmíru jasné, že bez práce lidí chodících do zaměstnání, by bezdomovci patrně pomřeli hlady.
Každý člověk se může ocitnout na ulici. I bez svého přičinění. Zkrátka v životě se mohou věci podělat takovým způsobem, že jedinec může přijít o všechno. Pokud nemá dobrou rodinu, která ho podrží, pak skončí právě na ulici. Tito lidé si zaslouží pochopení a soucit. A jednoznačně i pomoc. Jsou to takoví, kteří se obvykle snaží se svou situací aktivně něco dělat a naši pomoc skromně odmítají. Takoví, kteří nepropadnou alkoholu a flákačství. A jednou, dříve či později, se z té ulice zase dostanou.
Naproti nim stojí lidé, kteří jsou na ulici vlastně dobrovolně, protože jim život na ulici vyhovuje. Je totiž osekán o spoustu pravidel. Nemusejí ráno vstávat do práce, nemusejí podávat daňové přihlášení, platit hypotéky ani daně z nemovitosti. Nemusí si platit životní pojištění. Ani střádat rezervu, kdyby se rozbila pračka. Netrápí je mytí nádobí, ani osobní hygiena. Zkrátka tento styl života má i své výhody, což je asi to, co na něm bezdomovce láká. Ta bezstarostnost a možnost být pod vlivem návykových látek od rána do večera. Avšak bezesporu je to draze vykoupená svoboda plná strádání a nepohodlí. Pokud na ulici potkáme takového bezdomovce, obvykle jej poznáme na první pohled, protože většinou vypadá skutečně nevábně, bývá pod vlivem alkoholu či drog a je cítit na sto honů. Ti lepší jen potem… A takoví si moc uznání nezaslouží. Sami si totiž zvolili takový život a patrně vyhovuje více, než ten standardní.
Bohužel nikdo neví, co s nimi. Města se jim snaží znepříjemnit život uzavíráním částí, kam jsou zvyklí chodit. Zabetonováním parovodu, oplocením odlehlé části parkoviště, či rekonstrukcí rozvoden. Je to však boj s větrnými mlýny, protože bezdomovci jsou přizpůsobiví a vždycky si najdou cestičku, jak přežít. Nepomůže ani zásah městské policie, poněvadž bezdomovci obvykle nedělají nic trestného, respektive nedělají to veřejně. Zůstávají tedy, stále je můžeme potkávat na ulicích, kde si vegetí a žebrají o drobné na drogy či alkohol. Zůstává po nich také neskutečný nepořádek.
Lidem samozřejmě přítomnost takové party obvykle není nijak příjemná. Už jen procházet kolem nich je zážitek, který si lidé rádi odpustí. A obavy, aby se nějak nevyhrotila situace jsou na místě. Jistě i vám někdy vynadal bezdomovec, když jste mu odmítli dát bakšiš. Pochopitelně čím atraktivnější ženy, tím větší šance na sebe strhnout nechtěnou pozornost, což je u takovéto skupiny až nebezpečné. A kdo má děti, pak nemá moc touhu vypouštět je ven do oblasti, kde taková parta působí.
Bezdomovci nás svou existencí zkrátka obtěžují. Ti, kteří si zaslouží naši pomoc, o ni obvykle ani nežádají. Naopak žebrají nejvíce ti, kteří na ulici žít chtějí, ačkoliv by nemuseli. Většinou i mladí, zdraví, jen možná bez vzdělání, což není takový problém při hledání nějakého základního zaměstnání. Jen oni o něj zkrátka nestojí. Stačí jim krabice červeného, levná cola a matrace z kontejneru. A mnohým také nějaká tvrdá droga, kterou si obstarávají například krádežemi, takže se v lokalitě zvyšuje kriminalita.
Zkrátka bezdomovci jsou pro společnost problémem. Jenže se proti nim nedá nijak bojovat. Lidé, statutární orgány, ani zákony nemají žádnou páku, jak bezdomovce zařadit zpět do běžného života, nebo ze společnosti odstranit někam pryč. A kam vlastně? Navíc bojovat proti bezdomovectví je jako bojovat proti jejich přirozené touze po svobodě. Zkrátka si musíme zvyknout, že tu s námi budou stále. Jen mě (a jistě nejen mě) poněkud znepokojuje, když se taková parta rozrůstá…
