Článek
Velké bílé žraloky jsem si vzal spíše jako názornou ukázku, ovšem tento problém se týká mnoha dalších živočišných druhů. Některé samozřejmě lidem a jejich činnosti vyloženě škodí a tak nějak si o to pronásledování vyloženě říkají, i když ne vždy za to mohou, a někdy zpětně litujeme, že jsme je hubili. Příkladem budiž třeba nám důvěrně známé vydry, které rybářům kazily výnosy, a proto na ně v minulém století byl doslova hon, který těžce decimoval jejich populace. Dalším nám známým příkladem budiž vrabci, kteří ujídali ze zasetého zrna a tím snižovali úrodu. Hon na ně v Číně způsobil nakonec paradoxně obří hladomor. Pak jsou také zvířata, která nikomu neškodí, naopak nám mnohdy pomáhají, ale trpí v důsledku různých pověr, případně nehezkého vzhledu. Zde můžeme uvést například hady, které mnozí lidé pronásledují, aby je neměli na pozemku. V Indii jsou společně s dalšími plazi dokonce vybíjeni, protože se tam věří, že jsou ztělesněním zlých duchů.
Člověk jako rozpínající se druh často bojuje s přírodou, která tam sice byla dříve a my ji utlačujeme, ale prostě taháme za ten delší provaz a přírodu si přizpůsobujeme. Známý je případ orangutanů, jejichž přirozené prostředí rychle ubývá kvůli výrobě palmového oleje. A jejich populace tak strádá na stále menší ploše. Neznámé nejsou ani boje o africká (a indická) pole, na která se chodí pást sloni. Ti jsou farmáři agresivně vyháněni, protože by spásli celou úrodu.
Ale vraťme se k hlavnímu interpretovi dnešního článku, k velkému bílému žraloku, dříve známému též jako žraloku lidožravému. Tato vskutku obří paryba je pro člověka skutečně nebezpečnou, neboť mezi ostatními žraloky je na prvním místě, co se týče počtu nevyprovokovaného napadení člověka. (Ostatně kdo by asi tak provokoval čtyřmetrového predátora, že?) Navíc se jedná o vrcholného predátora, který je v moři ve svém přirozeném prostředí, což lze stěží říci o suchozemském člověku, ať sebevíc rád plave. Jelikož bílí žraloci loví mořské savce, může dojít k záměně plavce za jeho přirozenou potravu a tragédie je na světě. Ovšem počet útoků zhruba 1,5 za rok nijak nenasvědčuje tomu, že by nás lovili záměrně. Ve středozemním moři je zaznamenán smrtelný útok žraloka bílého naposledy v roce 1969. Poslední smrtelný útok neznámého druhu žraloka ve Středozemním moři pak proběhl v roce 1974, k poslednímu napadení člověka žralokem došlo v roce 2018. Středozemní moře je tedy více než bezpečné a žraloků stále ubývá. Nemusíte se tedy během své dovolené nijak obávat.
Bílý žralok má také své (přinejmenším) další dva kolegy, kteří útočí na lidi. Těmi jsou žralok tygří a žralok bělavý. Někdy se také uvádí žralok dlouhoploutvý, který loví na otevřeném moři, a žralok kladivoun, existují však i další druhy napadající člověka. Ovšem pověst nejhoršího z nejhorších, si velký bílý tak trochu zaslouží, protože holt je na první příčce, co se týče nebezpečnosti vůči člověku.
A to je možná jeden z důvodů, proč si jej vybrali filmaři. Pokud mne paměť neklame, boj se žralokem zažil už James Bond v díle Thunderball z roku 1965. Zde ale žraloci hráli výrazně vedlejší roli. O dost větší roli dal Steven Spielberg žraloku v kultovním filmu Čelisti z roku 1975. Zde už hlavní roli hrál velký bílý žralok (v kombinaci s lidským mamonem). Tento filmový trhák způsobil nevídanou katastrofu pro všechny žraloky, kteří se po vydání filmu stali doslova lovnou zvěří a byli zabíjeni proto, že v nich lidé viděli lidožravé predátory. Mnohde jich vyhubili více než polovinu během pár následujících let.
Ovšem Čelisti nejsou jediným filmem, který by si vzal jako hlavního antihrdinu bílého žraloka. Ba naopak, zpopularizovaly jej natolik, že mořským dravcem se od té doby stal na filmovém plátně výhradně velký bílý. Poněkud béčkový Útok z hlubin daroval bílým žralokům nadměrnou inteligenci, zatímco novější Mělčiny z něj udělaly zase jen zvířecího predátora (avšak místy až příliš moc zarputilého).
Nám se nyní, při zmínce o útoku žraloka, téměř vždy okamžitě vybaví právě velký bílý žralok. Elegantní paryba, inteligentní predátor, krásný kus přírody, důležitý článek v potravním řetězci. Nemůžeme se na ně zlobit, že na nás zaútočí, když jim lezeme do jejich prostředí. Je to jejich přirozenost, stejně jako na nás může zaútočit tygr v odlehlejších indických oblastech, nebo dokonce medvěd v Tatrách. Ostatně, pokud mají žraloci na kontě zhruba dva lidi ročně, pak býložraví sloni, kteří jsou spíše symbolem klidu, jich mají kolem 200. A stále platí, že vás spíš zabije blesk než napadne žralok. A na závěr nutno podotknout, že Peter Benchley, autor předlohy pro film Čelisti a posléze i ochránce žraloků, se nechal slyšet, že kdyby věděl, k čemu jeho dílo povede, raději by jej nikdy nenapsal.
Zdroje:
Interaktivní mapa žraločích útoků: https://www.floridamuseum.ufl.edu/shark-attacks/maps/world-interactive/
Žebříček filmů se žraloky: https://filmtoro.cz/blog/10-zralocich-filmu
Rozhovor o potápění se žraloky: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/strach-ze-zraloku-je-zbytecny-rika-elitni-potapec-35732
