Článek
Je naprostou pravdou, že nynější volby rozhodnou o směřování naší republiky do budoucna. Tak nám je nastavili politici, kteří namísto konstruktivního programu hlásí pouze prázdný boj proti opozici. Nám nezbývá nic jiného, než volit mezi menším a větším zlem. Jakmile zvolíme špatně a jednou překročíme čáru vymezující demokracii a totalitu, už nebude úplně lehké vrátit se zpět na cestu demokracie. Proto je zcela na místě zdůrazňovat lidem, kterak je důležité přijít k volbám a volit demokratické strany a ty antisystémové a vyloženě proruské poslat lidově řečeno do kytek a odstavit z vlády.
S článkem kolegy Richarda Pokorného mohu jen a jen souhlasit. Přesto bych se vůči němu rád vymezil. Nynější boj o demokracii, jak jej správně líčí pan Pokorný, totiž není tak perspektivní, jak jej mnozí, včetně autora, vidí. Z článku sice plane touha po boji za spravedlnost a demokracii, ovšem mezi řádky se nachází něco dalšího, daleko více temného.
Nyní, v roce 2025, budeme na podzim bojovat proti antisystému i proti nastupující totalitě a proruské frontě. 36 let od Sametové revoluce, která nás z podobného zřízení vymanila. Tak dlouho trvalo, než se dostala demokracie do krize. Ona tu krize nějakým způsobem byla už dříve, ale v daleko menší míře a daleko méně nebezpečná. Nyní, s ruskými vojsky téměř za hranicemi vypadá situace daleko dramatičtěji. A ona také skutečně je, což dokládají sami Rusové.
Nyní se burcuje k boji voličů, aby u nás měla demokracie šanci přežít. Jenže trend je naprosto jasný a neúprosný. V kostce řečeno: Bude hůř. V těchto volbách bojujeme stále ještě nějaký rovný boj za zachování demokracie. Situace je ovšem nejkritičtější od Sametové revoluce. A má velmi sestupnou tendenci. Před dvaceti lety by nikoho ještě ani nenapadlo, o čem také mohou být volby. Tehdy se řešilo, která strana je nejlepší, respektive nejméně hrozná. Vůbec nikdo se nezabýval tím, která strana chce rozvrátit demokracii a poslat nás do náruče totality. Nyní už před takovou volbou reálně stojíme.
Jestli se někdo naivně domnívá, že vítězství demokracie v současných volbách zažehná nebezpečí rozkladu, šeredně se mýlí. V lepším případě se podaří podobné tendence zadržet na 4 roky, do dalších voleb. V případě horším, se nedemokratickému bloku podaří svrhnout demokratickou prozápadní vládu ještě dříve. A my o demokracii budeme bojovat znovu, tentokrát ještě tvrději a s daleko větším pocitem beznadějného, nerovného boje. Budeme bojovat do té doby, dokud neprohrajeme. Otázkou totiž není, zda se to stane, ale kdy.
Jistě je fajn prodloužit si demokracii o další 4 roky. Můžeme nemalý kus života dál žít v prostředí, které je pro život daleko příhodnější, než totalita. Jenže ten konec zkrátka jednou přijde. Má smysl bojovat, ale nemá smysl si od vítězství slibovat přehnané naděje. Tato bitva se nevede konvenčně a vyhrát se nedá.
Navíc lidé přivyknuvší na demokratický režim si z demokracie udělali standard, který máme a mít budeme i bez toho, abychom hnuli brvou. Líbí se jim výhody a nadávají na nevýhody. Prvotní nadšení z volnosti opadlo a už nejsme nadšení, ale demokracii bereme jako samozřejmost. I proto to má antisystémová scéna daleko jednodušší, protože demokracie zkrátka nemá příliš pevných obhájců. A lepší to nebude. Změní se to jen tím, že o demokracii přijdeme. Pak teprve zjistíme, že nám chybí, ale bude už pozdě.
K volbám samozřejmě jděte, i kdyby se vám sebevíc nechtělo. A demokracii braňte všemi možnými silami. Ale nečekejte naivně, že když tuto bitvu vyhrajeme, nebezpečí bude zažehnáno.
