Článek
Případ čtyř českých hrdinných komunistů, kteří se ze „zlého failovského protektorátu“ jeli údajně podívat do Ruska na pamětihodnosti spojené s velkou vlasteneckou válkou pobavil většinu Čechů, kteří neztratili rozum. Přesně podle příkladu víc jak sto let starých slavjanofilů, kteří obdivovali Rusko do doby, než se do něj podívali. Karel Havlíček Borovský procitl asi nejvíce (respektive jeho procitnutí je neznámější), když po návratu prohlásil „Odjel jsem tam jako Slovan, vrátil jsem se jako Čech.“ Ruskou zemi shrnul také krásným popisem: „Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. A světu přináší jen výše zmíněné. Bez výjimek.“
Takže do země zaslíbené nám odjeli i pánové z KSČM. Logicky, protože ji zkrátka mají rádi a líbí se jim. Možná jsou i obdivovateli Velké vlastenecké války a jejich cílem byla skutečně někdejší bojiště, aby vzdali hold vojákům Rudé armády. A když tato místa navštívili, vzdali dostatek holdů a poslali domů dostatek videí, jak je v Rusku krásně, rozhodli se vrátit domů. Nejspíše už měli koupené letenky, takže je i tlačil čas. Jenže nastaly potíže a plánovaný návrat se zadrhl. Nezbylo jim nic jiného, než zkusit požádat o pomoc český konzulát.
Takže případ čtyř revolučních členů KSČM je naprosto pochopitelný. Jen těžko by se nechtěli vracet, když byli na výletě. Situace u nás je dnes naprosto odlišná od toho, jaká zde byla za minulého režimu. Pod vládou KSČ se stébla chytil téměř kdokoliv, kdo se mohl dostat na západ jakoukoliv cestou. Mnozí si cestu probojovali, mnozí ji nepřežili. A tak byla sebemenší šance příležitostí opustit zadrátovanou vlast a zkusit více štěstí ve svobodné krajině. Jenže dnes tomu tak zdaleka není. Nikdo nikoho doma nedrží. Komunisti by možná zase chtěli, ale naštěstí nejsou ve sněmovně. Kdokoliv se může svobodně odstěhovat kam je mu libo, stát mu bránit nebude. Pokud o nějakém případu víte, podělte se o něj.
Tito čtyři věrní členové KSČM se patrně jeli do Ruska podívat zcela demonstrativně. Jen na návštěvu. Aby všem ukázali, kam je, a jejich politický slepenec, srdce táhne a jak tam je krásně. Doma mají byt, ženu, teplíčko, dokonce i pračku. Kdo kdy byl na nějakém výletě, neřkuli dovolené, a já věřím že všichni, pak jistě ví, že na dovolené je to úžasné, lepší než doma, ale zkrátka jednou se domů vrátit musíme a pak jsem rádi, že se máme vrátit kam a že ten domov a všechno v něm máme. Jsme rádi i za to, že můžeme po dovolené zase do práce, kde si vyděláme na další. Máte oblíbenou destinaci, kam každý rok jezdíte? A chtěli byste tam zůstat navěky? Odpověď bude patrně veskrze negativní. I ráj se změní ve stereotyp když nemáte all inclusive hotel, ale když musíte ráno šlapat do práce. Kdo kdy odjel na dovolenou s vidinou v cílové destinaci zůstat a všechno nechat doma, nechť se přihlásí.
Takže ano, čtyřem komunistům se můžeme smát, můžeme si z nich tropit legraci, v tom jsme my Češi sakra dobří, ale pochopme je. Kluci se jen chtěli předvést a vyrazili na dobrodružný, a poněkud riskantní výlet. A když výlet skončil a oni se pokochali všemi ruskými památníky, chtěli se prostě jen vrátit domů. V tu chvíli se věci pokazili a jejich návrat se zadrhl. Měli s tím počítat, ale kdo neriskuje, nic nezíská. Zkrátka když se někdo pustí do nebezpečných vod, stane se, že občas narazí, ačkoliv doufá, že tomu tak nebude. Odpusťme proto těmto pánům jejich lehkomyslnost, potrestejme je, ale pusťme je domů. I přesto, že by skutečně bylo nejlepší, kdyby si je v Rusku nechali.
