Článek
Lidé mají domácí mazlíčky. Na tom není nic divného ani špatného. Sám jsem odchoval několik křečků, morčat, rybiček, vyrůstal jsem na vesnici, kde jsme měli psy, kočky, slepice… Takže chovatele zcela chápu. Nyní bydlím v paneláku a kromě rybiček a agamy žádné zvíře nemám. A ani nechci. Nechci, aby se pejsek či kočička trápili v malém bytě, kde by devastovali nábytek a já s nimi dvakrát denně musel chodit na nucenou procházku.
Dlouho jsem měl pro pejskaře z paneláků alespoň pochopení. Mohou být sami, tak si pořídili aspoň psího kamaráda, neumí si život bez čtyřnohého vítače představit, a proto ho mají i v bytě, i když mu tam bez dvorku není úplně dobře. Zkrátka každý může mít svůj dobrý důvod k pořízení psíka. Ideálně menšího, protože čím větší pes, tím je mu v těch 72 metrech čtverečních hůř.
Člověk by i pochopil, že když na louku u města chodí venčit celé sídliště, že tam najde spousta nášlapných překvapení a prostě si na té louce, a vůbec všude, kde je tráva, raději dává pozor. Protože zdaleka ne všichni pejskaři chodí s pytlíčky na exkrementy a uklízejí si po svém mazlíčkovi. I kdyby takových byla čtvrtina, na slušné minové pole to bohatě postačí.
Dlouho, opravdu velmi dlouho jsem měl pochopení pro všechny ty venčící páníčky a paničky (často ve fázi zombie módu), kterým pejsek na vodítku běhá z jedné strany chodníku na stranu druhou, aby tak znemožnil skrze vodítko průchod ostatním. Často i přes veškerou snahu vyhnout se zkrátka dojde k zastavení obou, načež majitel obvykle jen vztekle škubne vodítkem. Dá se to pochopit, pes je pes a ten prostě vpravo po chodníku nechodí. Nulová reakce majitele už je na pováženou.
Když se ke mně nějaký pes rozběhne a začne mě očuchávat, nijak zvlášť mi to nevadí, pokud nezačne skákat. Co je ale horší, je věta, kterou obvykle reagují páníčci: „Fuj je to!“ Krucinál, já snad nejsem žádné to a doufám že ani ne fuj. Nebylo by lepší „Azore k noze?“ „Žeryku pojď sem!“ nebo familiérní „Rexi nech toho!“? Ale tohle by se ještě dalo odpustit, když to člověk bere s nadhledem. Což často moc nejde, protože páníček se tváří nevraživě i na vás, co tam vůbec lezete, po tom chodníku…
Nedávno mi však došla trpělivost. Hrnek přetekl. Od teď už asi budu na ty pejskaře také ostřejší, než dosud, kdy jsem zamotán vodítkem s úsměvem odpovídal, že o nic nejde, že se to stává. A spadeno mám zejména na ty, kteří nechávají produkty svých miláčků ležet tam, kam je pejsek nastraží. Ano, hádáte dobře, šlápl jsem do toho.
Byl jsem na dětském hřišti a zajišťoval ratolestem zábavu. Brzy na to jsem to cítil. Ano, vtíravý, štiplavý, lehce granulový pach, který se linul z hnědé hmoty na mé podrážce. Podrážce běžecké boty do terénu, čili s poměrně hlubokým vzorkem. Nezbylo mi nic jiného, než si to alespoň základně otřít o trávu opodál, abych se zbavil hlavní hnědé masy. V té trávě opodál jsem nalezl druhou „minu.“ Ano, v tu chvíli byly obě moje boty vytřeny v něčem, co mi zdaleka nebylo příjemné. A to snesu hodně.
Jo, rozumím tomu, člověk do toho zkrátka někdy může šlápnout. Když je neopatrný, stane se. Hovínka občas prostě na loukách a u křovisek bývají. Ale kruciš, to si to majitelé nemohou uklidit alespoň na těch místech, kde se hodně chodí? Navíc u dětského hřiště, kde se v tom velmi snadno mohou vyválet i děti? Nepředpokládám, že by někomu bylo příjemné, kdyby musel prát dětskou mikinu od psího exkrementu, dokonce ani samotnému psímu páníčkovi. A příjemné nebylo ani čištění běžeckého vzorku.
To už lidé vůbec nepřemýšlí, jaké to může mít důsledky? Nebo jsou tak sobečtí, že jim je to úplně jedno, protože jejich děti už na hřiště dávno nechodí? Nebo jsou tak líní či přímo omezení?
Já vím, zrovna vy si po svých pejscích uklízíte. Tento článek pak není pro vás. Je mířen k těm, kteří na to úplně dlabou a kam kálí jejich psi je jim jedno. Je mířen k těm, které pejsek po roce už spíš otravuje a jediné pozitivum, které jim přináší jeho venčení, je ranní cigárko.
Buďme k sobě ohleduplní. Já taky odpadky nenechávám uprostřed chodníku, snad nikdo už dneska nevylévá splašky na ulici. Tak prosím i majitele čtyřnohých miláčků, aby jejich odpad nenechávali jen tak ležet, zejména ne tam, kde se pohybuje víc lidí a především dětí. Za jedno hovínko v lese vám nikdo hlavu vážně neutrhne, ale když ho váš pejsek nechá třicet centimetrů od lavičky, tak to už by leckoho obtěžovat mohlo. Mojí botu hned dvakrát.
